Mun mot mun
Mouth to Mouth
Réžia:
Björn RungeScenár:
Björn RungeKamera:
Anders BohmanHudba:
Ebba ForsbergHrajú:
Peter Andersson, Marie Richardson, Sofia Westberg, Magnus Krepper, Marie Göranzon, Ingvar Hirdwall, Ann Petrén, Pernilla August, Malin Arvidsson, Jan Coster (viac)Obsahy(1)
Temné severské drama, které pod vystavovanou maskou spořádanosti odhaluje strašlivé jizvy, jimiž bývají poznamenány životy středostavovských rodin. Matsovy problémy s alkoholem otřásly jeho rodinou: sedmnáctiletá Vera, nejstarší z jeho dětí, utekla z domova a skončila na ulici. Björn Runge však nevypráví jen bolestný příběh jednoho otce, který se zoufale snaží zachránit rozpadající se rodinu a dceru propadající se stále hlouběji do drogové závislosti. Syrové obrazy filmu Z úst do úst lze číst i jako naléhavou otázku, zda to, oč Mats usiluje, má vůbec cenu – zda je zajištěný a relativně bezpečný, ale mnohdy i ubíjející a nenávistí prosáknutý život v kruhu rodiny skutečně lepší než divoký svět bez domova. Svět, který je děsivý, ale může být plný svobody. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (6)
Křišťálový glóbus - výběr ()
Hodně silné drama, které stojí zvláště na výkonech P. Anderssona v roli Matse a mladičké M. Arvidsson, která přesvědčivě ztvárnila sedmnáctiletou Veru, již vypočítavý přítel stáhl až na dno. 4,5* ()
Profi natočené, kamera s Fincherovksky modrým filtrem, emoce dojící (měl jsem chuť zabíjet holýma rukama - to se mnoha filmům nepodaří). Na druhou stranu hodně polopatické, jednostraně a někdy přehnaně negativní (přítelkyně toho kluka a její otec - prostě zbytečná epizodka). ()
41st KVIFF 2006 - OFFICIAL SELECTION - COMPETITION - Soutěžní sekce (Mun mot mun / MOUTH TO MOUTH / Z úst do úst) ()
Oznaceni "temne severske drama" je pro tento film hodne mirne. Nazval bych to spise "severske psycho od zacatku do konce". Jde o hodne negativisticky snimek, ve kterem autor dava svym postavam co proto, jak hlavnim, tak jakekoliv vedlejsi figure nedopreje ani okamzik mensiho stesti. Jen utrpeni, zavislosti, rozepre, deprese a nic jineho. Nekolikrat detailne sledujeme krute stavy postav zpusobene drogami, jejich absenci, ci jinymi postavami (v minulosti i soucasnosti). Kdyz uz se zda, ze otec ma moznost po letech promluvit se synem, zazvoni dulezity telefon. Jedna zenska postava se tesi z ocekavane schuzky s potencialnim partnerem, v tom okamziku je ji telefonem sdeleno o potizich jeji matky atd.. To jsou jen nazorne priklady, jak jsou filmove postavy reziserem systematicky muceny. Az na konci se objevuje ono "svetlo na konci tunelu", coz je vystizne reziserovo pojmenovani, v zadnem pripade nejde o zadny happyend. Po skonceni pribehu je jasne, ze nic neni vyreseno, naopak filmovou rodinu ceka prace jako na kostele, kdy prekazek je a muze byt nespocetne mnoho. Vse je velmi realisticky natoceno a tudiz je spolecne s postavami takto masirovan i divak. Jako odmena za toto psycho je mu poskytnut filmovy zazitek, u ktereho se ani chvili nenudi a proziva ho od zacatku do konce. Rozhodne ho ale nedoporucuji pro zvednuti nalady. ()
Tak přesně tohle seveřani umí naprosto dokonale. Tedy téměř naprosto dokonale (viz. GIMP). I happy endy jde udělat dobře (tady jak říkal režisér - světlo na konci tunelu. Naštěstí takovýchto frází je ve filmu minimum :-)) ()