Harry Potter a Polovičný princ

Zpracování Prince dvojí krve, který patří k těm nudnějším dílům knih, se Yatesovi zase povedlo. Milostné trable téměř všech hrdinů mě dost bavily a jediné co mě trochu mrzelo, byla velmi zkrácená verze dobývání jednoho viteálu. Velkým kladem pro mě osobně bylo, že jsem úplně zapomněla, kdo byl tím princem, takže jsem byla navrch ještě překvapená. (21.07.2009)

Po delší době se jednalo o zážitek v kině... S velkým očekáváním jsem do Harryho nešel a v první polovině jsem byl ( stejně jako v pátek u TS ) mile překvapen. Ale druhá polovina - nebo spíš ten konec ? Já vim, že by se neměla knižní předloha srovnávat s filmem - kniha je kniha, film je film, ale jelikož jsem jeden z těch, kdo nejdřív četl knihu, určitému srovnávání jsem se nevyhnul.. Nebudu tu spoilerovat vypichováním oněch scén, ale u mě srazil procenta hodně dolů ten '' osekaný '' závěr. Ztráta času to rozhodně nebyla, nuda se ke mně nedostavila a dokonce jsem se poměrně hodně nasmál, ale zase - pokud mám srovnávat s předchozími díly, Fénixův řád se mi líbil mnohem víc. Takže 75% a to jsem zase ( ostatně jako vždy ) moc mírnej :). (26.07.2009)

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)

David Yates v Polovičnom princovi zvádza tuhý boj so slabšou, no stále kvalitnou predlohou, staronovým scenáristom Klovesom ale v úplnom závere aj tak vychádza ako víťaz. Séria sa rúti do finále a hravosť prvých dielov je definitívne v nenávratne, aj napriek temnejšiemu ladeniu sa však nezabúda na humor, či romantiku, ktorá je jedným z pilierov tohto dielu. Hoci v týchto pasážach bol Mike Newell predsa len viac doma, ani súčasný lodivod prakticky nič nekazí a v dramatických momentoch navyše doslova exceluje aj zásluhou kvalitnej práce s hercami. Puto medzi Dumbledorom či Harrym ešte nikdy predtým nebolo tak reálne a citové výlevy medzi charaktermi aj napriek pubertálnemu ladeniu nepôsobia trápne. Dojmy ešte viac dvíha mohutný finiš, ktorý potvrdzuje, že pod Yatesovým vedením sa môžeme v Relikviách dočkať skutočne vrcholných momentov v ešte väčšom množstve. (21.07.2009)

Pro mě určitě jeden z těch slabších dílů a nemůže za to tak úplně sám Yates jako obsah knihy samotné. Half-Blood Prince mě sice vyloženě nenudil a to ani přes úctyhodných 153 min, ale že bych byl ze šestého dílu této už skoro dospělé fantasy zrovna nadšen, to se říct opravdu nedá. Ono sledovat 2h romantickou komedii a pak si "vychutnat" těch posledních 30 minut nedramatického a vlastně i krátkého vyvrcholení, není žádná lahůdka. Možná tedy je, ale snad jen pro hardcore fans, kterým ke spokojenosti stačí jen pobíhající Daniel Radcliffe po chodbách Hogwarts School, ale tím já rozhodně nejsem a to i přesto, že se mi předchozí díly více méně líbily. Na jednu stranu sice chápu, že se to tak děje, na druhou stranu s tím prostě nesouhlasím a vůbec bych si nestěžoval, kdyby tento díl ani nepřišel na svět a výraznější část snímku v podobě epilogu se mohla v klidu přesunout do Deathly Hallows, kde by byl alespoň pro někoho pěkně "šokujícím" začátkem dvoudílného vyvrcholení této ságy. Potěšila mě však jedna věc, a tou je celkové již dospělejší ladění tohoto dílu, herci se už tolik nechovají jako malé děti a postavy si začínají uvědomovat svou podstatu a roli v této válce dobra se zlem. Na druhou stranu mě ale vůbec nezaujala Hooperova většinou nevýrazná hudba, v předchozích dílech jsem rozhodně slyšel lepší. Co mi v HP6 chybělo, bylo rozhodně napětí a více zajímavých scén. Když se totiž na plátně rolovaly poslední titulky, cítil jsem se kupodivu dost prázdně a to se mi při předešlých dílech ještě nikdy nestalo. Samozřejmě nemusím ani dodávat, že jsem film viděl v originálním znění za doprovodu spousty náctiletých lolitek v sále, dabovanou verzi bybych pravděpodobně nepřežil a její hodnocení by asi dopadlo ještě více negativně. (6/10) (16.07.2009)