Povedz, kto ťa zabil

Pushing daisies jsem si poměrně zamilovala. Tak nějak se mi líbí ta pestře barevná atmosféra a příjemné vypravování. Je vidět, že se vyřádili i stylisté. Seriál přináší vraždy pojaté v novém a dost originálním stylu. Herecké obsazení je také nadprůměrné, proto seriál vidím jako skvělou oddechovku. Oblíbené postavy: Olive (09.07.2011)

Neobyčejná detektivka s velkou dávkou černého humoru a romantiky. Nejdříve jsem si říkala, že to bude děsná volovina. S obavami jsem přepínala na TV Prima. Moje obavy se velmi rychle rozplynuly jako pára nad hrncem, protože mě seriál chytil hned od prvních minut a jak je vidět, hned mě nepustí. Už si nebudu herečku Annu Friel spojovat jen s Jakubiskovou Bathory. (08.01.2010)

Pushing Daisies strašně klame tělem. Tváří se jako jednoduchá romantická komedie, a kýčovitě nádherné prostředí a rozpustilá hudba tomu napomáhají. Ze všech žánrů, které spojuje, je ale PD nepochybně především fantasy (hrátky se smrtí fungují, a je to výborný nápad) a mysteriózní. Ne zrovna klasicky střižená detektivka, ale absurdní miniepizodky, které posouvají děj dopředu hlavně tím, že pomáhají dokreslovat vztahy hlavních postav (asi jako kauzy v Ally McBealové), a tak se nenuceně dostáváme k prvku dramatu, které taky funguje dobře. Ned miluje Chuck, a Chuck zase Neda. Ale tahle láska nemůže díky nastoleným zákonitostem nikdy propuknout. A tak se Ned s Chuck dobrovolně uzavírají do vězení osamělosti. Chuck před celým světem, a Ned zase před Olive. Olive taky miluje Neda, a neschopná se smířit s jeho nedostupností, se i ona dobrovolně uvrhá do téhož vězení. Tady je asi největší zádrhel (nikoli faktický problém kvality seriálu, ale jeho možné působení na diváky), že kolonky romantický/komedie nejsou naplňovány tradiční formou. Těžko mít ten klasicky kýčovitý hřejivý pocit romantiky ze seriálu, kde nikdy doopravdy nedojde k naplnění jakéhokoli vztahu (říkejte si co chcete, ale sex prodává), a těžko se od srdce smát tam, kde postavy, které máte rádi, se víc než cokoli jiného trápí, že jsou samy, a že už tak zůstanou. Pushing Daisies je romantický seriál, ale zároveň frustrující. Je humorný, ale ne klasickým ha ha způsobem, spíš morbidně cynickým, a tak se z něho stává tvrdý seriálový oříšek. Je to nádherné dílo, ale není to snadno zkousnutelné. A fakt, že to tak vůbec nevypadá, nepochybně spoustu lidí odradí. To by ale byla škoda. (11.10.2007)

Je to sice hodnocení jen devíti zatím odvysílaných epizod, ale hodnocení naprosto zasloužené. Přijít s něčím takovým do rušných seriálových vod je hodně odvážný počin, naštěstí vyšel na výbornou. Nejvíce to asi připomíná Burtonovu Velkou rybu, ale v žádném případě se nejdná o vykrádačku. Už od prvního dílu mě Pushing Daisies okouzlilo a nepustlo, je to totiž krásně magické, pohádkové, plné barviček, ale vzhledem k zápletce i docela morbidní a všechno dohromady to vytváří neodolatelný mix čekající na divákovo zakousnutí. I obsazení je dosti povedené, pekař Ned je správný sympaťák a obživlá Chuck v podání Anny 'Bathory' Friel je rozkošná a jednoduše není možné si ji neoblíbit. Už teď se nemůžu dočkat podzimního nášupu nových epizod, protože z těch prvních devíti jsem velice příjemně namlsaný. (02.07.2008)

Nachomýtla jsem se k prvnímu dílu a úvodních pár desítek vteřin na to koukala s užasle pootevřenými ústy a neodbytnou otázkou: "Co to, sakra, má jako být?" Hrozně barevné, hrozně groteskní, hrozně divné, hrozně pitomé... ale nedonutila jsem se telebednu vypnout a odejít. Za několik minut byste mě našli s přiblble blaženým úsměvem a občasnými záchvaty chechtání, ten švihlý styl si mě jednoduše podmanil. Každou středu ve 20:15 čekám před televizí, až "Pushing Daisies" zase rozjede svůj černý humor v jásavých barvičkách, jak se zase budu smát sarkastickým hláškám detektiva Emersona Coda, nebo praštěným tetičkám, jak mi zas bude divně u srdce, že se Ned a Chucky nesmějí vzájemně dotknout, že Ned nemůže pohladit ani vlastního psa. Seriál má jedinou slabinu: český překlad názvu. 95% a šup s tím do TOP10! EDIT: Prvotní nadšení nad něčím neotřelým přešlo, nadšení ochladlo, všechno se holt jednou okouká. Pořád však ve středu večer usedám s příjemným očekáváním před TV obrazovku a za třičtvrtěhoďku odcházím s dobrou náladou. 85% (19.08.2010)