RocknRolla

S Ritchiem je ten problém, že všechny jeho "gangsterky" jsou úplně stejné. Zábavné, cool až na půdu, ale úplně stejné. RocknRolla bohužel není výjimkou a kouknout se na ní vám dá asi tolik nového, co pustit si po xté Podfu(c)k. Přesto se nemůžu ubránit čtyřem hvězdám, i když s velmi odřenýma ušima. 70% (16.05.2010)

Guy Ritchie po několika chybných krocích doklopýtal k řece propletené gangsterky...a jak vidno, tehdy ještě trvající manželství se na něm docela podepsalo, protože k formě nastolené svými dvěma velkodíly se jen lehce přiblížil, přesně podle hesla "do třetice všeho zlého". Máme tu sice opět podle potřeby sympatické či nesympatické herce (já vím, včetně úžasného Karla Rodena coby ruského mafióza zamilovaného do relativně nevyzáble a sexy vypadající Thandie Newton, who is a bitch, believe it or not), máme i cosi jako příběh, který se taky tak nějak uzavře, ale jeho jednotlivé větve tentokrát nějak ne a ne uplést kolem diváka tu správnou vrš, která by mu zabránila v odplutí za chutnější potravou. Možná je to mou osobní lhostejností k Gerardu Butlerovi a s postupem děje rostoucí nenávistí k tomu idiotovi co hraje "mladého roknrolu" (nebo jak té trosce říkat), ale tyhle moje dva osobní problémy nevysvětlují naprostou nezapamatovatelnost řady ne úplně hlavních postav a to, že mi konec nepřišel ani trochu překvapivý. To už se tak stává, když se skoro dvě hodiny hledá krysa a titulní "RoknRoula" a "vono nic", protože se všichni tentokrát jenom tváří drsně bez jakýchkoliv dalších emocí. Samotný lahůdkový classy mobster Mark Strong to zachránit nemůže. Přinejlepším 50% s tím, že už se s tímhle filmem nikdy dobrovolně nesetkám. (26.10.2010)

Říká se, že dvakrát do jedné vody v řece nevstoupíš, nicméně Guy Ritchie to zkusil už potřetí a opět uspěl. Jenom diváci jsou k němu tentokrát poněkud kritičtější, protože výkon nestačí jen zopakovat, je k němu obvykle pro vyvolání toho samého nadšení nutné i něco přidat. Sbal prachy a vypadni měl také svoje mouchy, ale byl v řadě první a neměl široko daleko konkurenci, takže pro mnohé působil jako zjevení, byť byl vyloženě nízkorozpočtový, ale i v tom, že se nejedná o nějaký mainstream, spočíval kus kouzla. Podfu(c)k už natáčel režisér, který měl renomé a mnohem větší rozpočet, takže to bylo vidět i na přítomnosti hvězd a výrazných tváří. V RocknRolle rozehrává Ritchie opět černohumornou gangsterskou hru prošpikovanou podrazy, nedorozuměním, spoustou postav a motivů. Jestli tam ale něco selhává, pak jsou to málo výrazní herci v hlavních rolích, s výjimkou veterána Toma Wilkinsona, kterému zdatně sekunduje Mark Strong. Členové divoké bandy, kteří měli hrát prim a strhávat na sebe pozornost a přízeň diváků, jsou ale tak nějak tuctoví a navzájem zaměnitelní. Je to s podivem, protože Ritchie mohl angažovat prakticky kohokoliv. Taky Thandie Newton bych věřil ledascos, ale určitě ne postavu účetní. To už bych spíš byl ochoten Amy Winehouse věřit doživotní abstinenci nebo Courtney Love roli jeptišky. Karel Roden má sice docela hodně prostoru, ale bohužel hraje na můj vkus moc uměřeně. Scházela mi tam tak nějak ta energie a ulítlost z předešlých dvou filmů, byť například honička mezi divokou bandou a ruskými gangstery na železniční trati měla nepochybně svoje kouzlo. Celkově je to za solidní 4* s tím, že jde o vyloženě nadstandardní žánrovku, která v mých očích jen tak nemá konkurenci. Celkový dojem: 85 %. (05.11.2012)

Guy Ritchie se urputně snaží vypadat jako ten starý lišák Ritchie, až vypadá jako svoje nepovedená imitace. RockNRolla je svým způsobem návratem ke komplikovaným gangsterkám, které brnkali na lehkonohou strunu. Ale i tak jsme měli strach o naše hrdiny. Nechybělo jim napětí. Autenticita smrti byla stejně tak blízká, jako ústí hlavně u Ritchieho hrdinů z nemanic. I tentokrát tu máme partu budižkničemů, kteří se zapletou s bohatým mafiánem. Ale opravdové napětí a strach o jejich osudy přichází až v poslední půl hodině. Mezitím sledujeme víceméně nezajímavé zápletky, na které už jsme zvyklí z jiných a především lepších filmů. Ritchieho snaha vrátit se do zajetých kolejí připomíná spíše umanutý vzdor druhorozeného prince, než návrat právoplatného krále londýnského podsvětí. Škoda. (09.11.2009)

Nejdříve se ohlédněme trochu do minulosti, Lock, Stock and Two Smoking Barrels a Snatch byly dva vynikající filmy, pak přišel brak v podobě Swept Away a nakonec velice průměrný Revolver. Dnes tu před námi stojí Guy Ritchie se svým nejnovějším dílem s názvem RocknRolla. Již trailer předurčoval jistou kvalitu filmu a dával tušit, že se Ritchie vymanil ze svého nezdaru a přijde další trhák. Z části se dá říct, že se mu to i povedlo, ale bohužel ne na plných 100%, troufám si tvrdit, že ani ne na těch 80%. RocknRolla je především o podvodech, mafiánech, podsvětí, ukradeném obrazu a dlouhých rozhovorech s několika málo světlými momenty, jako je např. přepadení auta s penězi. Akce, na kterou jsme byly v předchozích dvou peckách zvyklý, se zkrátka někam vytratila. A já se ptám proč? Vždyť akce u těchto typů filmů je právě jeden ze stěžejních prvků úspěchu a zároveň zábavy. Co se mi tedy líbilo nejvíce kromě cool hlášek, záběrů a scény s účetní? Ty dynamické titulky hned v úvodu filmu, v tu chvíli jsem se ještě těšil, že je Ritchie zpět v plné síle. Rozhodně se tak ale nestalo, natočil totiž jen zábavnou konverzační přestřelku a pravé zbraně zůstaly zamčené v trezoru. Úplným závěrem si ještě rýpnu do Karla Rodena, je to dobrý herec a nic proti němu nemám, ale ať bude hrát Rusa, Američana nebo třeba Eskymáka, vždy v něm uvidím jen a jen Čecha. (7/10) (10.01.2009)