Deset století architektury

Zprvu neokoukané a inovativní představování našeho architektonického dědictví, které postupem času přešlo v týdenní rutinu. To, čím se tomto cyklus zapsal do mých vzpomínek, je skvostná úvodní znělka a obrovský zážitek z gigantické výstavy, která právě z tohoto projektu vzešla. Dodnes pamatuji, jak jsem v expozici gotiky procházel středověkým podzemím Pražského hradu a zíral na hlavní exponát celé výstavy - restaurovanou Parléřovu sochu sv. Václava z Katedrály. (28.08.2010)

Dokumenty České televize patří a patřily vždy mezi skvosty, ale toto na mě jako na laika působí, že se zbytečně rozpitvává něco, co si zdaleka nezasluhuje takovou pozornost. Ve světě je nespočet daleko větších a důležitějších památek, než jaké si zde zaslouží svých 15 minut slávy. Já vím, beru, že je to zaměřeno na naši republiku, ale potom se zužují okruhy a ubývá na zajímavosti. Samé odborné názvy a terminologie mi samozřejmě také nic neříkají, takže pardon. (01.08.2011)

Deseti stoletím architektury ubližuje především určitá sterilnost. Výborné by bylo, kdyby obrazově vybroušené záběry a bezchybně čtený komentář místy obohatil přímý vstup příslušných historiků umění. Po prvním díle potěší, po patnáctém nebo třicátém už poněkud nudí. Další výtkou je to, že tvůrci občas neoslovili ty pravé znalce. Samozřejmě, tak jako tak je fajn, že tenhle cyklus vůbec vznikl. Celkový dojem: 70% (29.08.2008)

Skutečnost, že jsem první, kdo po 11 letech, která uplynula od zpracování tohoto velkorysého díla televizní publicistiky a popularizace vědy, píše o tomto tématu, je výmluvná. Kulturní dědictví, tato typická hodnotová orientace vzdělanější části středních vrstev, má celoevropskou dimenzi, která postupně přerůstá do globálního měřítka prostřednictvím ICOMOS (Světové unie muzeí a galerií, jedné z filiálních organizací UNESCO). První vzepětí veřejného zájmu o národní kulturní dědictví, spojené se Sdružením historických sídel a tehdejším vedením tehdejšího Státního ústavu památkové péče i SÚRPMO, bylo propojené se stále úspěšnějším průběhem EHD (Dnů evropského dědictví), jejichž návštěvnost se začala od zhruba 5. ročníku pohybovat kolem půlmilionu účastníků. STOLETÍ představují unikátní záběr na naši architekturu plně srovnatelný s jiným proslulým národním televizním seriálem, Lipusovými a Vávrovými ŠUMNÝMI MĚSTY. Prolnutí památkářského a obecně uměleckohistorického i urbanistického pohledu vytvořilo unikátní galerii hodnot, jejichž cena je především historická, tj. tvoří základní hodnototvornou kulturní orientaci, z níž se odvíjejí ty ostatní, národní identitou počínaje. Jejich zachování pro příští generace má zásadní význam. V tomto kontextu je i zásadní poselství, ale také špičková kvalita tohoto unikátního činu, jemuž byl věnován těmito glosujícími řádky pojednávaný průvodní televizní dokument. (28.05.2008)

Přesně takový faktografický seriál, kterému se ve škole v dějepisu děcka snaží vyhýbat nebo hledají místo ke složení hlavy k spánku. Suchá fakta, která jsou dobrá pro dospělé (a to ještě hlavně pro trochu zasvěcené osoby do dějin umění či historie), pro mládež tento pořad není. Jistě kvalitní materiál v poněkud nudném provedení. (01.02.2011)