Šprtáci

Tenhle film jsem měl ve své filmotéce už asi 2 měsíce, ale nějak jsem ho založil mezi ostatní filmy a zapomněl na něj. A na tento film jsem si vzpomněl až někdy před třemi dny, když jsem psal biografii Richardu Griffithsovi, který zde hraje hlavní roli. A dozvěděl jsem se, že tenhle film byl napřed stvořen jako divadelní hra, ve které právě Griffiths exceloval v roli učitele Hectora a za kterou obdržel několik prestižních divadelních cen. Není proto divu, že po úspěchu, kterou tato hra zaznamenala v Londýně i na Broadwayi byla zfilmována. A tak jakmile se mi naskytla první volná chvilka, tak jsem disk zasunul do přehrávače a zhlédnul tento film. A musím říci, že jsem nebyl zklamán. Očekával jsem od tohoto filmu hodně a má očekávání byla, dá se říci, skoro až přehnaná. Ale nebyl jsem zklamán! Nejedná se o komedii, to říkám rovnou. Je to patrně něco mezi tragikomedií a dramatem. Každopádně zde všichni herci excelují. Filmu vévodí Richard Griffiths, kterému role učitele s novátorským a experimentálním přístupem velmi sluší. Opravdu mu všechno naprosto věříte a já sám za sebe mohu říci, že bych si přál mít takového učitele. Překvapením jsou rozhodně všichni mladí herci, kteří podávají velmi vyrovnané výkony. Tenhle film jako celek funguje, to je více než jasné. Avšak nedoporučuji ho těm z vás, kteří by ho chtěli sledovat jako oddechový film. U tohoto filmu se musí trochu přemýšlet a věnovat mu pozornost, jinak se v tom ztratíte. Rozhodně to není film pro všechny diváky. Film je dělaný spíše na umělecký dojem, a je to na něm vidět. Není to tuctová záležitost, jakých Amerika produkuje každoročně velké množství. Je to citlivý umělecky laděný britský film s jakýmsi poselstvím, že možná ne vždy se vyplatí lpět na zažitých stylech výuky. A já byl naprosto nadšený! Uživatel dezorz porovnává snímek se Společností mrtvých básníků. Jistě, i tak to lze vnímat, jako určité porovnání, protože jak Robin Williams ve Společnosti mrtvých básníků, tak Richard Griffiths v tomto filmu praktikují netradiční styl výuky. Ale přesto bych to nesrovnával, jelikož Společnost mrtvých básníků je americké produkce a jedná se spíše o komerční záležitost (i když tento film považuji za jeden z nejlepších filmů vůbec), kdežto toto je opravdu umělecky laděné a půlce diváků se ten film bude líbit a půlka ho nepochopí a vypne to po určité době, aniž by to dokoukala. Já za sebe říkám, že mě se to líbilo, a proto uděluji čtyři hvězdičky, celkově to je nějakých 85%, ale nevylučuji, že po dalších zhlédnutích hodnocení navýším. Každopádně já mám zážitek na hodně dlouhou dobu. Škoda jen toho konce, který nenabízí klasický happy-end a divákovi hodně tlačí na city, ale to se dá jistě omluvit v kontextu předchozího děje a sledu událostí. (06.05.2008)

Začátek? Tristní. Minimálně do třetiny jsem to chtěla vypnout. A pak se to nějak změnilo a ta fůra dialogů, filosofických, literárních, dějinných začala mít smysl a bavit a postavy mi přirostly k srdci a bylo tu pár úžasných vtipů a narážek a konec, ten mě pak dostal. Není to jednoduchý film, nedejbože jednoduchá komedie, je to pro "náročnějšího" diváka, když ale vydržíte, užijete si to. (22.08.2011)

Přestože je z tohoto snímku patrné, že se původně jedná o divadelní hru- a proto se děj může zdát mírně rozvleklý - rozhodně stojí za zhlédnutí. Je pravda, že některé scény byly opravdu nekonečně dlouhé a jaksi prázdné- bez nějakého významu (alespoň tedy z mého pohledu). To co se naopak povedlo je obsazení- celkové herecké výkony, jsou vážně skvělé a hudba, které je také dobrá. Jak už tady bylo několikrát zmíněno na tenhle film se vážně nedá koukat jako na komedii- protože v takovém případě by to byl opravdu nechutně černý humor. Opravdu si myslím, že kouzlo tohoto snímku, je právě v tom, že si člověk řekne- najdu si tam nějaké moudro- a toho se mu i dostane a navíc bude podáno tou "dokonalou" literární angličtinou (kterou dnes používá jen málokdo- jestli vůbec někdo).Rozhodně doufám že jednu se mi naskytne příležitost vidět divadelní hru protože si troufám tvrdit, že musí být ještě lepší než film. A nakonec bych jen chtěla říct, že dnešní školství a každá škola vůbec by měla mít někoho jako je profesor Irwin, někoho, kdo to ohromné množství informací ze všech předmětů změní ve znalosti, které si člověk pospojuje s tím, co už zná a bude schopný svých nabytých znalostí využíti jinak než odříkáním jednotlivých dat v řadě za sebou. ----"But this is History. Distance yourselves. Our perspective on the past alters. Looking back, immediately in front of us is dead ground. We don't see it, and because we don't see it this means that there is no period so remote as the recent past. And one of the historian's jobs is to anticipate what our perspective of that period will be... even on the Holocaust."---- Dávám čtyři hvězdičky i když trochu slabší- kvůli těm rozvleklým scénám a vůbec délce filmu, která byla podle mě trochu zbytečně natáhlá. (23.08.2012)

Podle plakátu a českýho názvu to spíš vypadalo na komedii typu Prcičky nebo něco. To není pravda. Ale to neznamená, že to není blbost. Je to blbost, ale taková jiná. Kromě toho, že je to blbost o latentních homosexuálních sklonech, je to taky blbost plná intelektuálních keců a názorů. A to mě teda ani náhodou nebere. Líbila se mi tam jedna jediná scéna a asi dva jakž takž fórky. (08.07.2008)