ユメ十夜
Ten Nights of Dream
Recenzie (9)
Príbeh o 10 nociach snívania. 10 režisérov vytvorilo svoje vlastné vízie k tomuto ucelenému dielu, ktoré sa javí ako poviedkový film, ale je to skôr film s 10 príbehmi vo vnútri, ktoré sa pretínajú, ovplyvňujú. Spája ich ťažko definovateľný čas, neustále pendlovanie medzi bizarnosťou a realitou, nechutnosťou a snovosťou, ale to je asi tak všetko. Príbeh neprináša nič zaujímavé. Aj formálne vyhranie sa v príbehoch je skôr na škodu. Je to mix väčšiny žánrov so snahou o vytvorenie akýchsi spojitostí, ktoré by invenčne posúvali hranice celého príbehu do funkčnejšej a bizarnejšej roviny, ale toto nie je poetický film, ani experimentálny film. Nemá to v sebe nič z Lyncha ani nič z Cronenbergovej bizarnosti. Pripomína to niektoré diela Takashi Miikeho, ale ten je účelovo parodický. Dopozeral som to, ale toto je pre mňa jedno obrovské filmové nič. ()
Série deseti "snových nocí", kterou je těžké hodnotit, protože každá "noc" je jiná (všechny noci ale mají společné to, že nedávají smysl). Proto teď ohodnostím každou zvlášť. ... NOC č.1 | Akio Jissoji | **** - Zajímavý minimalistický poetický snímek, hezky udělaný, se zajímavým vizuálním a zvukovým pojetím a s pěknou myšlenkou. ... NOC č.2 | Kon Ichikawa | ***** - Tenhle sen mě zaujal ze všech nejvíc. Je (z asi 99,8%) černobílý a němý. Hodně se mi líbil svou poklidností a tím, že dával alespoň nějaký smysl. Opravdu moc pěkné a zajímavé. ... NOC č.3 | Takashi Shimizu | **** - Tohle byla opravdu noční můra jak se patří. Vážně, to bylo opravdu jak sen. A ne moc příjemný. Tady už ale ty sny pomalu začínají ztrácet smysl. ... NOC č.4 | Atsushi Shimizu | *** - Čtvrtá noc mi přišla trochu nudná. Ano, bylo to sice opravdu jako nějaký sen, ale nějak mě to moc nechytlo. Není to ale tak hrozné. ... NOC č.5 | Keisuke Toyoshima | *** - Takový sen bych opravdu mít nechtěl. Kdyby za mnou běžela divná hadrová zrůda a nikdy bych nevěděl, kdy je to sen a kdy ne... Brr. Dost šílené. Ale konec se mi líbil. ... NOC č.6 | Matsuo Suzuki | **(*) - Bylo sice vtipné, jak se na konci ten kdo-ví-kdo pokoušel napodobovat velkého Ukeie, ale bylo to fakt divné. Až tak moc mě to nezaujalo. ... NOC č.7 | Yoshitaka Amano + Masaaki Kawahara | *** - Noc sedmá je úplně jiná než všechny ostatní ve dvou věcech. Zaprvé je kreslená a zadruhé je z nějakého důvodu anglicky. Vizuálně dost zajímavé, vypadá to jako na nějakém LSD tripu, ale celkem mě to nudilo. ... NOC č.8 | Nobuhiro Yamashita | ***(*) - Wtf? Tehle sen dává nejmenší smysl ze všech. Malý kluk chytí místo raka živou obří bílou klobásu, děda si odejde pochutnávat na polštáři v místnosti plné průhledných psů až nakonec... No, uvidíte sami. Trochu mi tahle... věc... připomínala Lynche. ... NOC č.9 | Miwa Nishikawa | *** - Taková obrazná (ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem pochopil, co to vyjadřuje) povídka o tom, jak otec odejde do války. Oproti předchozí "noci" celkem realistické. ... NOC č.10 | Yūdai Yamaguchi | ***** - Tady musím dát zase 5 hvězdiček. Zajímavé spojení - na jedné straně je to hnusné a naturalistické, na straně druhé i vtipné. Pohádkovitý snímek o namyšleném "hezounovi", co nenávidí všechno hnusné a který se ocitne v továrně na "vepřové" maso. Ano, vepřové v uvozovkách. Občas na zvracení, ale jinak je to vtipné a naprosto ulítlé. A ten konec... =D ()
