Malé deti

Mírně edukativní či esejistický snímek o tom, jak za podivných spletitých okolností (ale které životní okolnosti takové nakonec nejsou?) několik bludných eskapistických duší převezme odpovědnost za svůj život a štěstí svých bližních a přestanou se chovat jako malé děti. Příjemně odtažité, aby to nebyla romantická lovestory, a s překvapivě svěže gradujícím finále. *~ (26.11.2022)

Já to říkám pořád, nejlepší zážitky jsou vždycky ty neplánované! Už v dobách, kdy jsem ještě nežil spořádaný abstinenční rodinný život a oddával se mladickým neřestem a bezstarostným jízdám jsem si vždy dlouho dopředu plánovanou velkoopíjecí superpařbu užil mnohem méně než spontánně přepísklou, na několik dní prodlouženou zastávku na jedno malé pivo před odpoledním vyučováním! Na tuhle sebedestrukční dobu neustálých mejdanů, pařeb a flámů velmi rád vzpomínám (i když si většinu nepamatuji) a o co jsem toto životní období měl myslím intenzivnější než je běžné, o to dříve jsem se uklidnil a to že jsem ve čtyřiadvaceti fotřík od rodiny, každé ráno vstávám do práce, splácím hypotéku a v sobotu večer koukám doma na televizi si užívám plnými doušky! Stejně tak jsem si užíval naprosto nečekaný zážitek v podobě nenápadného snímku Jako malé děti. Ano, kdysi jsem o něm něco četl, ale pak se po něm slehla zem a já ho zcela vytěsnil z paměti. Náhodou jsem jsem na něj narazil v programu kabelovky a rád si ho nenechal ujít a vychutnal si příběh jednoho snobského a absolutně spořádaného amerického předměstí ála Zoufalé manželky a Americká krása. Kate Winslet je vdaná žena a matka, její manželství absolutně neklape, seznámí se s ženatým mužem a otcem Patrickem Wilsonem - manželství by fungovalo, kdyby byla snaha ho udržovat, zamilují se do sebe a bezvýchodná a zničující zápletka je na světě. V příběhu zaujímá velmi výraznou pozici s ústřední dvojicí zdánlivě nesouvisející linie sledující osudy místního rodáka, z vězení se navrátivšího sexuálního devianta Jackie Earle Haleyho, proti jehož znovuzačlenění do uzavřené komunity sousedství vznikne organizovaný výbor. Dvě dějové větve se o sebe občas otřou, někdy se vzájemně na okamžik zapletou, celkově se však ovlivňují jen minimálně. Celý film je komentován třetí osobou vypravěče, což lze považovat jako scénáristickou berličku, mě osobně to velmi vyhovuje téměř v každém filmu, dodává to větší hloubku postavám a jejich pocitům, aniž bychom museli koukat na dlouhé záběry zkřivených obličejů a snažit se v nich něco vyčíst. A že by to byl ústupek neschopným hercům se říct taky nedá, že Jackie Earle Haley, Kate Winslet a Jeniffer Conelly umějí hrát výborně a ještě lépe vypadají je prostě fakt. Bez dalších průtahů dávám jednoznačných pět hvězdiček!...po druhém shlédnutí zařazuji do top 30, vskutku úžasné dílo! (27.10.2008)

,,MY LIDÉ JSME ZÁZRAK, PROTOŽE SI KAŽDÝ DEN JDEME ZA SVOU PRACÍ A CELOU TU DOBU VÍME, ŽE VĚCI, KTERÉ MILUJEME, LIDÉ, KTERÉ MILUJEME, NÁM MOHOU BÝT KDYKOLIV ODŇATI. ŽIJEME S TÍM VĚDOMÍM A PŘESTO JDEME DÁL. TOHLE ZVÍŘATA NEDĚLAJÍ“..... /// Film, co se zabejvá takovým tím zvláštním silným zmatkem uvnitř, jako by vás unesli mimozemšťani, a pak vás zase bez úhony (o pár hodin později) propustili. Nebo pocity, jako když se váš svět najednou otevře úžasným novým možnostem. Taky jde o hledání svýho bývalýho JÁ, při kterým zjistíte, že je hloupý bojovat s vlastníma touhama, a že nový věci zkoušíme i proto, abychom zjistili, že jsme na živu. A tím vším filozofováním, melancholicky a přesně udeří do těch míst, kde máte bolístky. A protože je to film spíš pro ženský (nebo ženským pohledem?...), povyšuje podvádění na touhu. Pár osudů a finále, který mohlo bejt krásně dramatický. I tajmingem. Jenže se něco nepovedlo. Škoda, protože v tomhle příběhu plnýho dospělejch, co se vobčas chovaj jako malý děcka se může poznat každej. (nebo skoro každej) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 2004 Tom Perrotta jsem nečetl. 2.) Chtěl bych zdrhnout z domu! (Fotr? Hovno! Manželka!) 3.) Často se hrabu v životě Emy Bovaryové. 4.) Thx za titule ,,Budgie284“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.07.2013)

Téměř dokonalé ´vztahové drama´, které stojí především na vynikajícím scenáři, plném svěžích neokoukaných situací a v závěru nečekaně vygradovaném. Postava sexuálního devianta Ronnieho mi zpočátku přišla až příliš násilně vsazena do příběhu, ale nakonec se jeho osud stal nejemocionálnějším prvkem celého vyprávění, s jedním mrazivým momentem v závěru, při kterém by se ve mě krve nedořezal. V téhle souvislosti nemohu než si na adresu oscarových akademiků zaklepat na čelo, že dali před působivým výkonem Jackieho Haleye přednost trapnému Arkinovu dědečkovi v ´Little Miss Sunshine´. To, že v závěru Field v případě obou hlavních postav se nesnažil se o co nejfatálnější vyznění jejich vztahu, kvituji s povděkem. Není pokaždé, pro vyvolání intenzivních emocí, třeba příliš ´tlačit na pilu´. A vůbec poprvé musím vyzdvihnout také geniální trailer, který je díky použití netradiční minimalistické zvukové stopy přijíždějícího vlaku, perfektně sladěné se střihem záběrů, takovým malým uměleckým dílem (a i díky němu jsem ´Little Children´ očekával s netrpělivostí, navzdory skutečnosti, že trailery vždy beru s rezervou). (23.05.2007)

Tak výborně vykreslený příběh se jen tak nevidí. Sledujeme osudy několika postav, které se různě vzájemně prolínají, film nás ale nutí o osudu každé z nich přemýšlet, chápeme jejich pocity, myšlenky i to, co dělají, přičemž je nám jasné, že je jen těžko můžeme jakkoliv soudit. A tak je to přesně v životě, nic není černobílé a často nevíme, na čí straně stát, protože obě vám přijdou sympatické, nebo právě naopak. Oceňuju, že se režisérovi podařilo linku příběhu i moji pozornost udržet až do úplného konce - v tom mu také pomáhaly skvělé herecké výkony Kate Winslet, Patricka Wilsona, Jennifer Connelly a mnohých dalších. Jediné, co mě dost rušilo, bylo průvodní slovo, objevující se ve velké části filmu, které sice sdělovalo mnoho důležitých myšlenek, ale myslím si, že by divák byl schopen na ně jednoduše přijít sám. (16.08.2010)