Toy Story 3: Príbeh hračiek

Skončit děj u pece na odpadky, tak tomu napálím čistých pět. Jako předškolák jsem to žral a byl ochoten si pustit první díl klidně několikrát za sebou. Teď mi táhne na dvacet a posledních několik minut jsem málem usínal nudou. Jediným opravdu vtipným a zajímavým momentem je opět parodie na Star Wars (i když to není tak sakra epické, jako ve dvojce), zbytek už jen pouze dokazuje, že Pixar vyčpěl již před lety a nápadité hříčky jako Finding Nemo jsou minulostí. (17.10.2010)

Jen výjimečně se dá o třetím díle volné série napsat, že předčí své předchůdce. Jde o překvapivě zralý kousek, který výborným způsobem pracuje s lidskými emocemi, a i když překypuje sentimentem, dokáže ho dávkovat tak šikovně, že přinejmenším v mém případě zabrnkal na správnou strunu a z Toy Story 3 jsem se těšil víc než okolní drobotina na sedadlech multiplexu. Jde o příběh nevyhnutelného konce jednoho z osudových vztahů a z něj vyplývající životní změny, jakými je např. odchod dětí z domova a jejich založení nových rodin. Hračky v domácnosti, ve které prožily celou svou dosavadní existenci, se musí vyrovnat s dospíváním chlapce, kterému patří, a jeho odchodem na vysokou školu. Jako druhé téma a žánrové zasazení jde o film o vzpouře proti zavedeným pořádkům, v tomto případě proti diktatuře růžové bestie jménem Mazel alias roztomilému plyšovému medvídkovi, a o velkolepém útěku, který se svou precizností a nápaditostí vyrovná nejednomu vzrušujícímu thrilleru současnosti. Scénář i technická stránka filmu jsou na špičkové úrovni a Toy Story 3 na mě udělalo ten nejlepší dojem. Řadím ho do absolutní špičky animovaných blokbusterů hned za Shreka a Ratatouille. Celkový dojem: 95 %. (21.06.2010)

Pixar ve mně má přítele. Špičková nostalgická cesta se starými známými, kteří ani za ta léta od prvního dílu neztratili nic ze svého kouzla a vtipu a i dnes nakopávají většinu animované konkurence do zadnice. Animace výborná, vtipy pobaví malé i velké a posledních 20 minut je naprostá emocionální pecka. Při konci opravdu nezůstane žádné oko fanouška suché a jako završení jedné životní etapy Andyho a celé trilogie funguje bezchybně. Stejně jako celý film. (31.10.2010)

Stejně jako každá pohádka musí mít obsah plný poučení a šťastný konec, tak jednou musela přijít chvíle, kdy se sladkostí a krásou Pixarských dítek přejím. Ten čas nastal. To samé v bledě modrém vidět i potřetí pro mě není ideální dárek pod stromek, natož jinam. Tentokrát však nepřišla očekávaná dávka velmi vtipných pomrknutí na filmového fanouška, ale nuda. Kromě vtipné reklamy na panenky Kena a Barbie jsem postrádal ten lehký humor. Ani ta sranda ala Prison Break neměla potřebné grády, stejně jako neustálé odpouštění všem zloduchům světa (doufám, že se ty děti poučí, ale spíš odpouštět nebudou už vůbec:)). A pro koho je vlastně trojka TS? Pro dospělého je málo temná, nemá tolik skrytých odkazů ani vtipu, pro mladé je stále hezky barevná, ale už se v ní můžou trochu ztrácet a nepříliš se bavit, což bych ale zjistil spíše v kolektivu dvaceti dětí... Kvůli přítomnosti malého počtu vtipných okamžiků, nulové "němé zábavě" (Wall-E je v tomhle excelentní), detailům (taška na odpadky, "špína" na hračkách, španělština pomocí tlačítka reset, hračka rozdýchává zalehnutí, brambora?!) a celkovému pocitu, že v matice je opakování matkou moudrosti, ale ve filmu je to ke škodě, dávám 3*. PS: nejlepší postavy? Bullseye a Barbie... (22.10.2010)

FILMOVÁ NOC 2010 Hlavní otázkou u již jedenácté pixarovky v pořadí není, jestli studio nevyrenderuje nevýborný film, ale zda-li TOY STORY 3 zachová vzestupnou tradici trilogie. Třetí část, jež cílí na diváky, kteří vyrůstali spolu s předchozími díly, je opravdu nejlepší, protože je zároveň nejdospělejším počinem ve filmografii Pixaru. Po VZHŮRU DO OBLAK, které pojednávalo o nevzdávání se na sklonku života, se tentokrát vypráví o smíření se s vlastní smrtelností (konečností) a koloběhu života, což je na rodinný film poměrně odvážné (zvlášť pokud je první polovina svým tempem záměrně pomalejší a ve variování již známého z předešlých částí je patrné ono stárnutí, protože ne vše vychází jako předtím). Zacílenost na dospělejší publikum vede i k tomu, že po parťáckém filmu, jímž byla jednička a dvojka, se mnohem výrazněji než předtím pracuje na půdorysu útěkářských snímků z druhé světové války, na které se poučeně odkazuje, jejich klišé se přepracovávají a schémata ozvláštňují tím, že na místo vězení či koncentračního tábora je zde školka a lidi suplují hračky. A ano, plakal jsem. (10.07.2010)