O zlatém pokladu

Auteticita z této pohádky přímo srší, aby taky ne, když většina herců z obazení je židovského původu. Tedy oni tady vlastně hrají sami sebe a to se rovná skoro realitě. Jedna za židovskou svatbu, druhá za některé židovské písně! Mordechaj, Mordechaj to sem už někde slyšel, nejmenoval se tak původně po svém otci Karl Marx?:-) (20.11.2012)

"Člověk může změnit názor Sára, časem." Pohádka, nebo snad legenda, která mohla vzhledem ke svému námětu, vzniknout až po změně režimu a je zajímavé, že byla natočena až o necelých pět let poté. Její příběh vypráví o docela vyčůraném způsobu, jak pomocí slibu zbohatnutí, udělat z jednoho chamtivého misantropa, docela sympatického filantropa a o tom, jaké bylo a je, postavení mladých dívek či žen v židovské společnosti, ale především o tom, že největší bohatství, se skrývá v pomoci druhým. (16.10.2015)

Téma je sice zajímavé židovskou komunitou, ale zpracované je naprosto nezajímavě, bez napětí, rádoby vtipně, ale třeba hned strašidla na začátku sem spadla spíše z Jůhele neděle a od Tryskomyší. To se pak těžko navozuje autenticita, když hned na začátku na vás vybafne tohle. Téma zlaťáku máme za půl hodiny z krku a vlastně není oč hrát, příběh je strašně prostinký a jednoduchý na tak dlouhou stopáž. Kuklová s Reifovou poněkud přehrávají - ostatně i další herci, asi to byl režijní příkaz, a zkrátka to nefunguje. Jestli jsem si něco z pohádky odnesl, tak že vlastně jde jen o ty prachy a ty jsou důležité, každý zlaťák se počítá a bohatství není nikdy dost. Vrcholem pohádky jsou 40 - 50. minuta, scény židovské svatby a svatební hostiny, ale spíše z jakéhosi dokumentárního důvodu. (18.10.2015)

Jeden z nejzářivějších pohádkových televizních titulů devadesátých let. Málokterá pohádka se z této doby povedla tak, jako tahle ze židovského prostředí. Kromě duchů, které jsou ztvárněny hrozným způsobem, dokáže film zaujmout ve všem. Ve vyprávění příběhu, postavách, gradaci i hudbě. Kubec i Kostka si své postavy užívají, hlavně Kostkovi se však podařilo sebestředného a vychytralého žida obdařit aspoň špetkou soudnosti a lidskosti. Tato pohádka se nemá za co stydět a i při své délce ani chvíli nenudí. Bravo. (25.07.2016)

Docela mimo mísu zpracovaná židovská pohádka (na námět Eduarda Petišky) údajně se odehrávající v rudolfinské Praze. Vizáž židů (to by odborný poradce zkorigoval z placu) by spíš odpovídala polskému a ruskému prostředí v 19. století než českému 17. století (připusťme, že je to umělecká nadsázka), párové tance by byly špatně v jakémkoliv ohledu. Nejvíc potěšil ve zpěvu kantor Miki Roth ve svatební jidiš písni (i když opět zcela mimo dobu) a angažování skutečného vrchního kantora Staronové synagogy Viktora Feurlichta, který reprezentoval (zemřel v roce 2003) nejautentičtěší prvek celého představení. Člověk by to vše odpustil, kdyby zpracování bylo aspoň trošku tajuplné nebo nějakým způsobem osobité, ale i ti herci byli takoví všední. Poznámka - Mordechaj Mayzl má být asi Mordechai Maisel, jedna z nejvýznamnějších postav židovské Prahy vůbec, nebo se pletu? (05.07.2010)