Môj pes Killer

Kameraman si nasadil Google Glass a sleduje hlavného hrdinu od chrbta alebo pri jazde na motorke spredu. To je hlavná náplň filmu, k tomu trochu skrytého rasistického podtextu a pár nedomyslených skutkov vyplývajúcich z obmedzeného myslenia hlavného hrdinu. Neuveriteľne dlhé nudné scény sú očividne inšpirované dokumentárnym štýlom, aký predvádza Ulrich Seidl, a to mi nemohlo vôbec ulahodiť. Slabé výkony hercov, nedomyslenosť, neuveriteľnosť sú hlavnými atribútmi filmu. (27.04.2014)

Přinejmenším tou zpovzdálečí sledující kamerou, nesdílností postav a zanořeným dějem, který v sobě nese tragédii, celým tímhle nedialogovým způsobem filmového vyprávění, z jehož šumů si příběh musíme vyseparovat, Mira Fornay - aniž by sebeméně ztrácela punc vlastní originality - připomíná jiného pozoruhodného režiséra, o sedm let staršího Jaime Rosalese. Formálně jako by byl Můj pes Killer rozkročený někde mezi Samotou, Kulkou do hlavy a Sněním a tichem, přičemž si ale jde jednoznačně za svým a po svém. Ostatně pozdější Fornayiny Žáby bez jazyka mě v této zajímavé podobnosti obou autorů jen ještě utvrzují - oba dva nesmírně osobitě operují s propracovanou formou, aby se dostávali na kobylku nejsilnějším emočním stavům pramenícím z potřeby lidské blízkosti a jejího ohrožení, z nečekaných rozvratů, z bezvýchodnosti, nevratnosti a krutosti, přičemž akcent je na vědomí, že všechny osudy se navzájem podmiňují a nikdo není primárně viníkem...  *~ (22.02.2022)

Záběr na krajinu, ve které se vůbec nic neděje- 2 minuty. Další záběr na jinou krajinu- 1 minuta. Další záběr- borec cvičí se psem - 3 minuty. Další záběr- 2 borci si něco vykládají ve vinohradu, co, to je těžko říct, protože je to jaksi česko-slovensky a ještě na ruchovej mikrofon a tohle má- ať nežeru- 5 minut. Na všechno je tady tolik, tolik času... To, co se odehrává na plátně, nemá žádný děj, takže to můžete natahovat kdekoliv čímkoliv, na jednom místě třeba uděláte pětiminutovej přesun partičky skinheadů odněkud někam úplně bez pointy. Jinde chlapík přečerpává víno z jednoho tak pětadvacetilitrovýho demižónu do druhýho, a tady jsem měl režisérku jedinkrát rád, protože ho nechala odtéct jen půlku. V tu chvíli jsem se tomu docela divil, po tom, čím jsem si už s tímhle vysoce uměleckým filmem prošel. Děs běs. V Rotterdamu a ve Villniusu to posbíralo nějaké ceny, což si neumím vysvětlit, ale přemýšlet nad tím odmítám. Chci na to co nejdřív zapomenout a pamatovat si to jen do té míry, že už to nikdy nechci vidět znovu. (08.04.2013)

V kostce to vystihne scéna v zahulené nádražce. Začne to autenticky znějícím monologem na okraji záběru, který má flow i hranu, pokračuje zaranžovanou rasistickou překřikovačkou, v níž i anonymní hlasy v pozadí znějí jako řízený chorus. A končí to pozérským momentem na nádraží, kde na hrdinu, který se "tak trochu" zastal Romů, sleduje chorus bílých spoluobčanů jako cizorodý objekt. Pořád z toho čouhá určitá křeč, ostentativnost, hra na efekt, byť mnohonásobně podnětněji natočená a uspořádaná než v Lištičkách. I dramaturgicky to podle mého není OK - opět tu máme hrdinu, který se zachová nevypočitatelně, přičemž hlavní motivace je ozřejmena až poté, co člověk začne tak trochu zlostně přemítat, zda nemá co do činění s další režisérčinou hysterickou kreací. Je to však více než snesitelné především díky kameře, práci s prostředím senické sociální periferie a záhoráčtině, která pomáhá dialogům. Ty pořád znějí jako popěvky zpívané o oktávu výš nebo níž... Neherci si jednoduše s naučeným scénářem neporadí jinak než jako s deklamovaným textem. Někdy je to až úsměvně snaživé (postava hrdinovy sousedky). Opravdu by nestále za to poohlédnout se po inspiraci u Dresena, Seidla a dalších? Celkově mi Můj pes Killer přijde jako film, který navzdory velkým ambicím a zásadnímu tématu tak trochu uvízne v nemluvných a statických gestech. Aby postava ožila v nekonečně dlouhých bezeslovných záběrech vyžaduje ještě něco víc, než jen slušně osvojený jazyk druhých. I tak to ale hodnotím jako celkem sympatický pokus, který prošlapává (venku již dávno prošlapanou) cestu. (21.03.2013)

