Duna

Duna přišla z hlediska filmového průmyslu v pravý čas, aby podpořila živořící kina a zvedla zájem o velkolepé výpravné podívané určené primárně pro velká plátna. Pro tuto kategorii je volba kanadského vizionáře na post režiséra ideální a nutno podotknout, že Denis (nejen) má očekávání naplnil do puntíku. Film vypadá a (ne)funguje přesně tak, jak jsem předpokládal. Můj vztah k předloze formovalo setkání s Lynchovou Dunou, která byla velmi problematická už v době natáčení a odstupem let vypadá bolestně brakově a směšně. Motiv bezmála půlkilometrových červů brázdících písečné duny a pohlcujících obří těžební stroje je pro mě neskousnutelný v jakkoliv vytříbeném podání a především - obecně nemám v oblibě fantasy kombinované s karikaturou sci-fi žánru. Kosmické lodě a důmyslné stroje ve spojení s mystikou a magií, které infikovaly a znehodnotily podstatnou část sci-fi žánru, mě iritují a prapůvod téhle degenerace spatřuji právě v Duně. Za to zkrátka Herberta pochválit nemůžu. Pravda, Duna není Star Wars, aspoň ne v tom smyslu, že svět SW je určený dětskému a dětinskému publiku, kdežto Duna má ambice oslovit především odrostlejší teenagery, ale díky Villeneuvovu špičkovému řemeslu je možné ji považovat za ideální rodinnou podívanou současnosti. Jak jsem už předeslal, když na mě scénárista vyrukuje s "hlasem" či "silou", dělávám čelem vzad, nemám rád používání náboženských motivů a la příchod Spasitele. Duna je navíc zřetelně ovlivněna islámskou apokalyptikou. A poslední výtka, nelíbí se mi filmový svět, kde dojde k útoku elitních superbojovníků, aby byli v počtu několika desítek následně v osobním souboji zmasakrováni hrdinou, který chápejte je ultrasupercool bojovník, zkrátka neskutečný borec. Zač tedy slabá 4. hvězdička? Protože mám rád spojení Villeneuvova smyslu pro monumentální obrazy a stejně monumentální soundtrack a jsem Villeneuvův velký fanoušek. Protože chápu, že Dunu světová kinematografie potřebovala. Protože návštěva kina pro mě tentokrát byla společenskou událostí v podobě přítomnosti mé dcery, jejíž okouzlení snímkem se trochu přeneslo i na mě. Celkový dojem: 70 % s tím, že pokračování Duny  bude bez mé přítomnosti. Už mi nemá co nabídnout, ani mě čím překvapit. (07.11.2021)

Jako vizualizace ke knize a 20+ dílnýmu seriálu asi super. Jako samostatný film to ale skoro vůbec nefunguje a horko těžko to uzavře jeden, byť stěžejní oblouk. Emoce na nule. Momoa má jedinou postavu, která opravdu dýchá. (11.10.2021)

Ty přirovnání k novému Společenstvu prstenu nebo Matrixu podle mě moc nesedí, protože tohle je mnohem, mnohem, mnohem méně divácké, protože to chce být spíš obdivovaný skrze měřítko než prožívaný skrze postavy. To mi ale vlastně nevadilo, protože taková vize tady prostě nebyla minimálně od Zběsilé cesty - a po šedesáti marvelovkách a nových Star Wars, které se potřebují každou druhou sekundu shodit, dojímat se sami nad sebou nebo ironicky mrkat až do poslední řady, je fajn, když se nějaký blockbuster hystericky nebojí, že na chvilku ztratí pozornost (přerostlých) dětí a neleze publiku do prdele. (19.10.2021)

Knihu Franka Herberta mám mezi knížkami již několik let, ale otevřel jsem jí až díky filmu Denisa Villeneuvea. --- Rezonance, které jsem prožil během dvou třetin filmu, se blíží nejintenzivnějšímu audiovizuálnímu zážitku ze všeho, co jsem doposud na plátně viděl a slyšel. Jedinou slabinou filmu je upadající tempo v poslední třetině, což je ale nízká daň za to, že namísto 3 hodin materiálu uvidíme dohromady nejspíš 5. Arrakis mě do sebe vcucnul způsobem, že se druhého filmu bez přečtení knihy nedočkám. Ten zvuk, a ten obraz!!! Videno 2x v kine. Ps: Dune je film, který je spíš "pocitem", než příběhem - pro mě velice vzácný a intenzivní zážitek. | CS Anděl Praha, 20.10.2021 | (20.10.2021)

