Rozhovory s mojím záhradníkom

Přátelství, to je někdy víc než láska... pěje Petr Rezek v dnes již kultovní písni, kterážto nese vcelku příhodný titul "Přátelství"; avšak "uměleckému světu" dal hodnotnější důkaz o tom, že tomu tak skutečně může být teprve Jean Becker svou hřejivou studií upřímného kamarádství s vcelku vágním názvem "Rozhovory s mým zahradníkem", jenž je, což vás může zajímat... vřelým, příjemným filmem francouzské provenience (tam na to mají talent), vskutku, o tom žádná, škoda jen, že jsem odhadl, kam že to scénárista - samotný Becker - směřuje. To, jak bude celý film ukončen, vypointován, je dosti průhledné, a to už od úvodních minut. 75% (28.04.2014)

Malíř v podání francouzské superhvězdy Daniela Auteuile opouští Paříž a zakotvuje ve svém rodišti, malé vesničce v domě, kde bydlel dříve se svými rodiči. Čas tráví malováním, kouřením, popíjením dobrých vín, užíváním si mladé milenky Magdy a povídáním se svým zahradníkem, bývalým spolužákem, se kterým se setkává po velmi dlouhé době. Vytvoří se mezi nimi silné přátelské pouto, oslovují se familierně Du jardin a Du pinceau a debatují nad nejrůznějšími tématy. Nenapadný, silný snímek, když jsem viděl ukázky v kině, v duchu jsem si říkal, že to bude hrozná nuda, avšak tuze jsem se mýlil. A závěr mě dojal k slzám. Francouzská kinematografie vždy byla a je jedinečná. (29.07.2008)

Jean Becker rozhodne vie ako z minima vyťažiť maximum. Na prvý pohľad iba obyčajný príbeh o stretnutí dvoch starých priateľov zo školských lavíc, no je v ňom ukrytej toľko krásy, ľudskosti a dobroty ako len málokde. Príbeh si ma získaval pekne pomaly a postupne, pričom sa tu našlo aj veľa zábavných momentov, hlavne v spojitosti so záhradníkom a jeho vtipnými komentármi na báze zdravého sedliackeho rozumu. A ten koniec.... nádherne trpko-sladký. 85/100 (03.05.2017)

Rozhovory s mým zahradníkem nejsou špatný film, ale mnoho mu chybí... Živě si představuji, jak takový film vznikne: Někdo "od filmu", pravděpodobně režisér, stráví nějaký čas na venkově a tam se setká s podobným, "přirozeně moudrým" člověkem "z lidu". Tímhle setkáním s jednoduchými, ale zcela upřímnými, praktickými a pádnými radami a postoji je dotyčný natolik fascinován, že se rozhodně (mimochodem, podobně jako onen malíř v závěru filmu) tomuto "lidovému mudrci" složit jakýsi hold a jeho jednoduché pravdy přenese na plátno. Protože ale nechce točit reportáž, vytvoří příběh o malíři, kterému navíc "zkomplikuje život" rozpadajícím se manželstvím, "krizí středního věku", trablemi s dospívající dcerou a tak všelijak podobně... To by samo o osobě nebyl důvod ke kritice, kdyby "Rozhovory" nezůstaly stát kdesi na půli cesty. Především, postava malíře je značně nepřesvědčivá. Dotyčný spíše působí spíše dojmem blahobytného a zajištěného bankovního úředníka, který snad ve volných chvílích i cosi maluje. Tahle výtka se týká i toho, že nepřesvědčivá je nejen postava, ale i její "malířské výkony", které působí spíše jako dílko nadšeného amatéra než jako výkon profesionálního umělce, který se malováním živí a zjevně i slušně uživí... Druhý problém je pak v tom, že film má celkově velmi plochou a nepropracovanou psychologii postav. Režisér se popisu jejich vnitřního života buďto úplně vyhne a omezí se na to, že jednotlivé postavy o svých prožitcích cosi zpětně verbálně sdělují, nebo sice zobrazí i nějaké ty psychické pochody přímo, ale potom tyto působí dojmem zcela náhlých zvratů, které nejsou předchozím jednáním postav nijak odůvodněny a přicházejí bez jakéhokoli varování. Jedinou skutečně životnou a dobře odpozorovanou postavou zůstává "náš" zahradník. Jeho prosté, byť pro "městského intelektuála" často nečekané jednání, stejně jako jednoduchá, zemitá a svérázná moudra jsou odpozorovány vskutku dobře. Slušná je také kamera, díky níž přihodím jednu hvězdičku navíc... celkový dojem: 75% (12.09.2009)

Strašně milý film. Setkání umělce se svým bývalým spolužákem, prostým vesnickým člověkem, je zpočátku založeno jen na společných vzpomínkách. Čím dál víc však roste úcta a obdiv k člověku, který nikdy nebyl slavný ani nic velkého nedokázal, nepozná dokonce ani Mozarta v rádiu. Prožil úplně obyčejný život, přesto byl a je šťastný. Pařížský umělec se jeho prostřednictvím vrací ke svým kořenům a nachází i kus vlastního štěstí. Poklona oběma hlavním představitelům. (09.08.2011)