Prekliaty ostrov

Shutter Island je tak trochu ako vybrané depalmovky – nevyhovie každému, ale koho chytí, toho položí na lopatky... Začalo to plavbou a príjazdom na tajuplný ostrov, ktoré čo do kamery, strihu a použitia hrozivej retro hudby v štýle Miklósa Rozsu predstavujú rovnako hodnotný študijný manuál k vytvoreniu absolútne pohlcujúceho filmového openingu, akým je úvodné vylodenie vo Vojakovi Ryanovi. A skončilo to ani nie tak pointou, ktorá otočila naruby predošlý dej (tento námet ostatne nie je vo svete filmových scenárov až tak originálny), ale jej dodatkom – poslednou scénou a vetou filmu, ktorá “ten thriller s DiCapriom, na ktorý sa pohrnú masy” vyniesla o tri poschodia vyššie. Všetkému medzi úvodom a záverom sa dá vytknúť miestami gýčovitý nádych, prehnane dezorientovaná orientácia medzi realitou a halucináciami (ktorá nastoluje zopár kostrbato zodpovedateľných otázok), alebo chladný prístup k postavám. Lenže to všetko je súčasťou prefíkanej hry režiséra, ktorému nejde o zimomriavky z maniakov v celách bloku C, ani o sentimentálne dojatie nad osudom hlavnej postavy. Pretože tento režisér hrá na úplne iné husle. +++ Po druhom zhliadnutí sa mi triasli ruky ako po vyfajčení krabičky cigariet od doktora Cawleyho. Výnimočný film z inej, nadzmyslovej dimenzie. (15.02.2010)

Pan reziser Martin Scorsese narozdiel od Francisa F. Coppolu nestraca rokmi nic zo svojho umenia, hoci ja som nikdy nebola jeho velky fanusik. Shutter Island je ale pre mna ovela stravitelnejsi, ako jeho ostatne filmy, s vynimkou Departed. Zistila som, ze pokial Martin natoci pre mna zaujimavu temu, hned sa z toho stane majstrovske dielo, z ktoreho naskakuje husia koza. Skvela hudba, vynikajuca atmosfera 50-tych rokov, zdanliva "odtazitost a chladnost" postav, plus spravna davka sialenosti a mysterioznosti prekryju aj ten ocakavany koniec. (21.02.2010)

Asi bych měla kurnik přestat brát cokoliv, co beru, protože tohle je už asi šestý film v kuse, vyrobený v roce 2010, kterému dávám dvě hvězdičky. To si ze mě všichni dělají prdel nebo co? Já chci dobrý film! Já chci film s velkým f! Já chci zase jednou u filmu brečet a nenávidět osud a milovat svět a takové ty věci! Proč mám dojem, že všichni režiséři velkých jmen dělají ve svých nových filmech školácké chyby, nedovedou koherentně vyprávět a ještě mají potřebu být proklatě kůl a originální za každou cenu? Prokletý ostrov se mi zdá přesně takový. A co je ještě horší, že hodně moc lidem, i v mém okolí, se to, zdá se, líbí. Možná jsem divná. Možná mi šplouchá na maják. Možná by mi měli vytáhnout mozek nosem. (24.01.2011)

Filmařsky bezvýhradné. Hitchcock v hrobě určitě nevertiguje! Dá se tomu vytknout jen pointa tak průhledná, že nepotřebujete ani "Šestý smysl" a hlavně nešťastná volba hlavního představitele! Rocco Siffredi sice od "Železné masky" (Ano, to je ten film, kde tak brilantně ztvárnil rozdíl mezi hodným a zlým dvojčetem tím, že se škaredě zamračil) ušel kus cesty, ale pořád mu spíš, babyfaceovi, sedí role tonoucích milovníků! Škoda že na Ostrově šutrů nebyli emo upíři. To už by tam rovnou mohl hrát PATYZÓN, či nějaký jiný "talentovaný" pornoherec. (24.03.2010)

Scorsese stále umí navodit patřičnou atmosféru, řemeslně je hračička a i mu všichni výtečně hrají, takže jen o té pointě to není. Naštěstí, protože jinak by již po deseti minutách nebylo na co koukat. Přesto neodbytný pocit, že tohle měla být epizoda Příběhů ze záhrobí a nikoli regulérní stočtyřicetiminutový celovečerák, se mi z hlavy dostat nepoštěstilo. Nebýt úvodního příjezdu na ostrov a závěrečných cca třiceti vteřin, tak si z toho nepamatuji lautr nic. (19.02.2010)