Letní déšť

Taková zkušenost, jakou ve svém životě prožil Miguelito, člověka od základu změní. Lidé začnou svůj dosavadní život přehodnocovat a vidět v jiném světle. Jestli chtěl být básníkem, tak jím klidně mohl být. Tenhle film je pro mě velkým překvapením, protože až v úvodních titulkách jsem si přečetla, že ho má na svědomí Antonio Banderas. Banderase mám ráda, ale nepovažuju ho za nijak dobrého herce. On spíše všechny ohromuje svým charismatickým zjevem a mě samozřejmě taky. Po tomhle filmu si myslím, že by se měl přestat věnovat herecké kariéře a začít se věnovat pouze té režisérské. (07.03.2011)

Antonio Banderas natočil tento film prý jako potcu těm, kdo se stali úředníky v bankách nebo dělníky v továrnách a nenaplnili své sny a nestali se slavnými. Letní déšť si hodně hraje s poetikou, s vizualitou, hodně se zde mluví vznešeně, o touhách, o básnictví... Ale film je to ve skutečnosti chladný. Přehnaná stylizace zabíjí emoce. Herci jsou moc toporní. Vše působí telenovelsky. Proto se mě Banderasův režijní počin nijak zvlášť nedotkl. (12.07.2009)

Smyslná básnická stylizace se skvělými i nudnějšími okamžiky. 1) 46letý Antonio Banderas pojal svůj druhý režisérský počin (podílel se i na produkci) podle scénáře 50letého Antonia Solera jako básnické vyznání ke svému mládí. Como director, hago lo que me gusta hacer, říká a věru, nelže. Příběh má totiž ... cierto punto autobiográfico. La acción trascurre en 1978, justo los años donde dejaba mi Málaga natal para iniciar mi aventura en Madrid. Antonio Soler refleja bien esos años, con algunos elementos y situaciones que nos pasaron por aquel entonces. (Děj probíhá v roce 1978, přímo v době, kdy jsem opustil svou rodnou Málagu, abych začal svá dobrodružství v Madridu. Antonio Soler zobrazuje dobu dobře včetně detailů a situací, které jsme prožívali.) 2) Zpočátku poněkud roztěkaný děj postupně dostává své jasné kontury. Nicméně těm, kteří očekávají Příběh a Akci, mohu jen odkázat slovy Danta Alighieriho: Lasciate ogne speranza, voi ch´intrate (Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.). 3) Fantastické vzrušující a současně vkusné milostné momenty nejsou žádné soft porno bez ohledu na to, co si o věci myslí prudérní prvoplánově vnímající diváci. 4) Příjemné herecké výkony podává jak pěkný 26letý Alberto Amarilla (hlavní hrdina Miquelito), tak i charismatický 27letý Raúl Arévalo (Babirusa, má matku v Londýně), přitažlivý 29letý Félix Gómez (Paco Frontón s otcem podnikatelem) i rovněž přitažlivý 20letý Mario Casas (Moratalla). Půvabně svůdná 26letá María Ruizová (Miquelitova láska Luli) zaujala dokonce i mě. Kladu si, pravda, otázku, jak moc by se mi film líbil, kdyby hlavní postavy nebyli čtyři pěkní kluci, ale třeba čtyři pěkná děvčata. 4) Zvláštní pozornost si zaslouží skvělá hudba Antonia Melivea (také podíl na produkci), který londýnský Pro Arte Orchestra rovněž dirigoval a sám si zahrál na klavír. (08.01.2012)

3 a 1/2* Nevyvážená báseň v obrazech s pár opravdu uhrančivými výjevy a několika opravdu přihlouplými dialogy. Úvodní sekvence s metaforickým znázorněním operace a neuvěřitelně dobře vystavěná a nasnímaná závěrečná dvacetiminutová scéna s deštěm, by si zasloužily ne 5 ale rovnou 6 hvězdiček. Bohužel však tyhle úchvatné pasáže sráží nikterak originální příběh a pubertální žvásty většiny hrdinů. Ach jo. Taková škoda. Vzpomínáte si někdo na závěr Magnolie, kdy se z nebe snesly na zem stovky žab a divák téměř lapal po dechu? Tak tohle přesně se v závěrečné scéně podařilo i Banderasovi. Jen s obyčejným deštěm, skvělou hudbou a bez jakýchkoliv živočichů... (19.01.2010)

Banderas se v roli režiséra pokusil být poetický a chtěl nám přiblížit prchavé radosti jednoho léta...Vizuálně i hudebním doprovodem se mu to poměrně daří, ale v samotném příběhu se poetika i smysl nějak vytrácejí...Půvabně, otevřeně a s citem natočené erotické scény, které mi trochu asociovaly snímek Sex a Lucía.... "Psycho" vize na mně naopak působily rušivě a nepatričně... Dvě hvězdy možná málo, ale tři zase moc... (20.08.2009)