Denis Villeneuve je už overená stávka na istotu, že divák dostane kvalitný blockbuster pre dospelé publikum a aj keď si v poslednej dobe vyberá dosť náročné projekty, po novej adaptácii kultového Blade Runnera rovno nová Duna, čo sú ozaj pojmy, hanbu si nimi nerobí a zvláda ich s absolútnym prehľadom. S týmto univerzom nemám moc skúseností, videl som vlastne iba Lynchovu verziu, ktorá ma ale moc nebavila, to nie je režisér pre také projekty, ale látka je atraktívna a hlavne ponúka potenciál pre rozsiahle univerzum. A ten sa týmto prvým filmom zatiaľ darí využívať. Aj pre mňa ako neznalca je tu perfektne vykreslený svet alebo vlastne skôr vesmír s rôznymi civilizáciami, kde sa dá síce povedať, že sa tu toho dôležitého vlastne zase tak moc neudeje a aj to skôr v tej druhej polovici, ale ten scenár mi prišiel skvelo zvládnutý. Nikde sa neponáhľa, všetko má potrebný priestor, spoločnosti, postavy, aj vzťahy medzi nimi, bavilo ma všetko to spoznávanie a v druhej polovici už nastane hlavný konflikt a všetko si prejde vývojom. Poteší, že je tu mnoho postáv obsadených dobrými a aj niektorými mojimi obľúbenými hercami, pričom každá má svoj priestor a aj tie, ktoré sa nedožijú konca aspoň odídu štýlovo. Timothée Chalamet je čím ďalej schopnejším hercom, najviac ma potešila moja veľmi obľúbená Rebecca Ferguson, dvojica bojovníkov Jason Momoa a Josh Brolin a veľmi ma bavil aj Oscar Isaac. Ale dobrých hercov je tu dosť a ten zvyšok, ktorý sa tentoraz dostal ku slovu až neskôr sa určite viac prejaví v pokračovaní, takže sa teším. Dlhodobo sa mi páči režisérov prístup k akcii, vidno, že je u neho až na poslednom mieste, nedostáva toľko priestoru a ani sa nesnaží o žiadne ikonické scény, iba presne slúži na posun príbehu, čo mi v dnešnej dobe plnej digitálneho nevkusu nadmieru vyhovuje. Ale aj tak sa na ňu pozerá dobre, obzvlášť hlavný útok v strede filmu, alebo záchrana posádky transportéru pred červom sú výborne zvládnuté. Technicky je to bez akýchkoľvek výhrad, nádherný a prirodzený vizuál, ktorý sa síce odohráva v jednoduchom svete, ale mne to vyhovuje viac ako nejaké gýčové svety. Na všetkom si tu dali záležať, technike, aj interiéroch, mne sa to páčilo. Plné hodnotenie nedávam vlastne len kvôli absencii nejakých nezabudnuteľných a emocionálnych scén, ale to som úprimne ani nečakal. Presne na toto som sa tešil, skvelý zážitok od prvej do poslednej minúty, ktorý si ešte párkrát pozriem a teším sa na pokračovanie. 81% (26.01.2022)

S knižní předlohou ani původním filmem jsem se nesetkal, ale na čsfd jsem zahlédl 85% a hnedle jsem měl vysoká očekávání. Musím říci, že vizuál byl opravdu skvostný, ale to je možná tak jediný důvod proč jsem to vydržel dokoukat do konce a rozhodě to jediné mohu pochválit. Vývoj je zoufale pomalý a obsahu je tolik, že se jen ztěží dají pochopit vztahy všech rodů a záměry jejich vůdců. Co je horší, sledování to bylo zoufale neosobní, neboť jsem si k postavám nestihl vybudovat téměř žádný vztah. Díky tomu jsem se tedy značně nudil během celého sledování a doufal v nějaké vysvobození ve formě akce. Přestože se v úvodní seznamovací části téměř nic neodehrálo, tak první akční scéna přichází až po hodině a půl a prokáže se býti zcela zmatečnou a můj dojem tedy nikterak nevylepší. Akční scény jsou totiž doprovázeny mnoha rušivými elementy, mezi které patří především blikající štíty, noční prostředí provázené neustálými výbuchy a nebo se alespoň odehrávají pod rouškou písečného prachu, takže vlastně stejně není nic vidět. Druhá půlka mi připadala téměř nekonečná a jakmile jsem se do toho začínal trochu dostávat, byl konec! A co hůř, k mému zděšení jsem se dozvěděl, že si pro nás režisér připravil ještě další dva díly ve kterých nás bude mučit. V danou chvíli nemohu posoudit, jestli to však dobrovolně podstoupím. Na konec dávám dvě hvězdy a vlastně ani sám nevím za co, protože jsem již dlouho nebyl z filmu takhle znechucen.... (28.10.2021)

