V křesle režiséra

Určitě jde o ušlechtilý pokus jak upozornit na smutnou realitu života seniorů a v každém případě něco jako hladová zeď pro odstavené herce. Do jaké míry jde o lítostivý kalkul nechci hodnotit, Plummer si vážnou charakterní roli i v pokročilém věku určitě zaslouží, mladý Angarano se zase sympaticky snaží o různorodou kariéru, nechápu jen proč režisér považoval za nutné děj neustále prokládat obrazovými machinacemi (dynamický prostředek, který ale po svém neustálém výskytu začíná lehce otravovat). Jakoby klučina ve svém volnu nesledoval nic jiného než seriály CSI. Proč je potom film označován jako komedie, je pro mne další záhadou. Hudba: Laura Karpman. 55% (18.01.2009)

Celý snímek se tváří spíše jako veřejná obžaloba sociální péče v zemi za velikou louží. Skutečný příběh, ten o kterém se zmiňuje výše uvedený obsah filmu, totiž příběh dospívajícího Camerona a starého Flashe, působí spíše jakoby podružný. Vypadá to, jakoby měl tvůrce scénáře potřebu ukázat světu tu těžkost žití bezmocných a opuštěných starých lidí v amerických starobincích. Jako by chtěl ukázat prstem a říct: "Ameriko, ty vyspělá země, o mladé, ctižádostivé, pracovité a plné síly se postarat umíš a chceš, ale když oni zestárnou, už je nezajímáš". Tuto myšlenku snad nedokáže vyjádřit ve filmu lépe nikdo jiný, než právě stárnoucí herecká osobnost jako je Christopher Plummer. Ten příběh Camerona a Flashe však není až tak podružný. Nabízí odpověď na otázku, zda je možné žít dvěma generacím vedle sebe takovým způsobem, aby i staří mohli žít ještě život, který "stojí za to". Říká totiž, že dospívající i staří lidé si mají co říct i dát, i když je mezi nimi velký věkový rozdíl. Můžou si navzájem pomoci. Staří můžou mladým předávat zkušenosti a mladí můžou starým "nalít novou krev do žil" a s ní i chuť do dalšího života. Stáří by nemělo znamenat opuštěný, zklamaný, zhrzený či podivínský způsob jakéhosi dožívání a čekání na smrt ve starobinci, kde na vás personál nemá čas. I starý člověk vnímá, má cit, směje se nebo pláče. Stáří je ale taky jistým "zpětným" obrazem našeho života. Jakýmsi vyúčtováním. Stáří nám to zrcadlo dokáže opravdu nastavit tak krutě, že pak zpět procházíme vlastní život a přemýšlíme, zda jsme jej prožili nesobecky s vlídným jednáním či bezohledně ke svému okolí i k vlastní rodině. Vše špatné i dobré v našem životě vykonáno se nám jednou ve stáří pak vrátí. To si pište, .... platí to naprosto pro všechny. :-) K technickému provedení filmu mám výhrady (nevhodné rušivé akční střihy v nekonečném množství), z toho důvodu hodnotím pouze třemi hvězdami byť myšlenka zaslouží více. Citově vydírající mi to však nepřipadá. A na závěr poznámka: jako komedii bych to v žádném případě neoznačoval. (04.03.2010)

Rastrem nezávislého filmu odlehčené sociální drama o odvrácené tváři Hollywoodu a posedlosti filmem v zemi s velmi neutěšeným sociálním systémem. Mně dosud neznámý a obecně dosti nevýrazný režisér Michael Schroeder natočil překvapivě kompaktní film o tak odtažitých věcech a hodně nenásilně se mu podařilo spojit nejen Hollywood s domovy důchodců, ale i transgeneračně konstatovat, že západní civilizace neguje své základní hodnoty. Musím popravdě přiznat, že (dle komentářů nejen mně) hodně rušilo používání experimentálních výrazových prostředků (občasné rozjíždění obrazu, prolínání záběrů a dynamika střihu), které si tvůrci vypůjčili snad z videoklipů, ale ve stylizovaném a spíše komorním dramatu mi scházelo jejich umělecké opodstatnění, přišlo mi to příliš samoúčelné. Jinak je tomu ale s hereckým potenciálem jednotlivých, dosud spíše neznámých herců, z nichž jednoznačně vyčnívá herecký um nestora americké kinematografie Christophera Plummera. Jeho přeměna z zahořklého notorika v entuziastického tvůrce na odpočinku byla skvostná. Tím, jak skutečný muž v křesle režiséra zabalil sociální kritiku do vícevrstevnatého příběhu začínajícího a končícího filmaře, ponechává ve svém filmu všechny podstatné ingredience. Film o filmu, který nevyhrál, ale právě proto má svou cenu... (25.07.2011)

Príjemný film, ktorý poteší aj znalcov starej dobrej filmovej školy svojimi viacerými odkazmi. Cynik vo mne si vravel, že je to miestami poriadne naivné, no podobne sympatických filmov by som vlastne chcel viac, rovnako aj toho pozitivizmu a angažovanosti. Christopher Plummer je druhý najlepší frflajúci dedo, akého si pamätám (Clint rules!!!) a má charizmu aj vo svojich cca sto rokoch. Nepochopil som tie farebné rozmazané strihy, pôsobili ako päsť na oko, ale nič zásadne negatívne. Skrátka, pohodový a sympatický film. (22.04.2014)

Dojemné scény byly opravdu dojemné, ovšem jako citové vydíračky mi to nepřišlo, spíš jako téma k zamyšlení. ..Svět, ve kterém se lidé zbavují všeho nepotřebného. Nefunguje manželství? Rozvod. Štěňátko nám odrostlo? Zbavme se ho. Srarý člověk? Do domova, nemám na něj čas!...prachy, jen prachy a oslava mladých, krásných a uspěšných ! Prostě a jednoduše ageismus, velký aktuální problém současné psychologie! ...SLÁVA VŠEM STARÝM HERECKÝM BARDŮM A KLOBOUK DOLŮ... (18.01.2010)