Večery Analogonu

V roce 2014 vyšla stejnojmenná kniha, autorů Františka Dryje, Bruno Solaříka a  Davida Jařaba. (18.12.2022)

Zběsilá surrealistická show. Už úvodní titulky, které končí starým projevem kohosi, k čemuž zní věta : "Můj první zabitý komunista byla žena, neozbrojená", dávají tušit, že tohle bude něco. Neuvěřitelné skeče jsou střídany čtením ze surrealistické revue (almanachu) Analogon (čtou Ornest, Kraus, Goldflam). V paměti mi utkvěla např. povídka o diabetiku Kropáčkovi, který v lese nalezne houbu, která vypadá jako prdel. Ze scének nemohu nevzpomenout např. buržoazní večírek, kde jedinými použitými slovy jsou "hakalainen" a "mariane", nebo hotýlek, kde na každém pokoji něco příšerně, ale příšerně smrdí. Mou zřejmě nejoblíbenější je ovšem ta, kde si Polášek namlouvá v obýváku svých známých jakousi dámu, jenže ona vždy dopředu ví, co řekne, a on se vzmůže jen na "Nó", přičemž ona čím dál více propadá hysterii (a teď mi asi řeknete, že ty vaše boty jsou z krokodýlí kůže, vzlyk...). A samozřejmě skeč "Gíza", kde se dva pánové u stolu s papírovými pyramidami předhánějí, kdo dovede lepší kousek. Takhle bych mohl pokračovat donekonečna. Zapadlý klenot s nepřenosnou poetikou a jedinečným humorem, který navíc dává tušit, že byste ve Vaterlandu neměli hledat žádný smysl. (26.12.2007)

Večery analogonu nejsou geniální a bezchybné. Některé scénky jsou nedotažené a pointa jde do ztracena, kvalita jednotlivých výstupů pochopitelně kolísá. Jenže to se o tvorbě slavných Monty Pythonů dá říct bezezbytku taky. Tenhle seriál ale nabízí nápaditost, odvahu a čistokrevnou recesi, časté využívání prvků absurdity. Z některých skečů čiší až anarchistická poťouchlost. Je to prostě závan svěžího vzduchu, který v ČT zoufale chybí...Je to jednoduše zdařilý pokus o alternativní zábavu. Pro mě jednoznačně lepší, než kvalitou hodně rozkolísaná Česká soda. Celkový dojem 90 %. (15.02.2008)