Hamaca paraguaya
Hamaca paraguaya
Hamaca Paraguaya - Paraguayan Hammock
Paraguayan Hammock
Obsahy(1)
Paraguayská kinematografie patří mezi nejméně plodné v Latinské Americe. Její dějiny jsou spíše přehlídkou zoufalých pokusů o položení základů pravidelné produkce. Minimalistický snímek Paraguayská houpací síť v sobě spojuje vliv filmové neokulturace (návrat k tradičním hodnotám) a minimalistický náhled na realitu. Propojení dokumentu s fikcí lze považovat za klasický iberoamerický přístup k naraci. Ostatně mezinárodně nejúspěšnější filmy posledních patnácti let začínají syrovými dokumentárními záběry, často i bez hudebního doprovodu, a příběhy jsou oproštěny od dramatických záplatek. Vzpomeňme namátkou na Japonsko (2002) Carlose Reygadase nebo Svobodu (2001) Lisandra Alonsa. Nejvýraznější filmaři se ponořili do mikropolitiky těla, což je výraz, který se rychle ujal jako označení pro práci (především) s neherci. Ti sice odříkávají připravený text, ale jejich expresivita je výrazně omezena - především na úrovni verbálního vyjádření. Hrdinové tápou, protože nemají jasně daný cíl vlastního snažení. Pozornost se spíše soustředí na popis jejich vlastního rozkladu. Vše směřuje ke smrti, k zoufalství, absurdnímu činu nebo k čekání na předem odhadnutelnou zprávu, s čímž se setkáváme právě u Paraguayské houpací sítě. Délka záběru není volena tak, aby měl divák čas vše vnímat, ale podřizuje se potřebám děje. Paz Encinaová nechává své postavy mluvit mimo obraz, čímž ještě zdůrazňuje distanci mezi divákem a vyprávěným příběhem. Minimalistický realismus je útokem na zavedený pořádek divácké percepce. Nyní kameraman volí jeden z extrémů: buď používá ruční kameru, a pak jen zřídka rozděluje scénu střihem na kratší sekvence, takže se realita stává chaotickou, nebo téměř nehybná kamera nezúčastněně sleduje stejně nehybné postavy. Paz Encinaová na tyto postupy nejen navazuje, ale navíc je rozvíjí. Paraguayská houpací síť stojí v myšlenkovém proudu, jenž začíná být označován jako post-obraz třetího světa. Je zde zachycen jiný modus bytí, o němž v Evropě nic nevíme. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (11)
CINEPUR CHOICE 2007 ()
Krásný text jako stvořený pro divadlo.. pro dva herce.. a - ale proto právě se na prkna nehodí - také pro přírodu. Jenže v tomto případě nepokojnou, kdesi v houštinách rozrývanou bojem, neboť dílo "vypráví" o místní válce. Nic z ní nevidíme, ale cítíme (díky omamující práci se zvukopocitem) vše. ()
Originální snímek na pomezí hraného filmu a divadelní (a nejen díky významnému zapojení zvukové složky snad i rozhlasové) hry zjevně vstřebává inspiraci filmovou řečí Margueritte Durasové. Od nehybných záběrů se odtrhují dialogy, za jejichž všedností se postupně rýsují obrysy tragédie, předznamenané motivy války, nemoci, smrti a tento šev trasující hranici mezi dvěma územími protíná celý film. Čas v tomto bezčasí měří rytmicky se objevující obrazy mračen, které oproti prázdnícímu se hmotnému světu, jímž jako by prosvítají, vyjadřují věčnost. Jako takové také přislibují útěchu - neschyluje-li se zrovna k bouřce. Po každé noci se ale sisyfovsky vrací stejné ráno, které splétá život z těch samých slov, která již jednou zazněla. Beznaděj. ()
Stáří má dvě vady: Neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit. Hamaca Paraguay je smutným a řekl bych taky realistickým důkazem zejména druhé vady. Dva staří lidé čekají na déšť, na návrat syna z války o Chaco a nejspíš i na smrt. A fena pořád štěká. Jeden den skončí, druhý začne. Čas zastavit se. Čas uvědomit si, jak vůbec čas plyne. Má roztěkaná pozornost těch sedmdesát minut soustředění ocenila. Je to vlastně taková paraguayská sociální síť, hotový anti-facebook. Pohoupejte se taky. Apendix: byť jde o koprodukci tří různých zemí, ve filmu se mluví indiánským jazykem guaraní, který v Paraguayi převažuje. 80% ()
Cinepur Choice 07 - Filmový debut Paz Encinaové rozhodně není určen každému. Potvrdila to i projekce v rámci festivalu Cinepur Choice. Nevím, jak kritiku, ale diváky tento snímek ze židle zvedal, a to poměrně často. Během filmu jich odešlo přinejmenším dvacet. I já jsem se občas přistihl, že se stoprocentně nesoustředím. To vidím jako největší problém jinak velmi originálně zpracovaného díla - udržení divákovy pozornosti. [==] Ryze minimalisticky laděný snímek pracuje jen s několika lokacemi, zvláštní atmosféry dociluje použitím statických záběrů, které snímají vesměs maximálně dvě postavy (muž a žena - manželé), jsou nasnímány především z větší vzdálenosti, kdy jim ani není vidět do obličeje a divák nemůže rozpoznat výraz jejich tváří. Obraz a zvuk jsou od sebe odděleny, tzn. že obraz není nositelem zvuku, přichází odjinud. [==] Oba manželé truchlí nad odchodem syna do války, ten se jim v předchozích dialozích o svém záměru svěřil, jeho tvář zůstane divákovi přesto skryta, slyšíme jen jeho hlas diskutující buď jen s matkou, nebo otcem. [==] I když se ve filmu v podstatě nic výjimečného nestane, je velmi dojemné pozorovat prostý život kdesi v zapadlém koutě naší planety, kde základní lidské hodnoty stále ještě něco znamenají. ()
Galéria (3)
Fotka © Slot Machine
Zaujímavosti (1)
- Ceny (výběr): MFF Cannes 2006: Cena FIPRESCI, MFF Sao Paolo 2006: Cena kritiky. [LFŠ 2010] (Krouťák)
Reklama