Soukromý majetek

Klasicky, až staromódne, budovaná dráma, ktorá celý čas posobí na diváka chladne a indiferentne. Žiadna hudba, minimum pochopiteľných emócií, obmedzené len na zopár metrov štvorcových starého statku. A prišlo posledných pár minút a tie ma úplne zabili. Musím napísať, bratia Dardenneovci, pozor, traste sa. Alebo buďte radi. Akokoľvek. 2minútový hudobný "epilóg" je dychberúci. Pol hviezdičky zaň. A opäť veľké ticho.. (01.11.2009)

Matka dává lásku, otec peníze a synové na základě vlastních preferencí přestávají být nestraníky. Soukromý majetek o rozkladu již tak neúplné rodiny je do morku kostí komorní drama. Příjemné jako mráz zabodávající se do tváře, plné mlčenlivých „domysli si, co si myslí“ záběrů a s náležitě neuspokojivým otevřeným koncem. Formou, obsahem, dokonce ani (nejspíš úmyslně) unaveným herectvím Isabelle Huppert nad jinými neční. Prorocky se odvažuji tvrdit, že Joachim Lafosse francouzskou ani belgickou kinematografii nespasí. 65% (30.01.2012)

Přidala bych psychologické drama a musí na to být asi i to správné naladění. Rodinné vztahy, které jsou na nulové úrovni a my sledujeme postupně gradující a téměř očekávaný konec. Smutné, silné, a žel některé situace uvěřitelné. Absence hudby ještě navíc umocnila už tak tísnivou atmosféru. Je pravda, že tam většina situací, včetně konce zůstala otevřených a nezodpovězených. Ne, že bych to musela vědět do puntíku, ale proč manžel odešel, nebo proč se matka chovala tak zvláštním způsobem, alespoň některá z postav se mohla malinko víc rozvinout. Jinak spokojenost. (24.10.2014)

Již minimalistické úvodní titulky vás dobře připraví na formu tohoto snímku. Několik málo lokací, pár herců, žádná hudba (s jednou malou výjimkou v závěru) a spousta dlouhých emocionálně vypjatých scén nez jediného střihu či pohybu kamery. Opravdu velmi komorní francouzský počin o nelehkém soužití členů jedné rozpadlé rodiny ve velkém venkovském sídle. Stupňující se napětí mezi výtečně napsanými a zahranými postavami je středobodem Holého vlastnictví. Nenápadný, ale o to lepší "malý velký" film. (07.07.2007)

Pro mě pětihvězdičková záležitost. Pro někoho možná příliš studené, nebo komorní, neřku-li akademické - pro mě však velmi uvěřitelné, realistické, syrové a dechberoucí. Scénářem počínaje, přes velmi dobře napsané dialogy, občasné záblesky sarkastického humoru až k velmi přesvědčivým hereckým výkonům bratří Renierových a madam Huppert. Uplatňování režisérských postupů á la bratři Dardennovi je alespoň pro mne dalším kladem filmu. Na rozdíl od Dardennovců však režisér ve finální scéně, kdy kamera opuští místo děje a vzdaluje se v jednom dlouhém záběru z místa samého, použije úchvatnou úpravu jedné části Mahlerovy druhé symfonie v podání Uri Cainea, a divák si tak odnese téměř transcendentální zážitek. Tedy, ne možná každý divák, ale já to tak měl. (28.10.2009)