それでもボクはやってない
I Just Didn't Do It
Obsahy(1)
Teppei (Ryo Kase), zoufale spěchající na přijímací pohovor, je po vystoupení z přeplněného metra obviněn jednou z cestujících ze sexuálního obtěžování. Je na místě zadržen a převezen k výslechu na místní policejní stanici. Policisté i přidělený právní zástupce mu doporučí přiznat vinu, zaplatit odškodné a vyhnout se tak zdlouhavému a složitému procesu dokazování neviny před soudem. On však obvinění zásadně odmítá, zůstává ve vazbě a je připraven dokázat svou nevinu. (Oiolaire)
(viac)Videá (1)
Recenzie (22)
Velmi smutné, žel uvěřitelné podrobné soudní projednávání případu osahávání mladé patnáctileté dívenky v metru. To čeho jsme byli svědky je tvrdá realita, ke které dochází nejen v Japonsku. Je čím dál tím více zřetelnější, že právo vytvořené lidmi ruku v ruce s byrokratickým přístupem často vítězí mnohdy nad lidskostí a tak se stává, že dochází k bezpráví. Ryo Kase se své role zhostil velmi dobře a tak napomohl reálnosti celého soudního přelíčení. A my jsme mohli jen bezmocně přihlížet tak jako jeho rodinní příslušníci. Připojím se k některým uživatelům s připomínkou, že to asi opravdu není film pro všechny, nejen svou délkou ale i tím, že se jedná hlavně celou dobu skutečně jen o soudní proces. ()
Dost hustý příběh jež má vzestupnou kvalitu směrem k závěru. Téma osahávání v přecpaných dopravních prostředcích, falešných obvinění i přístupu celého systému k věci je zde zpracováno velmi přesvědčivě, poutavě a detailně, až z toho nejednomu chlapovi musí běhat mráz po zádech. Jeden sice ty ženy chápe jak to mají těžké a že se tohle určitě děje, ovšem vše má své hranice a může to končit až tragicky. Představa, že bych takhle skončil, je děsivá. ()
Skvělý snímek o japonském soudnictví a jeho absurditě, kdy je Teppei, hlavní postava, obviněn, že osahával ve vlaku patnáctiletou studentku aneb velmi oblíbená činnost v Japonsku, tzv. Chikan,...ehm...u některých:-) Film je sice hodně dlouhý, ale rychle vás pohltí. Když už jsem si myslel, jak soudce rozhodne, tak to nakonec bylo úplně jinak. Velmi mě dostal i závěrečný monolog, který byl skvostný. 85%, velmi dobrý film. ()
Jsem neuvěřitelně ráda, že většina japonských filmů má co říct. Včetně tohohle, který se dokonce zabývá hodně závažnou tématikou systému japonského soudnictví, a to zajímavým a mírně napínavým způsobem. S japonskými soudy samozřejmě nemám zkušenost, ale celé se to zdálo hodně uvěřitelné a skoro bych se nedivila, jestli to tak v Japonsku vážně funguje. Japonci se v mnoha ohledech chovají podle různých pravidel (pro západního člověka často nesmyslných) a vláda v Japonsku vládne pevnou rukou. Vztahy a různé konexe jsou mnohdy zásadní. Není pak divu, že všechno nefunguje přirozeně a jednoduše. A o tom tento film je. Japonské filmy a seriály můžou mít jakékoliv myšlenky či poselství, hlavní však je, že nějaké pořádné myšlenky mají. U amerických filmů mi tahle tendence přijde v poslední době slabší a když už film má nějakou myšlenku, často je to nějaká stokrát ohraná a nezajímavá. Proto si obecně japonských filmů cením. ~(4,2★)~ ()
Soudní dramata miluju, proto jsem neváhal a šel do tohoto snímku i přesto, že Japonskou tvorbu nikterak nevyhledávám. Soudní proces je postaven na "malém" přestupku, ale i tak zaujme obsáhlým výkladem vzniklé situace ze všech různých pohledů. Žádné velké divadlo, jak to bývá u Amerických filmů, kde je o přelíčení obrovský zájem. Přesně takhle vypadá většina soudních sporů, pouze rodinní příslušníci, toť vše. Sám nesnáším tu bezmoc, když vím, že mám v něčem pravdu, ale nikdo neposlouchá a nevěří, ale až před soudem to musí být potom hotové peklo. Soucítil jsem s hlavní postavou až do konce. 80% ()
Reklama