Pětkrát

Viac ako film mi to pripomínalo nejaký pseudodokument - pohľad na život jednej malej dedinky v horách mimo civilizácie, kde žije niekoľko desiatok rodín, ktoré sú odkázané len sami na seba a na svoju vzájomnú pomoc. Nejaká epická dejová línia sa v tom síce skrývala, ale zostávala skôr v racionálnej rovine premýšľania o Láske a nenávisti k vlastnej rodine. Škoda, že dej nebol výraznejší, keďže myšlienka toho filmu mala celkom veľký potenciál. Ale čo nebolo vystihnuté v epickosti filmu, to bolo aspoň čiastočne nahradené dokonalosťou kamery a záberov na prostredie tureckého vidieku. Ale aj tak mi je dosť ľúto, keď potenciál zostane takto nenaplnený... Takže preto len 2* (19.07.2013)

Častá ruční kamera (zejméne, když sledujeme chůzi uličkami), naprosto autenticky a bez úprav působící turecká vesnička, přirozené světlo, bez příkras podávané vztahy v rodině. Sledujeme osudy tří dětí a po počáteční bukolické idyle shledáváme, že ani jedno to nemá v životě snadné. Probudit se potřebují nejen ony, ale i jejich rodiče a vlastně celá společnost (pokud chápu úmysel režiséra správně). Pomalý, ale zajímavý film (už jen tím, že se jedná o originální turecký film). ■ Upozornění: Přestože to vyloženě není snímek pro náročného diváka, není jednoduchý. (20.08.2011)

Podmanivé ztvárnění koloběhu vesnického života, jejž v rámci Erdemovy retrospektivy uvedl předloni karlovarský festival, zvolna protéká v hutném, lyricko-epickém tónu, vytvářeném a zintenzivňovaném magickou kamerou a hudbou estonského minimalisty Arvo Pärta. Epizody vyprávění, strukturovaného do kruhu ročních dob, přírodních proměn a pěti denních zastavení v časech modlitby, sledují především nálady a osobní radosti a strasti trojice dětských přátel, chlapců Ömara, Jakupa a dívky Yildiz, jež opakované básnivé momenty zastihují v kontemplativních obrazech spočinutí, splynutí s přírodou. Dějový vývoj v náznacích sleduje skrytý boj Ömara se svým otcem, jenž věnuje více pozornosti a důvěry mladšímu ze synů, zatímco v Yakupovi vzrůstá nenávist k otcovské figuře z důvodu zalíbení v jeho učitelce. Zrazované, opouštěné postavy tak skrze drobná trápení a syrovost, pojenou s pravidelností venkovského rytmu, prchavými impresemi zvlněné krajiny, hledají vztah k rodičovské generaci, náboženství a turecké zemi, jejíž historická situace je tu ve shodě se zúženou, snivou psychikou dětských figur poněkud zamlžená. (09.01.2014)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - TRIBUTE TO REHA ERDEM - Pocta Rehovi Erdemovi (Beş Vakit / TIMES AND WINDS / Pětkrát) - Jak může stejný režisér udělat tak rozdílné filmy, že u jednoho se nemůžu dočkat konce jak je nesnesiteně nudný jako tento a pak tak skvělé jako např. Kaç Para Kaç. Filmy jako noc a den... - 30. 6. 2012 - kino Thermal - Kongresový sál - Karlovy Vary - 15% (14.08.2012)

Co že znamenají ony scény s dětmi pokojně spícími uprostřed přírody? Ať už byl režisérův úmysl jakýkoli, jde o vůbec nejsilnější obrazy, jaké Beş Vakit nabízí - lze je číst jako symbol pokojného splynutí s přírodou a jejím rytmem, odevzdání se osudu, či prostou zkratku pro plynutí času, ale je v nich zároveň něco velmi znepokojivého - děti ležící v divoké krajině částečně překryté listím či mechem totiž vypadají jako mrtvé, zapomenuté a odhozené. A je to právě tato významová dualita, jenž je hlavním znakem celého filmu. Život na vesnici je v Erdemových očích plný poetické duchovnosti i tvrdosti sociálních poměrů. A odehrává se zásadně v cyklech - ať už je řeč o střídání ročních období, vyrůstání nových generací k obrazu těch předešlých, či o pěti muslimských modlitbách rozdělujících den, které daly snímku jméno. (25.06.2012)