Deset japonských filmařů adaptovalo na plátno soubor krátkých próz Nacumeho Sósekiho Deset snů. Původní drobné povídky se vyznačují snovou, místy až zenovou atmosférou, dosahují minimem prostředků maximálního účinku na čtenáře. O ději se tu téměř nedá mluvit, jde opravdu o miniatury se snovou logikou. Je úžasné pozorovat, jak si s nimi poradili přední japonští filmaři, kromě veteránů Ichikawy a Jissojiho vesměs nadějní noví tvůrci. Ichikawa jako jeden z mála se snaží o hodně doslovné zpracování a zachování ducha ve druhé epizodě, která se odehrává beze slov a už původně měla jasný zenový rozměr. Většinou však dochází k posunům směrem k módnímu hyperstylizovanému ztvárnění. Takashi Shimizu posouvá svou epizodu více směrem k hororovému stylu, jímž je proslulý, aniž by však opustil původní směs tajemnosti a humoru, spíše obě polohy zesiluje. Za zmínku rozhodně stojí Suzuki Macuo, který epizodu o legendárním sochaři posunul do bizarní roviny, když z něho udělal jakéhosi electrobuggie tanečníka, jenž svým pohybem ovlivňuje okolní realitu. No a závěrečnou povídku, v níž už v knize byl ujetý motiv vepřů chystajících se olizovat hrdinu, jenž je svou holí posílá do propasti, dostal na paškál Yudai Yamaguchi odpovědný za skoro exploatační kousky jako Battlefield Baseball a ukázal nám pořádný prasečí wrestling! ___Tenhle film je rozhodně povinností pro každého, kdo upřednostňuje styl nad příběhem a též je to jedinečná příležitost pro milovníky japonského filmu konfrontovat styl předních současných japonských filmařů. ()
Deset snových příběhů, které více či méně (ne)dávají smysl. Většinou se jedná o jakési vizuální experimenty, připomínající mi místy snímek The Great Yokai War, který natočil Takashi Miike. Jednotlivé epizody samozřejmě mají rozdílnou kvalitu, ale celkově se drží nad průměrem a jedná se o kvalitní celek. Nejlepší jsou rozhodně tyto sny: druhý černobílý se samurajem, šestý s tancujícím řezbářem/sochařem a nakonec poslední desátý, což je prasečí podívaná a jedná se o slušný tripový výlet. Toto dílo je jeden z příkladů, kdy forma vítězí nad obsahem a pro milovníky východního stylu nelze než doporučit. (7/10) ()
Noc 1 (Láska): Sen o nezastavitelnosti času a strachu ze smrti. A taky o té lásce, ale tohle z toho vyplývá víc, silněji a zajímavěji. A asi je to dobře, je to přece jenom menší, jestli se to tak dá říct, kýč. Každopádně se mi to líbilo a snovou atmosféru to určitě mělo (4*) Noc 2 (Úzkost): Nejspíš je to celé o tom, že se samuraj snaží být skvělý jak ve svém oboru, tak i v meditování, ale nakonec není dobrý ani v jednom, jelikož nenašel svůj životní cíl a snaží se neustále být nejlepší ve všem. Je to němé a černobílé (až na dýku, ta je červená), není tam skoro žádný zvuk a formou je to dost zajímavé, ale nejsem si jistý, jestli jsem to správně pochopil a hlavně mě to nechytlo tolik, jak mohlo. Originální to ale určitě je. (3,5*) Noc 3 (Kluk): Zajímavá mysteriózní hříčka, ale není zrovna poutavá a snového je toho v ní málo, spíš je jen takový malinký, ne zrovna výrazný mindfuck. (2,5*) Noc 4 (Nostalgie): Minulost je vždy pryč, nezbyde nic než vzpomínky a i ty někdy můžou zmizet, pokud nejsou dostatečně silné... Hlavní hrdina zapomněl na svoji dětskou lásku, která ještě v dětství nějak umřela, jen úplně netuším, kde. Pád letadla? Hirošima? Moc jsem to z těch symbolů nepoznal. Natočené je to ale průměrně. (3*) Noc 5 (Strach): Noční můry z démonů minulosti (usuzuji, že ti dva způsobili autonehodu). Zajímavý závěr ale úplně nezachraňuje zbytek filmu, který je na mindfuck moc mdlý a děj, který působí příliš lacině. A masky jsou kapitola sama o sobě, i když se mi svojí laciností docela zamlouvaly a vlastně byly docela kreativní, nebyla to jen žena s dlouhými černými vlasy v