Réžia:
Sean EllisScenár:
Sean EllisKamera:
Angus HudsonHudba:
Guy FarleyHrajú:
Lena Headey, Richard Jenkins, Ulrich Thomsen, Melvil Poupaud, Asier Newman, Michelle Duncan, Peta Longstaff, Ziad Alyan, Lucy Bingham, Marie Flood (viac)Obsahy(2)
Zrcadlo se rozbilo - a z jejího života se stala noční můra. Na oslavě narozenin svého otce prožije Gina zvláštní věc - zničehonic se rozbije zrcadlo. A pak se začnou dít podivné věci. Při cestě do práce se Gině zdá, že vidí sama sebe, jak řídí auto. Následuje tedy záhadnou ženu a v nepozornosti způsobí dopravní nehodu. Ztratí částečně paměť a její život se promění v podivnou noční můru... Jediným klíčem je rozbité zrcadlo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (260)
Přesný důkaz totálně podhodnoceného filmu a subjektivního hodnocení. Když tak vidím některé hodnocení, jen nechápavě kroutím hlavou.Jedinou výtku bych snad měl k faktu, že Leně je filmu 28 let, což očividně bilo do očí i mě se svými těžkotonážnými brýlemi. Jinak je to velmi povedený film, nebo spíše horor. A ne, jen tak ledajaký. Napětí je velmi pozvolné, všudypřítomné, zlověstné ticho, to jen krůček, po krůčku směřuje k velmi povedenému a dost neočekávanému konci, který to celé už jen vyšprekoval. Ještě, že nemám doma tolik zrcadel. To jsem opravdu moc rád! ()
Absolútna zlátanina, ktorá je nie len nudná, ale aj bez akéhokoľvek zmysluplného deja, či pointy. Možno som sa už úplne zbláznila, ale od hororu očakávam napatie... Jediné čoho sa mi tu však dostalo, bola akási divná filmová uspávanka. Tento typ filmu je presne z tých, pri ktorých zúfalo pozeráte na čas a želáte si, aby už to utrpenie skončilo. ()
Než v hlavě spíš Střepy na podlaze.. Ellis zasazuje mrtvolné postavy do neživotného světa plného napětí, otázek a lekaček. Pohrává si s divákovým očekáváním a klišé (co se stane, až se otočí zpátky?), ale především brilantně režíruje a celou dobu "baví". Ať už je pointa jakákoliv, tenhle film má blízko k nejvyššímu ohodnocení. ()
Slastně pomalý mysteriózní softhorror s klidnou a pečlivou kamerou, pohledným vizuálem, působivou zvukovou stopou a krásnou Lenou Headey, které to s krvavým očičkem slušelo ještě víc než obvykle. Takže forma bez jediného kazu. Lehoulince lynchovský příběh mě taky hodně zaujal, je to přesně ten druh introvertních surreálních(*) příběhů, které mám tolik rád. A jako bonus jsem si rozšířil své znalosti psychických poruch o Capgrasův syndrom, což je fakt hodně zajímavá záležitost. Takže mi nezbývá než pětit, velepříjemný a meditativní filmový zážitek. Škoda jen, že s tak krátkou stopáží, vždyť zápletka nabízí spoustu dalších možností pro rozšíření scénáře. Jediná moje výtka patří (výborné) scéně s dvojnicí v koupelnovém zrcadle, která je bezostyšně obšlehnutá z Below (2002), nebo o rok mladšího korejského Geoul sokeuro / Mirrors. (*Já bych nejradši napsal 'surreálných', ale údajně je to správně takhle.) ()
Mnohí tu spomínajú horor MIRRORS. A vskutku, nieje THE BROKEN len iný pohľad na ten istý námet? Vlastne, je to aj tak jedno. Žánrovka, ktorá vsádza na tajuplnosť deja, takmer úplne v ňom absentuje krvavá stránka tohto žánru a ktorej režisér to s hľadáčikom vie viac, ako dobre. Len tá záverečná pointa...no posúďte sami. ()
Reklama