Princ Chocholouš

Jedna princezna, u které je upřímnost zaměňována za hloupost, tři princové, kdy jeden je poetický ňouma, druhý drsný harcíř válečných polí a třetí rozumný chlapík, leč údajně šeredný. Jeden, druhý i třetí jsou dobře zahraní a to hezkými chlapy, v takhle tvrdě konkurenčním prostředí by ze sebe možná něco princovského vykřesal i ledasjaký ukníkaný chcípák ze současných pohádek. Princezna má, jak už to v pohádkách bývá, hovořící dutý sval, pokud by neměla, těžko by mohla poslechnout hlas svého srdce, jak neomylně zazněla pohádková notorieta. Choholouš mi nepřijde jako špatná milostná přezdívka (znala jsem pár, kde on jí říkal čolku a ona ho nezabila), princ je v tomto ohledu poněkud přecitlivělý. Princezna musela se svým princem překonat něco horšího, než to, že princ není hezký, v tom je zřídka kdy zádrhel, musela s ním překonat to, v čem byl skutečně zakopán pes, že měl sám se sebou nějaký problém. Při veškeré jeho moudrosti mu nedocvaklo, že princezna to, z čeho on má mindrák, vůbec neřeší. Zajímalo by mě, jestli ta reklama na lak na vlasy byla před filmem náhodou. (09.08.2015)

Velice příjemné překvapení, tahle zapomenutá pohádka. V podstatě je to romantický příběh o hledání vnitřní krásy ve spojení s láskou, moudré to zamyšlení nad tím, jakou roli vlastně hraje vzhled. Jana Šulcová s Josefem Abrhámem jsou okouzlující filmový pár a moc se mi líbila dvorní dáma Marie Drahokoupilová, nádherná intrikánka. Pěkné, moc pěkné, spokojenost. (20.06.2019)

Pohádka se docela odchýlila od původní podoby francouzské pohádky, což bych jí neměl za zlé. Potíž je ale v tom, že vlastní pojetí princezny, která odmítala přetvářku a komformitu (takže vůbec nebyla hloupá, snad jen pro okolí), úplně pohřbí závěr, kdy se tatínek král radí s chůvou a najednou se vynoří (zcela bez logiky) původní verze o hloupé princezně a duchaplném Chocholoušovi. Zajímalo by mě, zda to tak zprasil František Pavlíček nebo Bohumila Zelenková. (19.04.2022)

jo, když z ošklivého prince se stane krásný tím, že se učeše a umyje ty namalované pihy, to má pak princezna celkem snadné. A protože jsme v 70. letech, tak zásadní roli tu má prostý lid - proto se král i princezna svěřují zásadně jen chůvě a proto závěr patří nikoli šťastné dvojici, ale mladému a v pohádce úplně zbytečnému švíckovi. (04.09.2018)

Jedna z mých pohádkových srdečních záležitostí. Kombinace Charlese Perraulta a Františka Pavlíčka mně dokonale vyhovuje, ovšem není to už pohádka :-) spíš romantický, poetický film. Princezna si v něm nachází cestu k princi, který je jaksi trochu jiný, než čekala :-) František Pavlíček v něm načrtl myšlenky a hodnoty, které dokonale rozvinul v Princi Bajajovi, Vadim Petrov ještě skládal krásnou hudbu a Josef Abrhám - po zhlédnutí jsem měla pocit, že už se vůbec nedivím paní Šafránkové :-) Pro mě rozhodně nejkrásnější a nejromantičtější z prvních pohádek po roce 1968. Podle Charlese Perraulta byla u nás natočena také např. pohádka "A nebojíš se, princezničko?", která má tak trochu podobné téma. (19.08.2013)