Tak nějak jsem tento kopec písku pořád obcházela, až jsem o něj zakopla a spadla přímo do něj a přímo na hubu. Chvíli ale opravdu jen chvíli jsem měla pocit, zda se neukoušu nudou, ale velmi brzy mi do písku spadla rovnou celá brada. Nádhera ... tak moc to na mě chtělo působit nezáživně, ale neodtrhla jsem oči od obrazovky. Všemi smysly až neuvěřitelně působivě na mě příběh nedochůdčete krve šlechtické zaútočil. Věřím, že hlavně díky naprosto geniálnímu hudebnímu doprovodu. Kdy je v plánu dvojka? Letos? Super. (16.01.2023)

Epický výboj z daleké budoucnosti plný silných vjemů pro mysl a zrak. Všichni odevzdaní a vyděšení na cestě k jedné revoluci. I přes to, že Denis Villeneuve jen tak lehce surfuje po jednotlivých tématech, jak po písečných dunách, stačí to k tomu, aby se do mojí mysli zavrtal nejeden červ. Baví mě se ve světě Duny ztrácet a přemýšlet o tom, jak je tenhle téměř šedesát let starý příběh najednou hodně aktuální. (28.10.2021)

Audiovizuální zážitek roku. Obyčejné kino je málo. Nedokonalosti plátna i slabý zvuk jsou bolestně znát. Převedení předlohy na plátna kin v této době dává dokonalý smysl a vytváří potřebný balanc drtivé většině dnešní filmové produkce. Civilizace jako přežitek, který je třeba očistit o život bezvěrců ve svaté válce nadchne bojovníky ISIS a jejich přívržence. Náznak, že muži nejsou tak úplně k ničemu jak se původně předpokládalo je také hodně odvážný. Pod tradičními západními tématy probublává Herbertova fascinace středním východem. Villeneuve si dává práci s vykreslením světa a jeho mechanizmů. Nápady jen hýří ať jde o technické detaily, harkonenské písničky nebo skotské dudáky. Srovnání s Hvězdnými válkami je na místě jen co se týče měřítka a do té míry, že ⊃∪∩⪽ působí mnohem realističtěji. Herecky špica, jeden vedle druhého. Emoce bublají pod povrchem a nejsou zbytečně okázalé. Jen je to strašně krátké i přes to, že děj první části jde mírně za půlku původní knihy. Zimmer temně burácivý. (20.10.2021)

