Šílenci z Manhattanu

1. série Konečně nadešel ten správný čas na sledování dalšího seriálového klenotu. Mad Men se mi dlouho vyhýbal, ale nic netrvá navždy. Obzvláště u seriálu, který chválu kritiků sbíral ze všech stran a nominace na ceny nestíhal ani počítat. Jako obvykle první série byla hlavně o zvykání a poznávání. Začnu z té dobré stránky, vše, co je obvykle chváleno, si chváleno být zaslouží. Styl seriálu opravdu nechybí, černobílé postavy tady nenajdete a retro atmosféra a prostředí jsou vychytány do posledního detailu a to si chválu určitě zaslouží, protože je to jeden z důvodů, proč jsem u sledování seriálu vydržel. I když to má všechny tyhle klady, tak tomu jedna věc chybí - děj. Doufám, že se to s přibývající epizodami zlepší. 2. série Druhá série dává možnost poznat lépe všechny postavy. Zatímco první byla hlavně o Donovi, tak ve druhé dostávají prostor i ostatní, ať už je to Pete, Peggy nebo Betty. Zároveň si Mad Men připisuje zvláštní paradox, protože seriál sleduju dál aniž bych měl oblíbenou postavu. Právě naopak, všechny hlavní postavy jsou méně či více nesympatické a je pro mě opravdu těžké vytvořit si k nim pozitivní vztah. Když pominu Dona, který je neúnavným děvkařem a klasickým antihrdinou, tak tu máme Peggy, původně tichou myšku, která si o sobě myslí pořád víc a víc. Doplňuje je Pete, který se hlavně doma chová jako naprostý idiot a poslední hlavní postavou je pak Betty, která mi i přes drobné výtky vychází z výčtu zatím jako nejlepší. Bude to ale stačit k pokračování? 3. série Trvalo to tři série než jsem si dokázal postavy oblíbit natolik, aby mi záleželo na tom, co s nimi bude. I proto mi závěr třetí série přišel jako to zatím nejlepší, co Mad Men nabídlo a jsem opravdu zvědavý na to, co se semele v sérii čtvrté. Navíc neustále oceňuji zapracování dobových událostí jako v případě JFK. V této sérii mi Betty trochu vypadla z oka, ale začal jsem přicházet na chuť Donovi. To je vážně charakter, který jsem snad ještě nikdy neviděl. No, tak vzhůru na další epizody... 4. série 4. série předvedla, jak moc jsem si dokázal oblíbit postavy, které jsem v úvodu vůbec neměl rád. Kdo by čekal, že mi bude záležet na tom, jak se bude vyvíjet Pete? Vývoj původně nezajímavých a opovržení hodných charakterů mě prostě dostává. Naopak jsem znechucen a odrazen Betty. Vím, že ta postava už tam nemá co hrát, ale to jak se chová je hrozný. Konec byla pěkná divočina, tak jsem zvědav, co se na Manhattanu odehraje v příští sérii. 5. série Pátá série je rozhodně nejtemnější sérií, kterou Mad Meni zatím nabídli. A to nejen kvůli závěru, ale celkový průběh působí hodně depresivně a naši hrdinové se nedočkají ve svých životech zrovna moc pozitivních zpráv. Doufám, že v následující sérii to bude lepší. Jinak jsem velmi rád za omezení prostor pro Betty a jsem zvědav na to, kam se posune postava Peggy. 6. série Nová série přináší opět hromadu změn. Od těch na první pohled do očí bijících, jako je vizáž hrdinů až po ty, které postavy prodělávají za pochodu. Don opět převrací život naruby sobě, ale také svým spolupracovníkům a zbytku rodiny. Těší mě zakomponovaný událostí z '68, člověk si alespoň na chvíli uvědomí, kde přesně se Mad Men časově nachází. Závěr pak přinesl zajímavý zvrat a opravdu jsem zvědavý na to, co bude vyprávět poslední sedmá série. 7. série A tak přišla závěrečná série, která se od počátku nesla v takovém melancholickém a rozlučkovém duchu a připravila si pár posledních životních kotrmelců pro hlavní hrdiny. I když se většině příběhů dostalo jakéhosi zakončení, tak jsem se závěrem úplně spokojený nebyl. Hlavně s Donovým zmateným nevím-co-děláním, které se neslo napříč posledními třemi epizodami. Přesto nebudu hodnotit seriál jako zklamaní. Jen je náročnější a není pro každého. A rozhodně je jediný svého druhu, Don Draper je neopakovatelná postava. Budu patřit k těm, co chválí atmosféru, herecké výkony a další věci. Nechal jsem se unést a stálo to za to. Vzhledem ke znělce jsem trochu čekal, že skončí sebevraždou, ale to bylo jen mé osobní nutkání k uzavření příběhu. (03.12.2015) (menej) (viac)

