Je dobrá, slaďoučká

Tehdy to tak asi leckde bylo. Naštěstí dnes ta putyka s oblitými rohy na diváka působí až moc uměle. Jsme dál. Věřím však, že tehdy nebylo problém na podobná restaurační zařízení narazit a na stejně ochotné hostinské. Snad proto této satiře už mladší nebudou rozumnět. Tři tatranky. * * * (14.09.2013)

Jan Schmidt prijde se synkem do socialisticke hospody, kde jim neprijemny socialisticky hostinsky namisto tepleho jidla proda po mnoha peripetiich dobrou sladouckou tatranku. Tezko rict jestli bych v roce 1983 hodnotil lip a povazoval to za povedenou satiru na tehdejsi pohostinstvi - mozna jo a mozna ne. (07.08.2009)

Poprvé mě nějaké Vorlovo dílo zklamalo. Nevím, jaké byly podmínky zadání úkolu, nicméně pan režisér se od svého stylu až příliš vzdálil a tentokrát jsem si bohužel připadal jako při sledování podprůměrné televizní inscenace z tehdejší doby, čemuž odpovídá suchá zápletka a špatné herecké výkony (zvlášť mladý Schmid, který byl na pár facek) - ani Šteindler nedokázal pobavit jako obvykle. (23.05.2010)

50% - Motiv neútulné hospody a opilého neochotného hospodského Tomáš Vorel pak použil ve filmu Pražská pětka v grotesce Směr Karlštejn. Ono vlastně nebylo čemu se smát. Ačkoliv přece jenom nadsázka, v některých obzvláště venkovských hospodách to nějak podobně fungovalo. Jan Schmid jako obvykle výborně svůj, líbil se mi i výkon jeho syna. (24.09.2011)

Syna hraje Jakub Schmid,syn Jana. Až příliš dobře znám na vlastní kůži, tématu chybí nějaký přesah, závěr působí nekompatibilně. Studentský náhled Vorla do socialistického pohostinství. Bouřka zažene promočeného otce a malého syna do hospody čtvrté cenové skupiny.Doufají že si dají něco co by je zahřálo.Neochotný hospodský má však v nabídce jen přemrzlé limonády a tatranky. (08.02.2020)