Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Indický celovečerní umělecký film, natočený podle románu Sarat Chandry Chatterjee. Devdas, syn bohatého statkáře, a Parvati, dcera z chudé rodiny, se znali již od dětství. Devdasův otec odmítne dát synovi svolení ke sňatku. Zoufalý mladík vyzývá dopisem dívku, aby na něj zapomněla, protože si ji nemůže vzít proti vůli rodičů. Pak si však své rozhodnutí rozmyslí a chce Parvati odprosit; ale hrdá dívka se s ním nesmíří. Devdas hledá v Kalkutě zapomnění ve víně a u krásné tanečnice a zvolna, ale jistě si tak ruinuje zdraví. Mezitím se Parvati podle rozhodnutí otcova provdá za starého vdovce. Devdas, který Parvati slíbil, že zanechá nezřízeného života a že za ní aspoň před smrtí ještě přijde, se vydá na cestu a chce vyhledat Parvati, když cítí blížící se konec. Parvati spěje Devdasovi naproti, přichází však již pozdě. Film „Devdas" byl uveden v soutěži IX. mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech v r. 1956. (Filmový přehled)

(viac)

Recenzie (1)

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Je to samozřejmě rozkošné, sledovat si kopii s původními úvodními titulky Československého státního filmu - ale toto je zároveň asi tak jediné kouzlo, které nám poskytlo spojení Festivalu bollywoodského filmu a sbírek NFA. Protože dobové podtitulky bývaly jen velmi stručné a dnes už neobstojí, stejně tak kvalita filmu, protože sytost šedi se už dávno nedá nazývat sytostí a bílé titulky jsou pak už jen pro diváky naučené intuitivnímu čtení. Ostatní holt mají smolíka a zvláště ti nadšenci, kteří platonicky milují zlomovou verzi z roku 2002. Já sama určitě patřím mezi ty, které strhla s určitým zpožděním vlna 2001/2002, která přinesla fascinující fenomén *ollywoodských filmů opět do hledáčků západní kultury. Ale nějak se pořád nesetkávám s láskou pro starší kousky, ráda bych si doplnila i něco z doby před rokem 1947, ale zatím nebyla kloudná příležitost. Čili tohoto Devdase jsem ráda okusila, nicméně skručně řečeno, kromě Vyjayanthimaly jsem ho příliš neocenila. Na rozdíl od božské Bhansaliho verze, se tato příliš věnuje dětství Paro a Devdase, formální postupy, kterými je film natočen by vypadali staromódně i v roce 1935 a s herectvím Dilipa Kumara nebo Suchitry Sen si také nejsem příliš jistá. Kulisy, i exteriéry, ve kterých se to odehrává, jsou až podezřele prázdné a ze všeho nejvíc podivně vyzněla (pro celý sál) scéna, ve které Dev zohyzdil Paro s odkazem na to, že i měsíc má jizvu na své dokonalé tváři. Chce se mi pořád ještě věřit, že s lepšími titulky a lepší atmosférou, bych mohla eventuálně emblém "zlatého věku" ocenit, ale naděje je to příliš malá a matná. Ale zato už mám blíže k poznávání dalších výraznějších filmů s Vyju a to už bude s kým probrat ze všech stran. Její příjemná vyřídilka, pikantní oválná tvář a taneční nadání, to jsou jedny z mála prvků, které mi dodnes připadají aktuální. #festivalbollywoodskehofilmu ()

Galéria (1)

Reklama

Reklama