Obrovský posun od Fornayovej debutu Líštičky. Posun ani nie tak vo voľbe formálnych výrazových prostriedkov, ako v efektivite ich využitia. Pokiaľ boli Líštičky ťažko odvarový artový film, tak Killer je režijne presná tragická dráma účinne navodzujúca pocit realizmu. S postavami sa dá identifikovať a dielo smeruje ku konkrétnej téme. Štýlovo je to najbližšie asi bratom Dardennovcom, ale formálna stránka je miestami ešte radikálnejšia – značne dlhé zábery, dianie mimo obraz, vchádzanie a vychádzanie hercov z rámu. Aj týmito prostriedkami navodený rytmus každodennej nedramatickej reality pomáha Fornayovej hľadať pravú podstatu stavu vecí. Nikto nie je vo filme zobrazený figurkovito a implicitná kritika odznie ako na stranu neonacistov a ľudáckych Slovákov, tak aj na stranu menšiny. Môj pes killer je konečne zaujímavý film o rómskej problematike. Oproti Šulíkovmu Cigánovi (kde sa na Rómov pozerá protekcionisticky a pseudohumanisticky) a oproti Zvonkom Šťastia a Vojtekovmu Cigáni idú do volieb (ktorých kvalita nie veľmi preskočila úroveň televíznych realityshow a ktoré Rómov zobrazujú najmä ako exotov) Killer úspešne artikuluje nový a mediálne neprevarený názor do diskusie. Formayova namiesto zobrazovania stereotypov hľadá príčinu, prečo sa na Slovensku tak ťažko prijíma inakosť a šikovne vykresľuje korene ľudáckej xenofóbie prerastajúcej do neonacizmu a spejúcej k tragickým udalostiam. Na frak dostáva slovenské "miluj blížneho" kresťanstvo, ktoré bohužiaľ funguje ako ideologická kostra na masové šírenie zhubných myšlienok. Menšina aj väčšina sú nemajetné frustrované bytosti, ktoré svoj hnev slepo smerujú proti sebe, aniž by si uvedomovali, že celý konflikt je umelo generovaný a udržiavaný pri živote niekým, kto môže z ich vzájomnej nenávisti vytĺkať politický kapitál.............Ešte k spracovaniu. Umne je vyriešená aj distribúcia informácií. Nič sa zbytočne nezdvojuje a postavy nehovoria popisné repliky. Neherci sú viac-menej dobrí, a to najmä preto, lebo prekonávajú domáci stereotyp, ktorý predpokladá, že neherec nemusí hrať (Na tom bohužiaľ stroskotal inak slušný štich Až do mesta až). Niektoré zábery by si však pýtali ešte zo dve klapky a precíznejšie hľadanie adekvátneho hereckého výrazu................Problematický je záver. Ťažko hovoriť, čo bol autorský zámer. Každopádne na kontroverziu je zavarené. Zaujímavé bude sledovať aj reakcie a čítanie tej-ktorej časti diváckeho spektra. Aby sa náhodou nestalo niečo podobné ako v Maďarsku po premiére Je to iba vietor, kde na film o rómskej problematike chodili hromadne neonacisti a film nesprávne chápali ako potvrdenie ich zvráteného svetonázoru.........Editujem po druhom pozretí. Záver vôbec nie je problematický, ale jedná sa o presnú pointu, ktorá mi po prvej projekcii unikla, kedže som čakal niečo explicitnejšie. Matka hlavného hrdinu vychovávať nemohla, otec má radšej svoj vinohrad, takže musí ísť za niekym, kto mu skutočne rozumie. (08.03.2013)