Kolo života

Opravdu CELOVEČERNÍ film a zároveň učebnice francouzského filmového impresionismu (podle které se budou filmovou řeč učit nejen další francouzští tvůrci, ale také filmaři sovětští nebo japonští). Pět let připravovaný monstrprojekt stál 30 milionů franků, jeho původní délka byla více než 8 hodin a svou rozmáchlostí připomíná klasický román. Gance, milovník romantické literatury (označující se za Victora Huga filmového plátna), se sám projevuje jako velký romantik. Důraz klade na intenzitu dynamického vyprávění v kombinaci s poetickým vyzněním scén. Využívá k tomu změkčování obrazu, významotvorných detailů, vizuální symboliky (kruhy, růže), kaleidoskopického zachycení impresí (subjektivní záběry, rapidmontáž, juxtapozice, opakování záběrů), výrazných kontrastů (nesnesitelná rychlost x zpomalení, město x příroda, tmavá vlaková x světlá horská část), pohyblivé kamery, exteriérového natáčení (mj. ve švýcarských Alpách, čímž mohl inspirovat německé horské filmy jako Svatá hora nebo Bílé peklo). Díky množství stylistických prostředků, prokládání sentimentálního vyprávění strhujícími akčními scénami (jaké si Griffith obvykle šetřil až na závěr) a pečlivému vedení naší pozornosti, například pomocí různého barevného tónování scén (ale také díky banalitě hlavní zápletky a omezenému množství postav), není složitě strukturované vyprávění s řadou flashbacků nikdy nepřehledné nebo zdlouhavé. Kratší by nicméně mohly být některé scény natahované agónie, svědčící o Ganceho až sadistické potěše z bolesti postav (jako buddhista byl přesvědčen, že život je utrpení). Podobná excesivnost na druhou stranu neodmyslitelně patří k melodramatu, kterým Kolo života přes uplatněné avantgardní postupy bezesporu je (vyprávěcí postupy jsou pro svou psychologickou motivaci a důraz kladený na emoce v zásadě konvenční). 80% (27.07.2020)

[3,5*]     "Work comes first. The Wheel has to keep turning."     Doslova gigantické dielo nemej éry, zaradené medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Tvorcovia na čele s režisérom Abelom Ganceom museli zrejme trpieť gigantomániou - myslím si totiž, že ten pomerne jednoduchý príbeh s pár postavami sa dal vyrozprávať v podstatne kratšom čase. Je však pravdou, že aj napriek enormnej dĺžke ma sledovanie filmu nestihlo začať nudiť, aj vďaka tomu, že výborne ku koncu graduje, ale najmä preto, že je veľmi pôsobivo nakrútený. V prvom rade vyzdvihnem výbornú kameru - aj za pomoci experimentov s dvojexpozíciou sa podarilo dosiahnuť veľmi sugestívne obrazové výjavy (medzi nimi vládne neúspešné prekrývanie vidiny Normy látkami). Ďalšia vec, ktorá mi veľmi spríjemňovala sledovanie, je skvelá sprievodná hudba (Robert Israel, verzia z roku 2008). Spočiatku som si nejaký čas zvykal na istú preafektovanosť (nahnevané pohľady, smutné pohľady, smiech, všetko na 120 percent) a to aj s ohľadom na dobu vzniku. Tiež som mal pocit, akoby sa režisér na začiatku filmu ešte nerozhodol, aký žáner zvolí - sú tu prvky grotesky, ktoré akosi nezapadajú do celkového dramatického vyznenia. Posledná moja výhrada je už subjektívneho charakteru: hlavná postava Sisif je debil jak vyšitý a to po všetkých stránkach, takže sa ťažko dá s niekým takým čo i len trošičku sympatizovať. Veľmi sa mi páči záverečná časť filmu (aj ten Sisif sa tam konečne trochu znormalizuje) odohrávajúca sa v horách pod Mont Blancom.     "And Elie?" "He'll be back in 27 years." (05.01.2023)

Koukat na tento film je sysifovská práce, abych použil podobných metafor jakých je ve filmu nepočítaně. Ve chvíli, kdy se objeví světlá chvilka v podobě zajímavého dějového vývoje, je o pár minut později shozena naprosto nepochopitelným chováním postav. Vše je sice velmi slušně natočeno a jednotlivé "slogany" filmu jsou okatě prezentovány (Norma jako oběť), ale vše je příliš rozvláčné a prostinké, že to nezachrání ani jinak slušné herecké výkony a výborná práce kamery (především vlakové scény). (18.11.2009)

Gigantický projekt, vyšperkovaný impresionistickými detailami, vzťahovými peripetiami života a symbolom vlaku a kolies, ktoré prichádzajú a odchádzajú ako osud sám. Raz prinesie šťastie a radosť, inokedy smútok a chlad. Gance rozumie postavám, vyjadruje skrz ne pocity a ich motiváciu a po hrozných časoch aj ich upustenie od dovtedy najdôležitejších a najpotrebnejších cieľov. Ak by som mal zostaviť rebríček najtragickejších postáv nemého filmu, tak Séverin-Mars obstojí minimálne v TOP trojke. Skutočne, občas je to ďaleko za hranou (nechápem preto výčitky v tejto oblasti na adresu sovietskej montážnej školy), avšak dielo je umelecky ozdobené vari všetkými mizanscénami v dĺžke necelých piatich hodín. A to pripomína dĺžku životného cyklu (Sisif) a jej pokračovací kruh pod Mont Blancom, kedy nastupuje do novorozbehnutého vlaku života nežná Norma a pokračuje tak v rodinnom posolstve nových šancí a zabudnutých útrap (viac o filme tu - http://www.9em.sk/tyzden-nemeho-filmu-koleso-zivota/). Každé miesto má vo filme priestor a dostatok času, prelínačky striedajú dvojzábery a odfarbené negatívy spĺňajú účel a bezprostrednú náladovosť jednotlivých scénok. Skvostne vystavané a emocionálne pompézne. (22.02.2016)

Doposud nejdelší film, který jsem viděl. Musel jsem sledovat na etapy, jako seriál, jelikož jsem neměl možnost vyhradit si 7 hodin souvislého času na sledování. Kromě tradičního impresionistického experimentování s obrazem, časem a pohybem si zde Gance pohrál i s divákovou trpělivostí. Příběh, který by se dal velice volným tempem odvyprávět za půl třetí hodiny, tu dostal pořádnou nálož pitvání se v okolnostech a detailech každého sebemenšího dějového posunu. Stále je to pastva a melodramatická kostra filmu rozhodně není nuda, ale zkrátka všeho moc škodí. (25.10.2023)