Réžia:
Vlasta JanečkováScenár:
Antonín JiráčekKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Václav Vydra nejml., Taťjana Medvecká, Dagmar Havlová, Bořivoj Navrátil, Ladislav Mrkvička, Miroslav Vladyka, Martin Luhan, Jaroslav Satoranský, Oldřich VlachObsahy(1)
Vodníci přece nejsou, na vodníky věří jenom pověrčivé báby a chudák porybný, co mu z hlídání kapříků už drobátko straší ve věži. Tak si to aspoň myslí švec s krejčím, kteří drancují rybník, aby měly jejich povedené ženušky na parádu. A co teprve, když se jim povede kolosální úlovek: vytáhnou obrovského kapra. Hned se jim v hlavě zrodí plán, jak kapra vydávat za vodníka, vystavovat ho po hospodách a vydělat hromady peněz. Jenomže není kapr jako kapr, zvláště pak kapr v pohádce. Jak to s oběma chamtivci dopadlo, se dozvíte v této veselé pohádce, kde si vykutálené pytláky zahráli M. Vladyka a V. Vydra, jejich ženy D. Veškrnová a T. Medvecká a vodníka B. Navrátil. (Česká televize)
(viac)Recenzie (30)
Tomu se nedalo ani vysmát. Nic, čeho bych se v tomto nemotorně provedeném kýči mohl chytit. Jediné, co za něco stálo, byla stylizace do blahobytné doby přelomu 19. a 20. století. (Nebyla to ale doba až tak blahobytná, abych mohl brát vážně v roli sebevytrestavších vykuků dva rybařící pytláky. Snad jsem zaujatý proto, že můj praděda, než se stal hajným, přilepšoval si chalupnickou stravu upytlačenými zajíci a bažanty.) Při sledování jsem považoval tento debilní paskvil, výplod šílence, kravinu na kvadrát za doklad, že už v 80. letech uměla televize produkovat pohádkový aušus a teď koukám, rok 1995. No tak to jsme doma. Kdo Vodnickou čertovinu viděl, jistě bude se mnou souhlasit, že je to svého druhu příspěvek k tehdejším podnikatelským komediím. ()
Tak nápad je to poměrně originální, ale na druhou stranu ne moc pohádkový - vlastně je zde z pohádkových atributů jen šišlající vodník, a ten do děje nějak aktivně moc nezasáhne. Spíše by se jako popis hodilo něco jako naši furianti v malém, nebo velká vesnická ostuda, napálený švec a krejčí či tak něco. Prostě vesnická historka. Ale jo, koukat se na to dá, ostudu té povedené čtveřici člověk přeje, vše nakonec dobře dopadne, pár vtípků pobaví. ()
Povedená pohádka s exkluzivním vodníkem, okouzlující čtveřicí podvodníků, sympatickým porybným a makovými buchtami. Dospělí musejí chtě nechtě ocenit i to logopedické okénko s říkačkou: "Žalovala žluva z věže, že žížala žere vleže. Se žrádlem jsou potíže, žbleptla želva ze spíže." Moji perverzní kamarádi by jistě zmínili to, že některá logopedická cvičení jsou jednoznačně nácvik na to, co chlapci využijí v budoucnu. Je to náhodou docela prozíravé, co se v mládí naučíš... ()
Bylo to vtipné a svým způsobem i ujeté. Ta hodinka utekla jako voda v řece. Bylo mi trošku líto Bořivoje Navrátila. Vůbec jsem mu teda nezáviděla. Pak že tvrdý chleba má jenom řidič. Lidská hloupost nezná mezí, ale když jednou pořádně narazí, tak to rozhodně stojí za to. Totéž platí i o chamtivosti. Tyto dvě lidské vlastnost většinou v pohádkách chodí ruku v ruce. ()
Čekání na nedělní poobědový dezert by se dalo vyplnit i duchaplněji, ale s nacpaným pupkem se těžko natahuje pro ovladač. A tak si říkáte, že z toho třeba nakonec něco vyleze. Ale krom hereckých výkonů slušně obsazené taškařice tahle TV produkce opět neměla co nabídnout. Slabá pohádka ze škatulky "jednou a dost". 40% ()
Reklama