bílém hábitu. (2,5*) Noc 6 (Vášeň): Typická japonská svéráznost, asi o tom, že ten chlap dělá to, co nikdy dělat nechtěl (a nebo to dělá proto, že v tom, co by chtěl dělat, není dostatečně dobrý), ale zas tak mě to nechytlo a až na hudbu a humorné ladění z toho moc nemám. I když originální a svérázné to opět je a navíc to vypadá jako teaser k Legenda o Kašparu Hauserovi. (3*) Noc 7 (Samota): Lehce psychedelické a filozofické, ale k ničemu kloudnému to nedospěje, resp. ano, že ti bez zvláštního talentu by si měli buď uvědomit svoji zbytečnost a zabít se, nebo si ji neuvědomovat a šťastně dál žít. Asi. Možná. A nebo to bylo jen o depresi. Tak jako tak, ten vizuál a la počítačová hra své doby mi vůbec nesedl. Měl jsem úplné deja vu na Love, Death and Robots, kde ty nejoblíbenější povídky vypadaly úplně stejně (jen jako modernější hry) a všichni z toho byli nadšení, jak úžasná animace to je... (1,5*) Noc 8 (Představivost): Naprostý blábol. Jenže to jsou sny obzvlášť, aspoň ty moje, takže to beru jako čistě surrealistický příspěvek a v tomhle slova smyslu to funguje dost dobře. Mohlo i skvěle, kdyby si autor odpustil tu úvodní prezentaci, ale jinak jsem byl až překvapený, jak mě to celé bavilo, i když to vlastně ani příběh nemělo. (4*) Noc 9 (Rodičovská láska): Pochopil jsem, ale nemění to nic na tom, že mě to celé jen otravovalo a vůbec nebavilo. Ani dostatečně snové to nebylo, až si říkám, jestli to sem vůbec patří... Za mě nejhorší povídka. (1*) Noc 10 (Egoismus): Na závěr taková srandička, která je především dost kreativní včetně až kouzelného využití laciných efektů, ale gagy má od trapných a nevtipných až po povedené a střídá se to tak často, že to celé funguje jen na půl. (3*) CELKOVÉ HODNOCENÍ: Jume džúja je antologie 10 povídek od 10 různých japonských režisérů, kteří dostali za úkol natočit sen. Svým zaměřením mi to hodně připomnělo 42 One Dream Rush, kde bylo zadání vlastně stejné, jen se lišila stopáž a počet režisérů, každopádně i to byla surrealistická antologie a dokonce přišla o 4 roky později, takže tohle je nejstarší taková kterou znám. No a jedni režiséři to téma vzali doslova a natočili sen, zatímco druzí jen vzali téma snu do jiného svého námětu, který se odehrává v realitě. Proč ne, ale ty surrealističtější mi sedly víc než ty, které zas tak snové nejsou. Dost ale přemýšlím nad tím, jak to celkově hodnotit, protože to samozřejmě bylo různorodé a našly se tu jak silné kusy, tak i ty slabší, ale celkově (a asi i průměrově) mi to vychází na solidní tři hvězdy. Ne bůhvíjak silné, ale přesto z mé strany docela spokojené, protože skoro všechny povídky (až na Noc 9) měly něco do sebe a určitý stupeň originality měly taktéž. V tomhle se Japonci prostě nezapřou. Určitě jsem na to rád narazil a rád to i viděl, dokonce k tomu i existují české titulky, takže případným budoucím zájemcům to možná ulehčí váháni nad tím, jestli tomu dát šanci :-) Jinak vzhledem k tomu, že se tenhle rok snažím zhlédnout co nejvíc japonských filmů a poznat co nejvíc japonských režisérů, tak jsem se rozhodl, že od režisérů dvou nejlepších povídek se podívám i na nějaký jejich další film. A vzhledem k tomu, že se mi nejvíc líbily povídky 1 a 8, jdu si teď hned zjistit, co dalšího natočili Akio Džissódži a Nobuhiro Jamašita :-) A v záloze si nechám ještě režiséry povídek 2, 6 a 10, kdyby se tu náhodou stalo, že od těchto dvou režisérů nic neseženu nebo se ukáže, že nikdy nic dalšího nenatočili. Takový speciální příklad se najde u skoro každé antologie... Silné 3* () (menej) (viac)
Galéria (4)
Reklama