Renesancia

Takže k vizuálu francouzského snímku můžu říct, že prvních 10 minut bylo pro mě rozpačitých, i když to bylo tím, že si na to musí každý jedinec prvně zvyknout. Animace potom působí propracovaně, moderně a svižně. Na tento druh filmy, kde šlo hlavně o vizuální stránku, byl namontován velice zdařilý příběh, u kterého mě párkrát překvapila pointa (byl jsem trochu rozespalý, možná jsem byl díky tomu pomalejší v myšlení), což oceňuji. V podobném zpracování bych uvítal například loňský propadák Max Payna. (01.02.2009)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)

Tradičně nalinkovanou story o svéhlavém policajtovi, tajemné ženě a zlé korporaci drží v diváckém zájmu svižné vyprávění a skvostné výtvarné provedení, které pokukuje po dávných dobách noiru. Od nejvyššího hodnocení odrazuje předvídatelnost děje (i když ten poslední výstřel je relativně nečekaný) a schematické charaktery (byť díky hlasům velmi sympatické). Celkově ale velmi pohlcující atmosférická záležitost. 4 a ½. (28.11.2009)

Tak SIN CITY to nieje, aj keď to nieje až v tak vizuálnej či štýlovej pozícií, ale nejaká tá inšpirácia tam bude. A dosť jasná. Čiernobiele prevedenie, temná atmosféra. SIN sa ubral filmovejším smerom, tento je skôr ódou animačnou. Nie zlou, ale v celku nudnou. A myslím, že rozvláčnosť nepomáha žiadnemu filmu. (16.04.2022)

Příběh plochý jak omalovánky, atmosféra výtečná jak černobílé kresby. Žádné explicitní násilí zdůrazněné barvou krve, i když... Nálada pod psa, noirové dusno, cigareta v koutku, hudba jak z bijáku čtyřicátých let... A ke všemu tomu evropský opar, protipól zámořských rozhýbaných komixů. Věru povedený, ba přímo čelící nařčení lepší a možná i s duší. 60%. (14.04.2007)