Zavraždění vévody Guise

Vlastne zaslúžený neúspech, pretože sa snímok príliš okato snažil osloviť intelektuálnejšiu divácku obec ( ktorá vtedy ale predsa len radšej kávičku niekde v salóniku ) a toto vlezdoprdelkovanie sa neoplatilo ( prakticky ako vždy počas histórie ). (26.02.2023)

Využití původní hudby i zapojení slavného dramatika a herců bylo na svou dobu určitě unikátní a tuto snahu o to, dělat "film jako umění" je potřeba ocenit. Na druhou stranu to, že společnost Film D'Art brzy zkrachovala je důkazem toho, že nedokázala svými filmy v dlouhodobé perspektivě uspokojit elitní ani masové publikum. Zavraždění vévody Guise se odehrává v pohledných kulisách, slavní herci jsou oproti svým soudobým kolegům expresivnější a jsou navlečení do krásných kostýmů. Výsledný efekt a divácký zážitek ale bohužel neodpovídá vynaloženému úsilí tvůrců. Ke zhlédnutí zde: http://www.youtube.com/watch?v=io4Weec8Crk (07.04.2012)

Umelecký film sám osebe nespravia kostýmy, pridaná hudba skladateľa klasickej hudby, námet spracúvajúci historicky známu udalosť, ba ani prvotriedni herci. To všetko môže prispieť k celkovému výslednému pozitívnemu kritickému i diváckemu prijatiu, no zárukou kvality diela, ani jeho umeleckosti, nie sú. Nič na tom nemenia ani obdivné vyjadrenia velikánov filmu, akými boli americký režisér D. W. Griffith (Intolerancia, Zrodenie národa), či Carl Theodor Dreyer (Listy zo Satanovej knihy, Utrpenie panny Orleánskej). Veľmi jednoduchý dej, statická kamera a tri interiérové prostredia, podobajúce sa ako vajce vajcu. Miestami priveľa hercov naraz v jednom zábere, prevažne - vzhľadom k primitívnemu deju - neúmerne teatrálne rozhadzujúc rukami. Vzhľadom k jednoduchej intrige, obavami pred ňou a jej realizáciou sa dokonca aj dĺžka filmu javí neúmerná. Film bol vytvorený so zámerom predostrieť ho ako výnimočné umelecké dielo, vzdialené lacným kabaretným filmom a primitívnym groteskám. Určený bol pre takzvané publikum z vyššej spoločnosti, dostatočne zbehlé v dejinách i dejinách umenia. Výsledkom je podpriemerná historická filmová zlátanina, ktorú umelecky i formálne vysoko prevyšuje ktorýkoľvek z minútových filmov Georgesa Mélièsa. (06.01.2021)

„Je vyšší jako mrtvý než živý.“ Nic nedbal varovného dopisu, ni ženiných proseb a kráčel vstříc svému nešťastnému osudu...Lstivý, zákeřný král mi byl svým ďábelským plánem, jehož obětí se měl stát nafintěný, přespříliš sebevědomý hejsek, sympatický hned od začátku (navíc šel, jak se říká, „na férovku“, že). Pobavila mě jak jeho živá a názorná gestikulace, tak důkladná „kontrola“ po činu. Film vcelku zaujme ještě výraznými kostýmy. Záporákům jsem ovšem „asi“ fandit neměl, to trochu nevyšlo, takže celkově mi to vychází jen na lepší průměr. (01.06.2015)

Já mám docela rád snímky z doby, kdy film nevěděl čím chce vlastně být, ani čím být může a čím opravdu, alespoň prozatím a dočasně ne. Zatím co Mélies, aniž by to tušil, předstihl dobu, Charles Le Bargy, aniž by to měl v úmyslu, svou dobu zkarikoval. Důvod byl jednoduchý. Autoři, byť zkušení a vzdělaní, kteří tušili, že toto nové médium bude patřit do rodiny dramatických umění, mylně předpokládali, že film by mohl být odnoží, nebo záznamem divadla. Omyl nespočíval v tom, že filmu zatím chybělo mluvené slovo, se všemi jeho interpretačními možnostmi, nýbrž v tom, že nepostřehli, že film má svůj "jazyk" tedy svou "interpunkci", svou dynamiku, svůj rytmus a to vše neudávají (jak tomu je na divadle) pouze herci, ale i (a především), jeho technické výrazové prostředky, které už byly vynalezeny možná náhodou, možná omylem dávno před nimi: tedy střih, úhel pohledu kamery, či dokonce její pohyb.. Statická kamera, zabírající v dlouhých záběrech "teatrální" herce v divadelních kulisách neměla šanci vypovídat, neboť z La Bargyho úst živé slovo nedostala a z jeho gest ho také neposkládala (bohužel). K dobru budiž tvůrci přičteno alespoň pochopení významu detailu a pokus o ztvárnění strukturovaného příběhu (třeba, že to vše už dávno mnohem zručněji předvedl Méliés). (23.05.2022)