Pasák holek

Příběhy "zuřivého reportéra" Egona Erwina Kische, které mistrně zobrazovaly život z temných koutů noční Prahy z let před první světovou válkou, byly filmaři objeveny relativně pozdě. Až na samém konci němé éry natočil německý režisér Hans Tintner v pražských ateliérech teprve druhý kischovský film, který líčil osudy periferního povaleče a kuplíře. Sledujeme jeho postupný morální propad a teprve několik dnů strávených ve vězení vede k hrdinovu napravení a zmoudření. Na stejném principu Kisch vystavěl i povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, která má s PASÁKEM mnoho společného, především téma prostituce a její postavení ve společnosti. Titulní roli sehrál Werner Fuetterer, známý tehdy z řady německých filmů jako populární představitel milovnických rolí. Jeho obsazení mělo i čistě komerční zájem pro slibovaný import snímku do zahraničí. Půvabné krásky Ly Corelli a Zdenu Listovou doplňuje mimořádně negativní Antonie Nedošinská v roli staré kuplířky. Zvláštní postavení v celém filmu pak zaujímá kamera Václava Vícha, který se citlivě soustředil na vykreslení atmosféry pražského podsvětí. Náhle vyvolaný zájem o Kischovo dílo vyvrcholil na počátku třicátých let dalšími dvěma celovečerními adaptacemi. Režisér Karel Anton zfilmoval nejprve Tonku Šibenici (1930) a krátce poté špionážní reportáž pod názvem Aféra plukovníka Redla (1931). Skutečně jediná výtka patří pouze vedení Lucernafilmu, který při dnešní premiéře tohoto strhujícího filmu nedokázal zvolit ani kompatibilní hudební doprovod. A to je při tak slavnostní příležitosti, jako je stoleté výročí, poněkud tristní (11. 10. 2009). (11.10.2009)

Dílo a osoba E. E. Kische se promítly od 10. let do filmu v různých podobách. První adaptace jeho jediného románu Pasák byla realizována nejprve pod svým původním názvem Der Mädchenhirt v německé produkci roku 1919. Po deseti letech se ke stejnému námětu vrátili čeští filmaři, ovšem za notné podpory německých tvůrců - Hans Tintnera (režie) a Wernera Fuetterera (hlavní role Jardy Duschnitze). Začátkem 30. let byly také podle Kische realizovány vícejazyčné produkce Tonka Šibenice (ta byla v dalších letech několikrát znovuadaptována, například v roce 1972 jako Galgentoni a roku 2000 se připomněla Aškenazyho variace na tentýž příběh Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem) a Aféra plukovníka Rédla. V 80. letech pak přišel na řadu sám Kisch jako postava koprodukčního seriálu Československa a Západního Německa Zuřivý reportér (Der rasende Reporter), hrál ho Josef Laufer. Konkrétně tedy k druhé verzi Pasáka: Jedná se o velmi zdařilý film, ve srovnání se starší verzí o to více vynikne posun v možnostech vyprávění a celkově promyšlenější práce všech zúčastněných. Fuettererovi zdatně sekundují čeští herci - Rovenský a Svobodová jako jeho rodiče, půvabná Ly Corelli (která si čte noviny s Anny Ondrou na obálce), skvostná Zdena Listová a roztomilá Lili Šturmová jako jeho děvčata. Antonie Nedošinská si pak svou roli bordelmamá zopakovala v Tonce hned příští rok a při tom pokaždé předvedla velice zajímavě různorodou etudku. Saša Dobrovolná odvedla jen rutinovaný výkon, podobně jako Vladimír Majer. Zajímavé je, že neštěstí, které poprvé inspirovalo Kische se stalo již v roce 1898, přičemž první novela vyšla v novinách v roce 1911, románová verze je pak dotována rokem 1914. Filmaři si tedy jako častokráte upravili dobu příběhu dle své vlastní současnosti. Historickou smůlou je pak premiéra takového filmu stanovená až na květen 1930, kdy byl zvukový film již v plném proudu. Tu ovšem nikterak nekoriguje namátkové promítání v kinech Ponrepo nebo Lucerna, přičemž ani jednou nebyl k filmu opatřen odpovídající hudební podkres. (21.02.2009)