Připravovala jsem se na to, že budu zklamaná, protože komplexního díla Herbertovy Duny se vší její podmanivou krásou, filosofií, vznešeností, ale také filigránsky jemnou a hlubokou hořkosmutnou ironií a nadhledem, s nimiž uchopuje prostor a čas jednotlivců i druhu, či přesněji řečeno nepoměrně delší čas na zrání idejí než jejich nositelů, a filosofickou podstatu "ekologie" v nejširším smyslu slova, tedy včetně intimního vztahu bytostí s jejich domovskou planetou, si nesmírně vážím jako jedné ze zásadních knih v dějinách lidstva vůbec, a protože mě doteď téměř fyzicky bolí, jak třeba pokračování Blade Runnera, dalšího díla, které hluboce oceňuji v jeho výjimečnosti, odvaze a laskavosti, s níž lidstvu nastavuje zrcadlo (více zde: https://www.csfd.cz/film/8268-blade-runner/recenze/?comment=8420323), Villeneuve strašně zkazil (více píšu tady: https://www.csfd.cz/film/343108-blade-runner-2049/recenze/?comment=11549842). Tady ale scénáři evidentně hodně pomohlo, že už před ním natočili Dunu jiní, a když se věrně drží kvalitní předlohy (byť nesamostatně kopíruje a cituje od filmových mistrů), umí aspoň překvapit vnímavostí pro atmosféru. Leccos je obětováno (například celá hluboká linka princezny Irulan a politické důvody toho, proč Lady Jessica zůstala pouhou konkubínou) a bez znalosti knižní předlohy nebo alespoň polopatického Lynchova zpracování jsou navíc důležité souvislosti hůře srozumitelné, ale po ješitnosti, přezíravosti a zplošťující snaze o komerční úspěch a slávu, které zaprodal všechnu efemérní zázračnost filosofie původního Blade Runnera, nezbylo v Duně naštěstí vůbec nic. Estetika je mocná, poutavá a adekvátní předloze, vtělená do existence postav, rodů, kmenů i planety a jejich spojených osudů. Drobnosti, které občas vytrhují, by se našly - např. to, jak si postavy něco sdělují, resp. jak se tudy divákovi něco sděluje, co potřebuje vědět, se tu a tam mohlo podařit ústrojněji, a také je znát, že režisér se místy spoléhá na to, že pro znalce je příběh notoricky známý, usnadňuje si tím práci a věnuje se především budování omračující, ale případné atmosféry. Samozřejmě že tajím dech, jak to ještě ustojí s druhou polovinou, protože mnohé je přece jen potřeba sdělit, dovysvětlit a dotáhnout, ale jestli to nepokazí, bude to další důstojné převedení velikého díla na plátno v řadě. Lynchovu Dunu nicméně nepřekonává, pouze zdařile doplňuje o intenzivní atmosféru. *~ (24.10.2021)

Duna je prokletá planeta. Vměstnat košatou předlohu feudálního vesmíru do poselství jiného než: ocelové trubky=bad x voda a boj za svobodu=good, je takřka nemožné. Mystiku ani těmi nejkrásnějšími záběry nenarýsujete, stejně jako proroctví o vyvoleném útlocitným hrdinou. Villeneue ovšem tesá filmová políčka až s komiksovou nábožností. K tomu Hans Zimmer zjevnou inspirací severskými skladateli překračuje svůj stín a musel bych si nalhávat, že mě jejich pojetí spolu s dokonalým zvukem místy nepřikovalo do sedačky. Snesl bych snad i hodinu více a skoro bych doporučil kvalitní 2D verzi než tmavý IMAX. Návštěvnost nerozhdne jen o přímém pokračování, ale může dát zelenou celému universu, což bych si v této produkci rozhodně nechal líbit. (09.10.2021)

Komu se líbil režijní a estetický set-up Blade Runnera 2049, bude se u Duny radovat, neboť je ve vší své monstróznosti a technické opulenci ještě o kousek dál. Villeneuve umí být epický, pompézní, vznešený i okázalý, nikdy to však jako celek nesklouzává do přehnaného patosu či kýče. Audiovizuálně jeden z nejopojnějších filmů za poslední roky a dějově těžko hodnotit, možná bude lepší zatím čekat na part 2. Zimmer fantasticky funkční ve filmu, hůře poslouchatelný samostatně. (17.10.2021)

Duna, jedna z vůbec nejkultovnějších sci-fi všech dob, dle čtenářů knihy do filmu 1:1 nepřeveditelná. Knihu jsem nečetl, ačkoliv Lynchova Duna má u mě hodně vysoké postavení a už se těším, až si jí zas po pár letech zopakuji, jelikož ten hype z kina ve mně zůstal. Na film jsem se těšil 3 roky, pak mě zamrzelo, že ve výhledu premiér jsme byli v takřka posledním košíku a když k nám konečně Duna přišla, z pracovních důvodů jsem se do kina dostal až týden a půl po premiéře, nutno dodat, že do stále plného kina a navíc s nejpozitivnějším vědomím, že druhá část již byla potvrzena. I tak chci ale skutečně apelovat, i přes kvalitní ripy na netu, k návštěvě kina a na co největším plátně. Protože jestli něčím Duna je, tak naprostým audiovizuálním masakrem na všechny smysly a i pokud se náhodou ocitnete v táboře unuděných (což je celkem běžné), můžete se alespoň kochat. Strašně, i přes nejrůznější boty v době covidové, cením Warnery za tu odvahu odsouhlasit projekty s blockbusterovými rozpočty, leč v naprosto nemainstreamovaném podání, nikdo jiný to už nedělá a Warneři s Legendary věřili Villeneuveovi i po finančním neúspěchu s druhým Blade Runnerem. Kdyby to náhodou ještě někdo nevěděl, Duna je pomalý, přemýšlivý, tklivý i bombastický film, který končí v půlce knihy. Sedělo by tomu více seriálové podání? Na Nadaci na Applu se taky nadává, takže jen o stopáži to nebude. Moc už takovýhle projektů v budoucnu nejspíš neuvidíme, tak je třeba si jich vážit. Nashle za 2 roky v kině! (31.10.2021)

