Private Practice

1. série - 85% - Startovní pozice u zkrácené série, hlavní ženská představitelka a snaha zapadnout do pracovního kolektivu. Bránit se srovnání se začátky v Seattle Grace by byl stejný nesmysl jako předem hlásit, že "už to nemůže být ono". Rukopis Shondy Rhimes se nezapře, ale celková nálada je někde jinde. Zatímco v Grey's Anatomy se stážisté v začátcích hlavně snažili přiučit, nepřekážet a začlenit se, v Los Angeles se po příchodu Addison zkompletoval profesionální tým, fungující komplexněji než je vidět v původním seriálu. To, proč není začátek Private Practice s absolutním hodnocením, je nakonec jednoduché. Jde o pocit, že seriál, který mě od pilotu okouzlí postavami, emocemi i jednotlivými případy, už tu byl a chybí ten jedinečný moment překvapení nad tím, že někdo natočil seriál přesně pro mě. Díky sympaťákům v hlavních rolích (zatím hlavně Cooper a Sam) ale tuším, že tenhle příběh může bok po boku s Chirurgy fungovat dokonale. 2. série - 90% - Ani nelze vyjádřit, jak příjemné bylo sledovat, že Practice opravdu nevznikla náhodou a že osazenstvo Welness zavřelo pusu všem, kteří ho brali jen jako zbytečnou dojnou krávu na fanoušky Chirurgů. Meredith a zbytek Seattle Grace Hospital jsou sice stále o půl stupně výš na samém seriálovém vrcholu, v Los Angeles se ale i přesto začínají dít věci, které berou dech. Lehké počáteční rozpaky ohledně finanční situace vezmou za své ve chvíli, kdy scénáře skočí do přátelsko-romantických vod doslova šipku a nenápadné románky z první série nechávají v přímém srovnání lehce blednout. Brilantní pointou všeho je pak samotný finálový díl, jehož závěrečných dvacet minut je jednou velkou dech beroucí gradací a otevřená vrátka slibují věci téměř neuvěřitelné. Naplno rozjasněná stálice je definitivně tady. 3. série - 100% - Vrchol, který ani nebylo možné překonat. Vztahy mi trhaly nervy od první do poslední chvíle, za hlavní hrdiny a dost často i za pacienty jsem trpěl a nakonec pochopil, že Private Practice se odhodlala žít svým vlastním životem. Crossovery s Grey's Anatomy sice nechybí, ale jsou už jen menším příjemným dějovým upgradem, malou vsuvkou místo vrcholu série. Hlavním důvodem je ale to, že postavy přerostly veškeré škatulky, do kterých se snad dříve daly zasadit a třeba takoví Pete se Samem se i přes krásu a snahu Kate Walsh stali s přehledem jasnými tahouny seriálu. Na druhou stranu Violet jenom potvrdila, že mi k srdci nepřiroste asi nikdy. Otázkou zůstává, jak dlouho se vztahy dají udržet v dosavadní uvěřitelnosti bez toho, abychom se dočkali přívalu nových postav. Ale po takhle dokonalé sezóně by nějaké připouštění obav bylo téměř menším rouháním. 4. série - 80% - Váhavé období. Všichni víme, kdo už je nějakou dobu navíc, všichni víme, co bude ve vztazích kámen úrazu a přesto nám jsou neustávající scenáristické finty po chuti? Tentokrát určitě ne všechny. Hlavně v úvodu totiž autorský tým očividně neví kudy kam a vše funguje hlavně na lásce k postavám. Trn z paty tak vytrhává Lee McHenry a jeho dramatická linka, která nemá daleko k pořádným diváckým depresím. Kamenem úrazu může být pro mnohé fanoušky fakt, že závěr třetí série urovnal vztahové linky k příznivému obrazu a partnerských zvratů je proto méně. Jakkoli je tak příběh díky tomu dospělejší, ne vždy je to k dobrému (a Violet mě i v pevném svazku ničí přímo nesnesitelně). Po uzavření několika dlouhodobých linek (Betsy, Peteova rodina) se nutně dostavil i pocit, jestli by se nevyplatilo skončit při dosud rozumném počtu sérií. Shondu Rhimes jsem ale tehdy podcenil, protože poslední triumfy na sebe dosud nechávaly čekat. 5. série - 80% - Jedno se tomuhle lékařskému komplexu upřít nedá - pořád si drží svůj standard. Ten se sice za poslední dvě série nenápadně sesunul o hvězdu níž, ale na přiměřenou diváckou spokojenost pořád bez problémů stačí. Scénář nahrává velkému hereckému megakoncertu (Caterinu Scorsone nelze než milovat) a běžné případy buď úspěšně citově vydírají nebo za každou cenu překvapují. Obojí mi ale vyhovuje, proto rád přimhouřím oči i nad tím, že kvůli vyššímu věkovému průměru hlavních postav ve srovnání s Chirurgy už je zkrátka o moc důkladněji zkoumat nejde. Navíc Benjamin Bratt je v pozici "kam jsem se to vůbec dostal" právě tím osvěžujícím elementem, který seriálu dovoluje objevovat stále nové vyprávěcí roviny. 6. série - 90% - Šest let uteklo rychleji, než by mi bylo milé a jedná soukromá klinika odchází z obrazovek. A překvapivě na jednom ze svých vrcholů. Navíc kdyby tenhle tým dorazil do cíle v trochu jiné sestavě, než jakou dovolily castingové čachry v ABC, byl by to snad i vrchol úplný. Přesto ale finální sezóna nabízí od první do poslední epizody smršť svěžích nápadů i osvědčených vztahů, ale v žádném případě nejede podle nějakých očekávaných not. Každou postavu čeká soukromé mikrodrama protkané trochu nečekanou, ale dokonale gradovanou linií zmizelé dívky, a když se rozvázal i ten poslední scenáristický uzlík, nemohl jsem se ubránit lehce posmutnělému úsměvu. Možná druhá polovina seriálu hrála na jistotu až moc a občas usínala na vavřínech, vědoma si toho, jak moc máme hlavní partu rádi. Ale ten pocit, že si i ve stínu nezničitelného Grey's Anatomy dokázali najít svou tvář a cestu, mi nikdo nevezme. (18.06.2009) (menej) (viac)