„The Universe is indifferent.“ Hodnocení první série. Kouřem načichlý návrat do posledních let éry, kdy muži ještě byli pány a nikdo to nezpochybňoval. Nikoli ženám s jasně stanovenou rolí poslušných hospodyněk, nýbrž mužům patří soukromí. Občas si z něj kus přinesou do práce, zaskakující tu za bar, tadyhle za ložnici. Před vyděláváním peněz není úniku. Společným jmenovatelem všech trablů je logicky práce. Nezávisle na tom, kolik životů jako pracující muž žijete, přípustný je pro vás jediný směr – vpřed. Ženy přitom paradoxně představovaly významnější součást mužské existence než dnes. Manželský svazek značil normálnost, podřízení se všudypřítomným pravidlům. Pokud se nedokázali, za cenu potlačení vlastní identity, přizpůsobit jeho požadavkům, dospělé samotáře systém automaticky eliminoval. Neschválená, mimomanželská činnost vyvolává strach. Co ostatní dělají, když nejsou vidět? ___ Mad Men se vzpírají zařazení mezi dramatické seriály. Skutečné drama přinejmenším neprobíhá v dlouho doznívajících, často statických a hudbou málokdy podkreslených záběrech, ale pod jejich povrchem. Jako kdyby společenské konvence nikomu neumožňovaly skutečně se projevit. Jaká je jejich pravá tvář, k čemu směřují, co by rádi? Nečitelnost přirozeně vyvolává napětí a všemožné spekulace. Co postava, to latentní psychopat. Donovu neschopnost činu, jakousi „zaseklost“ na místě, nevystihuje jenom obehraný symbol červeného světla na semaforu, ale třeba i vyústění jeho tajného setkání s bratrem, kdy z kufříku vytáhne namísto očekávané pistole jenom „pasivní“ peníze. Jen velmi pozvolna jsou odlupovány ochranné vnější vrstvy: falešné úsměvy hospodyněk jako mýdlových oper, perfektně padnoucí obleky a sebevědomé vystupování. ___ Při znalosti historického kontextu, radikalizace společnosti v druhé půli 60. let, lze snadno odtušit, že upjatost vůdčí třídy ustupuje příliš pomalu. Bude muset nastat zlom. Jakkoli je jasné, že něco visí ve vzduchu, stále se nic děje. Tempo sice není stejně ubíjející jako všednodenní činnost, kterou postavy vykonávají s robotickou poslušností, ale oproti akcí napěchovaným americkým seriálům jde o zpomalení dost výrazné, aby přitáhlo pozornost k sobě samotnému. Vtahující nedění narušují kromě místy agresivního upozorňování na dobové detaily hlavně flashbacky. Škodí trpělivě budované atmosféře a zjevně mají seriálu dodat určitý „epic scale“. Síla Mad Men přitom spočívá v interiérové komornosti a schopnosti vměstnat do malého prostoru a nedlouhého času hezky pestrou škálu symptomů tehdejší (a potažmo i současné) americké společnosti. 80% ___ Druhá série si drží vysoký standard a zenové tempo vyprávění, odpovídající citovému rozpoložení protagonisty. Změny nepřicházejí náhle, ale jsou pomalu budovány napříč mnoha epizodami. Zásadní proměnu společnosti v souladu s neviditelným stylem často naznačuje nepatrný detail, moment, k němuž se vyprávění později již nevrací. Herci, na jejichž tvářích kamera uplývá déle než je v dramatických seriálech obvyklé, hrají do jednoho výborně. Také díky svědomitému vykreslení kultury, ve které žijí, je zřejmé, proč činí rozhodnutí, s nimiž liberální intelektuál žijící v 21. století nemůže souhlasit. Mad Men diváka vtahují pomalu, ale když si vás jednou získají a strávíte s nimi pár hodin v kuse, chvíli si budete muset zvykat na svět, v němž sexismus a kouření nejsou něčím přirozeným. Zajímavé komentáře: Toj, jasiska (02.08.2013) (menej) (viac)