Nebudu ani v nejmenším přehánět, když řeknu, že Duna je jedním z největších kino zážitků posledních let. Pokud nečekáte zběsilé sci-fi, které sází na vysokou kadenci akce a humoru, budete maximálně spokojeni. V opačném případě na Dunu raději ani nechoďte. Ten film je jiný a nestydí se za to. Návštěva kina jen umocňuje dokonalý audiovizuální zážitek, takže pokud můžete, běžte do kina. Stojí to za to. (21.10.2021)

Je úplně jedno, zda je zrovna na plátně někdo z rodu Atreidů nebo kmene Fremenů, protože jsou nemastní, neslaní, ztrácel jsem se, kdo je kdo, a bylo mi jedno, zda je za pár okamžiků něco rozcupuje. Hraje se tu naprosto na vážno, mnohé prvky tvůrci opentlují pompou, abychom měli pocit, že jde o něco revolučního. Nejde. Prostě leccos šponujeme do kritické důležitosti, abychom neměli prostor polknout. Navíc Denis Villeneuve je pro mě druhý Christopher Nolan: ukrutně vážný tón, ale hrozně studený. A do sebe zahleděný – sedící si na svém egoistickém vedení. Samozřejmě tím nerozporuju, že oba mají pro sci-fi vizuály nedostižný cit. Jde mi ale o to okolo. Protože v průběhu děje prostě přijde určitý moment, kdy divák řekne „dost“, a začne být netečný v přemýšlení. Navíc nikdy není nejlepší vizitkou, když se v průběhu filmu dívá na hodinky. A tady to rozhodně nebylo jednou. První hodina působí roztahaně, ale ano, rozhodně má omračující audiovizuální stránku, kdy zejména zvuk je naprosto dokonalý. Jenže pak jsem čekal něco víc. A zážitek nepříjemně slábnul. Neměl co emočně zúročovat, dějově mě to nepohltilo a pár desítek minut po projekci jsem vlastně neměl nad čím přemýšlet. Chápu, že jsem v menšině, ale tak to prostě u mě je. (23.10.2021)

Fanúšik “Star Wars” bude nadšený, i keď úroveň tejto kultovej serie “Duna” nedosahuje. Bomba. (03.11.2021)

Mám rád, když mě film přenese do úplně nového světa a udělá to tak věrohodně, že po pár minutách nepochybuji, že tam opravdu jsem. Myslím, že naposledy se to podařilo asi Avatarovi, a jsem rád, že to teď vyšlo i Duně. Jak jsou na tom lidé, kteří předlohu nečetli, nevím, ale já se na Arrakis cítil jako doma a tu nádhernou výpravu, architekturu, design lodí, kostýmy i přesně obsazené herce jsem si užíval stejně jako příběh, s nímž se tvůrci (za předpokladu, že bude dvojka) popasovali, jak nejlépe mohli. Kde jim dávala Herbertova kniha prostor k rozkošacení, tam rozkošacovali, kde mohli něco ubrat, tam ve vlastním a v diváckém zájmu ubrali. Ano, kniha je díky neustále tekoucím myšlenkovým pochodům všech postav o mnoho bohatší a leccos je v ní zřejmější než tady, nicméně neměl jsem pocit, že by Duně něco podstatného scházelo. Samostatnou kapitolou pak je hudba Hanse Zimmera, kterého musím po Není čas zemřít zase upřímně pochválit. Nedovedu si představit, že by druhý díl neměl vzniknout, a tak si to ani nepředstavuju a rovnou se na něj těším. (22.10.2021)