Mononoke

Děj - Seriál Mononoke nám představuje 5 duchařských příběhů spojených postavou tajemného potulného mastičkáře, který bojuje s mononoke - pomstychtivými přízraky. Poprvé jsme ho mohli vidět v seriálu Ayakashi, konkrétně v posledním příběhu Bakeneko. Děj obvykle udržuje následující schéma. Lékárník přijde kamsi, tam se začnou dít strašidelné věci a kolikrát i umírají lidé. Mastičkář odhalí, že může mononoke, které za vše může, zničit, ovšem za předpokladu, že bude znát jeho formu, pravou povahu i důvod, proč se zrodilo. V následující části jsou tyto tři věci odhaleny. Příběhů je naštěstí jen pár a důvody jsou leckdy zajímavé, takže Mononoke nezačíná nudit. Dát seriálu jen 12 dílů bylo rozumné. Mezi příběhy IMHO vyniká první (nevěstinec), soutěž v čichání a poslední (strašidelný vlak).Mastičkář - Mastičkář je beze sporu postavou zajímavou. Jednak má trochu tajemný vzhled - špičatá ouška, ovšem bez jakékoliv stopy roztomilosti, malinko větší špičáky a podivné tetování na tváři. Druhá věc je jeho chování. Je drze sebevědomý, má ve tváři škodolibý pobavený úsměv a pronáší suché komentáře. Pravda je, že mnoho se toho o něm nedozvíme. Možná by mu to však sebralo kouzlo. Forma - Největším triumfem seriálu Mononoke je netradiční forma. I když...ona je svým způsobem velice tradiční - svojí barevnou kompozicí totiž velmi připomíná ukiyo-e (připomíná, nekopíruje). Mistry této malby byli třebas Hiroshige nebo Hokusai. Mononoke je nápadité i z hlediska střihu a ozvučení. Tyhle věci dohromady vytváří zajímavou atmosféru, která působí hororově i přes světlost a barevnost obrazu. Věcí, které si jistě všimnete je výrazný rytmus - Pravidelně se střídající málo pohyblivé až statické obrazy s výrazným repetitvním zvukem při každém střihu. Rytmicky se opakující úkony, rovněž podmalovány zvukem. Rychlý výrazný rytmus (rytmus zvuku i obrazu) vytváří horečnatou , téměř akční atmosféru, pomalý pak probouzí tajemné děsivé očekávání.Verdikt - Jakožto odpůrce duchařin jsem byl mile překvapen a dávám prosté ****. Kdyby zůstaly jen 3 nejlepší příběhy, snad i o ***** bych začal uvažovat. (31.10.2007)

Stejně jako Bakeneko arc z Ayakashi i Mononoke mě dostalo téměř ve všem. Způsob vyprávění, vizuální stránka, postavy, soundtrack. Bál jsem se trochu, že oproti Bakeneku to půjde hodně dolů, což naštěstí nebyla pravda i když to je pořád můj nejoblíbenější arc. Proto todle anime taky hodnotím o půl bodíku míň. Postava mastičkáře je mimochodem geniální. :) 9.5/10 (08.09.2010)

Seriál, se kterým jsem měla tu čest se setkat na letošním AnimeFestu v Brně. Přestože nejsem příznivec duchařin a nezvyklá animace mě poněkud vyděsila, nakonec právě tohle anime ve mně paradoxně zanechalo největší dojem. Z počátku mi to, jakožto člověku neinformovanému a nevarovanému, připadlo jako naprostý chaos. Změť barev, tvarů a textur, mix starých japonských dřevorytů a anime. A v tomto haluzním prostředí se pohybuje hlavní hrdina: bezejmenná autorita, přezdívaná Kusuriuri. Kusuriuri se sice většinu času tváří jako obyčejný mastičkář, nicméně tohle je anime a v anime nikdy není nic ,,obyčejné", zvláště, pohybuje-li se to na postu hlavního hrdiny, a tak se mastičkář v určitých situacích mění z potulného obchodníka ve zkušeného vymítače a efekt(iv)ně likviduje démony a jim podobnou havěť, ohrožující nebohé občany. No zkratka blázinec na xtou. Nebudu zastírat, že jsem z toho zpočátku nebyla příliš moudrá(respektive naprosto šokovaná!)a že právě extremně pohledná tvář hlavního hrdiny byla důvodem, proč je Mononoke prvním anime, které jsem se jala po návratu domů lovit. Mám slabost pro elfoidní týpky s hezkýma očima a pochybnou identitou. Kusuriuri je jakousi japonskou obdobou Zaklínače, pohybující se v úžasně fantaskním prostředí, na které si člověk sice musí chvíli zvykat, ale když se mu to podaří, dostane se mu opravdu vizuální lahůdky. Proto můžu jen radit: nenechte se odradit ,,příšernou" animaci, protože v téhle japonské zvláštnůstce se skrývá mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Tohle není jen anime, tohle je umění! ;) (14.05.2008)

