Pole lásky

scénář 3 režie 3 herci 5 výprava 3 celkem 14 hodnocení 70% Michelle Pfeiffer, blondýna s otevřenou hlavou, občas jí díky tomu vypadne mozek., nejenom když chytí facáka od svého manžela. „Ó nech mne již! Ó nech mne tak! Divý a hrozný je tvůj zrak; tvůj dech otravný jako jed, a tvoje srdce tvrdý led!“ Skokem přeskočil ohradu, nic nepomyslil na zradu; skočil do výšky sáhů pět - jí však již venku nevidět: jenom po bílém obleku zablesklo se jest v útěku. No a o 50 let později se stal černoch presidentem (10.09.2016)

Velice netypická road movie o cestě jedné blondýnky na pohřeb Johna Kennedyho. Jedná se o docela příjemné retro, které rozhodně nikterak nezklamalo, a jakmile se do příběhu přimíchal i černošský muž Paul se svou dcerkou, tak se začal odvíjet zajímavý příběh přátelství. Těžko říci, co mě na tomto snímku tak zaujalo, možná to byl kvalitní herecký projev Michelle Pfeiffer, která zřejmě asi právem za tuto roli získala svou třetí a prozatím poslední nominaci na Oscara. Nebo mě spíše zaujal retro styl tohoto filmu, 60. léta ve Spojených státech jsou hodně vděčným tématem, a pokud je navíc takto zajímavý příběh podán v žánru road movie, tak už to na mě asi funguje naprosto dokonale. Fakt je, že jsem se vůbec nenudil, že jsem byl až do konce zvědavý, jak tento příběh dopadne, a že jsem držel hlavním hrdinům pěsti, ať je ten konec co možná nejveselejší. Když to celkově shrnu, tak tohle byl hodně příjemný výlet do 60. let minulého století s velice kvalitními hereckými výkony a docela dramatickým příběhem o jednom osduovém setkání třech lidí, kteří by se nikdy nepotkali nebýt atentátu na prezidenta USA. Více už nemám co dodat, film se mi líbil, rozhodně stálo za to ho vidět a uděluji nadprůměrné a právem vysloužené čtyři hvězdy. (29.05.2010)

"Atentát neatentát, tahle země je plná dobrých lidí.." Jisté je, že celý tenhle žánrový hybrid by daleko lépe fungoval v rámci jednoduchého dramaturgicky sevřenějšího a zejména hlubšího žánrového tvaru, nejlépe coby silné lidské drama, nicméně Jonathan Kaplan se tématu chopil po svém, a tak nakonec celou tuhle plačku drží pohromadě jako vždy skvělá Michelle Pfeiffer, která dodává své zoufale naivní a před očima rostoucí postavě dostatek elegance a charismatu, aby se nestala pouhou karikaturou.. (19.02.2016)

Retro o rasismu a černo-bílém páru na pozadí atentátu na Kennedyho. Bílá nešťastná panička je svým platinovým přelivem přímo zoufalou snahou o image dokonalé hospodyňky. Jenomže ona se tak ve skutečnosti necítí. Proto směšně obdivuje Kennedyovic rodinu, má album s jejich fotografiemi a žije víc jejich život než ten svůj, protože ten je nešťastný, zavřený v pasti s necitlivým manželem. ____ V podtextu příběhu je to až sarkastické. Ne sice ztvárněním, ale souvislostmi, které si musí uvědomit divák. Protože Kennedyovi šťastná rodina nebyli. Jenom tak pózovali pro hledáčky fotoaparátů. Realita byla jiná. ___ M, Pfeiffer podala naivní a trochu vlezlou domácí puťku s takovým šarmem, že dokázala získat i sympatie, přestože byla spíš nešikovná otrava. Haysbert hrál charakter, který byl trochu zastřený. Moc se o něm nedozvíme a spíš jen statuje pro Michelle. (08.04.2018)

Jeden z nejlepších filmů na rasové téma v US prostředí, které jsem dosud viděl. Proč? (1) Film se neuchyluje k vyhroceným akčním scénám, ale téma podává v subtilních vrstvách a náznacích - například pohled černošky v Greyhoundu. (2) elektrizující interakce obou hlavních představitelů (3) nádherná Michelle Pfeiffer (4) lehké roadmovie v kulisách amerického jihu a v poklidném tempu, a (5) jako třešnička příjemná hudba. (30.09.2015)