Così come sei
Así como eres
Stay as You Are
Stay as You Are
Réžia:
Alberto LattuadaScenár:
Alberto LattuadaKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Marcello Mastroianni, Nastassja Kinski, Ania Pieroni, Barbara De Rossi, Francisco Rabal, José María Caffarel, Claudio Aliotti, Alberto Lattuada (viac)Obsahy(1)
Úspěšný, po usazení toužící padesátiletý zahradní architekt Guilio ztělesňuje ideál postaršího muže. Je šarmantní, pozorný, inteligentní, přitažlivý, po všech stránkách sympatický. A také díky tomu, byť ženatý, slaví oprávněné úspěchy u žen. Setkání s plachou, půvabnou a možná až příliš mladou Franceskou však, zdá se, nebude jen jednou z avantýr. Stráví spolu den, noc a dřív než se Guilio naděje, je zamilovaný až po uši. Pak ale přijde setkání s dávným kamarádem Lorenzem a to přinese Guiliovi, rozjitřenému dlouho nezažitým citem, hořkou pilulku. Přítel mu totiž připomene jednu dávnou událost, která by v kontextu se současným stavem věcí mohla vést ke spoustě bolesti. Před šestnácti lety totiž Guilio strávil noc i s Francesčinou matkou. Je proto možné, že se právě zamiloval do vlastní dcery. Jak se láska popere s takovou skutečností? V hluboce citlivém romantickém dramatu, vzešlém z italsko - španělské koprodukce, excelují nesmrtelný Marcello Mastroianni a tehdy sedmnáctiletá kráska Nastassja Kinská. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (40)
Koprodukční romantické drama (jednoznačně víc italské), značně lolitovské. Vychází z myšlenky dvou ve světě ztracených duší, které se konečně našly, ale zároveň jsou si tak daleko, jak to jen jde. Generační a společenský rozdíl je ještě umocněn nepodloženou myšlenkou incestu. Mládí se svými gejzíry emocí a vášní v kontrastu se stařeckou (Tady bych to nazval krize středního věku.) rozvahou a usedlostí, působí místy vesele vtipně, jindy varovně. Dívka Franceska, která nikdy nepoznala otcovskou lásku, nyní podvědomě vyhledává svého partnera mezi staršími muži, aby utišila tuto citovou prázdnotu. Nastassja Kinski je ve své roli okouzlující, a když zahoří svou láskou k ženatému Guiliovi (Mastroianni), dostává situace vážný rozměr plný dilemat, výčitek a zpytování svědomí. Mastroianniho role zde velmi připomíná hlavní postavu v Angelopoulosově dramatu VČELAŘ. Guiliovo chátrající nešťastné manželství přímo volá po změně, ale na rozdíl od Včelaře tato postava není v bezvýchodné situaci bez jakékoli budoucnosti. O to větší drama se tak odehrává v jeho mysli, když bojuje s tím, co považuje za správné a tím, co by si přál. Ve své době poměrně odvážný snímek ohledně nahoty a společenské etiky. Téma incestu bylo zejména v USA naprosté tabu. Film těží především z vynikajícího výkonu ústřední dvojice. Nastassja předvádí na svůj věk velmi vyzrálý výkon a je Mastroiannimu rovnocennou partnerkou (to je zase jeho zásluha). Snímek je dále podpořen jedním z lepších počinů génia Morriconeho a atmosférou florencké renesance. 80% ()
Melancholický film těžící z nostalgické nálady podzimu, která je zde mocně podporovaná záběry parků a architektury Florencie, působivou hudbou a až k neuvěření krásnou Nastassjou Kinskou.I to tehdy asi odvážnější hlavní téma (milostný vztah stárnoucího muže a dívky, která by mohla být jeho dcerou) je pojednáno velice kultivovaně bez nějaké snahy o skandálnost. Vlastně je to taková intelektuálně střižená červená knihovna - proto také nemůže dopadnout happy endem. ()
Kostýmová zkouška Nastassji Kinski: "Dobrý den, svlékněte se. Ano, komplet. Nikde vás to netáhne, cítíte se pohodlně? Výborně, tak další!" Naštěstí Marcello má vždy po ruce deštník, protože tam občas prší, jinak by tu angínu chudinka léčila dodnes. K filmu bych měl jednu nejapnou poznámku, kterou radši spolknu než mě osud potrestá, ale tak nějak obecně filmově vzato je to na pěkný večer, pokud vám tedy někdo při záběrech na nahatou Nastassju nepřepíná program. ()
Taká, aká si resp. Cosi come sei je plynulý, mestský, romantický film, ako z nejakej vybranej poviedky. Príjemné na ňom je to, že je načrtnutý zrozumiteľnou rečou a divák si ho vychutná v maličkostiach. V celku je to komplikovanejšie, po hlavnej pointe sa spolieha viacmenej na erotické improvizácie a ťažisko deja odpláva kamsi do stratena. Je paradoxné, že sa mi aj tak viac páčila Guiliova súčasná charizmatická manželka, než vtedy násťročná Nastassja Kinski, ktorú si oveľa viac (aj fyzicky) vychutnávam v Paríž, Texas o 6 rokov neskôr. ()
Film, který si svým nerušeným tempem poklidně spěje ke svému závěru, aniž by se v něm tak nějak stihlo stát cokoli zásadnějšího. Samotný námět o vztahu chlápka v krizi středního věku a mladičké krasotinky je tak fádní, až by to bolelo - kdyby ty dva ovšem nehrálo tak excelentní herecké duo. Kterému se mimochodem podařilo jako snad v žádném jiném filmu - byť možná klidně i bezděčně - ztvárnit zásadní asymetrii, která panuje v každém podobném věkově nerovném milostném vztahu. Mastroianni zde (nehledě na jinak nulovou podobnost mezi oběma herci) vedle Nastassji Kinski dokonale vypadá jako její otec, a když na něj člověk kouká, je mu za toho stárnoucího chlápka zástupně trapně, sledujeme-li ho, jak se pitvoří a nutí do polohy, která mu není přirozená - film mistrně ukazuje, že vyjma sexu mezi těmi dvěma nikdy nic jiného fungovat dlouhodobě nemohlo, a dopředu se jednalo o vztah předurčený k zániku, který dřív nebo později musel přijít. Závěr proto nepřekvapí, naopak - pouze podtrhne celkový dojem, že přesně takto to skončit mělo, a jakýkoli jiný konec by se zde nehodil. Film mě v televizní nabídce zaujal výhradně obsazením, které jsem skutečně shledal skvostným, ale většinu dobrého dojmu z filmu bohužel zabil děsivý dabing, v kterém to ČT2 odvysílala. (Hlas Jana Šťastného k Mastroiannimu? To je výsměch). Překvapivě mě zde ani neoslovila Morriconeho hudba, kterou jsem shledal ospale melodramatickou (totéž bych mohlo říci o kameře a většině dialogů). Požitek z herectví Mastroianniho a Kinski však u mě přesto převážil věci, které se mi na filmu jinak nelíbily (za debilní český dabing ten film přece nemůže), a tak za sebe nemám problém dát mu 4 hvězdy. ()
Reklama