Flandry

Typicky festivalový film v tom nejhorším slova smyslu - do sebe zahleděný, přehnaně ambiciózní, nekomunikující s divákem, řemeslně nezvládnutý (kromě slušné kamery). Jsem vděčný osudu, že lístky na promítání Flander na Febiofestu byly vyprodány, a to utrpení jsem snášel jen v teple domova. Od Bruna Dumonta ruce pryč! (24.03.2007)

Po výtečném Humanité jsem byl na další Dumontův film natěšený. Nadšení ovšem opadlo hned záhy, po vstupu zbytečné, špatné, nepovedené a klišovité příběhové linie ve válce. Část odehrávající se na vesnici si mi ještě docela líbila, ovšem ve válečné části jsem se mlátil do hlavy nad naivitou režiséra, který se pouští do něčeho, co neumí. Nemá přeci zapotřebí opakovat tisíckrát viděné scény ze slavných válečných filmů, které navíc díky stylu natočení vyznívají naprosto neumětelsky. Dumonte, drž se svého kopyta! (14.04.2011)

Pěkně nasnímaný film o ničem. Odporný příklad rádobyumění. Natočte nemluvného vesnického burana z Flander, jak se prochází pěknými scenériemi, proložte to několia explicitnějšími sexuálními scénami, přidejte trochu rádobyšokujícího naturalissmu ve válečných scénách a máte umění. Fuj! Nulová charakterizace jakékoli postavy, blábol beze smyslu, jedna hvězdička jen za vizuální stránku.. (30.06.2006)

Film, ve kterém se skoro nemluví... O to výmluvnějším dojmem působí. Spíše klubová záležitost... Když jsem pár let po něm zhlédla Marhoulův Tobruk, dost mi to evokovalo svou "málomluvnou" pocitovostí právě film Flandry... Scény z boje jsou v obou filmech značně autentické, kdy si člověk říká, proč někdo odjede bojovat o kus země někam, kde jeho země není... Někdo se vrátí a někdo ne. V tom se od sebe Flandry a Tobruk, co se týče doslovu, liší... (25.06.2009)

Palčivý, nepříjemný filmový zážitek. Několik scén si zapamatuju hodně dlouho; snímek mě do sebe vtáhl velmi rychle a sledoval jsem jej fascinován celou dobu, přesto jsem se zaříkával, že už to nikdy nechci vidět znovu. Teď, když to rozvažuju pár hodin po shlédnutí, bych se rád podíval ještě jednou. Film mi připomíná Pasoliniho "Saló" (a Pasolini - spolu s Bressonem, jehož vliv můžeme vidět v práci s neherci a jejich minimalistickém projevu - prý patří k režisérovým vzorům): jde rovněž o film o zlu v člověku, aniž by bylo přítomno jakékoliv vodítko, které by nám poskytlo útěchu, ulehčení, vysvětlení. Tím je film otevřený různým interpretacím. Je to snad o hnusu a hrůze z moderní doby? To si nemyslím, pak by se děj (scény z venkova) spíše odehrával ve městě. Tenhle "příběh" by mohl být zasazen do jakékoliv doby. Snad Dumond naznačuje, že člověk se od ostatní přírody téměř neliší. Ještě dodám, že mi film strašně rychle uběhl. Měl jsem pocit, že trval hodinu, při tom je ještě o 30 minut delší. (30.10.2007)