Anime náročné na sledovanie. Sčasti určite preto, že po japonsky neviem ani ň (ak teda nerátam Yatta) a mala som anglické titulky, ktoré som musela naozaj poctivo čítať, aby som príbehom dostatočne porozumela. Náčrt deja je jednoduchý, lekárnik (ktorý sa objavil v poslednej epke anime Ayakashi), je hlavnou postavou a hoci sa tvári, že on nič = iba jednoduchý lekárnik, je vlastne exorcista démonov Mononoke. Aby mohol démona poraziť, potrebuje poznať jeho Form, Truth & Regret (netrúfam si prekladať) a vtedy môže tasiť meč a zjaví sa jeho druhé ja (tak som to pochopila), ktoré môže meč používať a spútať démona. Čo je na Mononoke silné sú spočiatku jednoducho vyzerajúce príbehy, ktoré majú ale všetky do jedného silnú pointu a poukazujú na zlé skutky ľudí, ktoré si žiadajú pomstu. Prvý diel /Zashiki-warashi/ matky, ktorá sa nechce vzdať svojho nenarodeného dietaťa ma veľmi nezaujal, druhý /Umibōzu/ námorný považujem vďaka odhaleniu vinníka a toho čo-sa-to-vlastne-stalo za najlepší (plus výborná hudba). Tretí /Noppera-bō/ rozpráva príbeh ženy, ktorá nedokáže uniknúť svojmu osudu, štvrtý /Nue/ ma rozhodne zaujal súťažou v poznávaní vôní (o ktorej som dovtedy nevedela, že existuje). A v piatom /Bakeneko/ opäť figuruje duch zlej mačky. Animácia sa mi páčila veľmi a efekty a rôzne hry s obrazom, farbami a symbolmi robia zo sledovania niečo viac. Isto to nebude baviť každého, lebo dej je pomalý, vysvetľuje a opakuje sa, niekedy to pripomína detektívku s pomalým a precíznym odhaľovaním motívov a zákutí ľudskej duše. (06.02.2011)

Tak po skvelom treťom príbehu z Ayakaši som nadšene siahol po Mononoke. A veru bola to dobrá voľba. Netradičný dizajn môže kde koho odradiť, obzvlášť ak sa za farebnosťou skrýva v celku jednoduchá kresba, ktorá však aspoň výrazovo vystihuje postavy. No najväčším ťahúňom je rozprávanie príbehu, ktoré je robené formou akéhosi detektívneho pátrania. Najprv odhaliť podobu potom pravdu (skutočnosť) a nakoniec príčinu. A to všetko formou postupnej skladačky, ktorá do seba pomaly zapadá. Samotná úroveň príbehov sa líši kus od kusu, ale nemožno povedať, že by bol čo i len jeden slabý, možno tak voľnejší. A nakoniec forma hororu dáva atmosfére ten správny nádych. Čo sa týka postav, tak v niektorých prípadoch je ich zbytočne veľa a hrajú len vedľajšiu úlohu, no v prípade menších dielov (nopperabó) je ich psychológia vypracovaná do slušnej úrovne. Samozrejme mastičkár je kapitola sama o sebe. Hudobnú stránku som si moc nepovšimol, ale to preto, že skôr bola presne na mieru než aby nejako zvlášť vyčnievala. Záverečné hodnotenie 9 bodov. (26.01.2013)