Glastonbury

Naprosto nic neříkající záběry z jednoho z největších evropských festivalů, nějaký smysl pro promyšlenost a směřování tu opravdu nenajdete. Dokumentární snaha nulová a nulové popisky (nejenom kapel) přehlednosti nepřidávají. A zřejmě asi i zamýšlená atmosféra se do mého obýváku z DVD nepřenesla. Přesto procentem zfetovaných/opilých návštěvníků Glastonbury určitě nepřekoná některé nejmenované akce v Trutnově či Hradci... 30 % (05.01.2011)

Film som videl dvakrát - prvýkrát v kine, druhýkrát v televízii. Musím povedať, že hudobné festivaly navštevujem pomerne pravidelne, no na Glastonbury som nebol. Dojem po prvom pozretí bol, že tam asi ani nechcem ísť. Nie kvôli blatu, drogám, a podobným hrôzam, ale skrátka preto, že som mal pocit, že Glastonbury už nie je to, čo bývalo, že celá jeho myšlienka sa zvrhla. Po druhom pozretí mám pocit, že aj keď Glastonbury nie je to, čo bývalo, niečo z tej myšlienky predsa žije. Musím povedať, že jeden z najpôsobivejších dokumentov aké som videl, pričom kvitujem najmä to, že to nie je čisto hudobný dokument, ale zachytáva jeden fenomén a cez neho napríklad aj dejiny Británie (vrátane politiky, či sociálnych zmien), a nepriamo hovorí o vážnych veciach - o slobode, o láske, o tolerancii, ako aj o ich absencii, a o tom, ako ľahko sa môžu tieto hodnoty strácať. (21.07.2009)

Saturnálie. Bakchanálie. Pohanství. Woodstock každý ro(c)k. Kočovnictví na jednom místě. Jarmark marnosti. Trajbalizace. Vypuštění zvířete z klece civilizace. Protest z nudy blahobytnosti a zodpovědnosti dospělosti. Karneval v cirkuse. Dirty Mary and crazy Larry. Tři dny a tři noci sebehledání i sebeztracení. Trip. Peace no war ve znamení hudby. Zvláštní je, že člověk vpouští do sebe hudbu a vypouští ... odsávání z TOI TOI FRESH, vylévání do nádrže a výsledný hnědý moře je fakt hustý. Lidé se nemění, jen každý rok rostou ceny vstupenek, mohutní oplocení a přibývá kamer. Ale vevnitř je úplná svoboda, to jo. It´s Glastonbury Festival from 1970 to 2005. (09.03.2012)

Pokus o zajímavě zpracovaný dokument z historie toho nejlepšího a největšího festivalu historie. Části s Michaelem Eavisem jsou OK, záběry z vystoupení OK. Občas mi ale lezly na nervy chaotický prostřihy mezi účinkujícími a diváky. Taky by bylo fajn, kdyby se autor zaměřil trošku víc na současný obyčejný návštěvníky festivalu a nevybíral si jen ty "podivíny". A nevím jak vy, ale na obálce jsou inzerováni mj. The Killers a White Stripes. Já je tam teda neviděl. Původně ***, ale kvůli Bjork a závěru s Davidem Bowiem a Heroes dávám za **** (05.11.2007)

Festival v Glastonbury je v tomto dokumentu bohužel primárně zkoumán ze společenského pohledu, hudba hraje pouze vedlejší roli. A proto je divák nucen sledovat zástupy vyčpělých hipíků, umazaných smažek a jiných odpuzujících individuí, která do kamery nesrozumitelně blábolí o rovné společnosti a lásce k bližnímu a k drogám. Nahé postavy válející se v blátě měly své jisté kouzlo na starém dobrém Woodstocku, Glastonbury je ale především hudební fenomén a nejvýraznější evropský festival současnosti. Temple se snaží vystihnout podstatu celé akce vším jiným než hudbou -dlouhé zmatené výstupy výše uvedených imbecilů jsou tu a tam prokládány krátkými záběry z koncertů. Většinma těchto hudebních záznamů je ovšem "standardní", při troše snahy mohli tvůrci bezpochyby najít daleko více "perliček na dně"... PS: Varování pro fanoušky nejlepší kapley současnosti - ač přebal DVD slibuje účast The Killers, v dokumentu se tato skupina vůbec neobjeví... (09.11.2007)