Papež Jan Pavel II.
Pope John Paul II
Jan Paweł II
Réžia:
John Kent HarrisonKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Marco FrisinaHrajú:
Jon Voight, Cary Elwes, Ben Gazzara, Christopher Lee, Vittoria Belvedere, James Cromwell, Daniele Pecci, Valeria Cavalli, Giulio Base, Ettore Bassi (viac)Obsahy(1)
Karol Józef Wojtyla, jeden z nejslavnějších Poláků všech dob, rodák z Wadowic, ve svých 38 letech nejmladší polský biskup a o čtyři roky později již arcibiskup krakovský, záhy kardinál a jedenáct let nato první (a v historii jediný) polský papež a biskup římský, je jedna z osobností, které svým významem daleko přesáhly dobu, v níž žily, místo, kde přímo působily, i čas, v němž tvořily své dílo.
Dvacet šest let, v nichž Karol Wojtyla pod papežským jménem Jan Pavel II., působil v nejvyšším pontifikátu katolické církve, znamenalo doslova renesanci křesťanské víry na celém světě. Od dob Pia IX. (1846) nejmladší papež, založením básník, herec a vášnivý sportovec, doktor teologie a filozofie a zároveň člověk velkého daru řeči a nesmírného jazykového nadání (plynně ovládal více než 10 jazyků a stále se učil další) zcela změnil pohled na papežský úřad.
Kněz s prožitou zkušeností důsledků fašistické okupace a komunistické diktatury rozuměl dobře bolestem současného světa. Svůj úřad přijal s pokorou jako absolutní službu Bohu. Vstoupil do srdcí věřících i nevěřících, budoval mosty mezi náboženstvími. Jako nejvyšší představitel katolické církve vyjádřil omluvu za mnoho křivd, jichž se dopustila za dvě milénia své existence. Vykonal mnoho poutí a skutků, které žádný papež před ním nevykonal. Vystoupil z bezpečí papežské rezidence a nacestoval za svými věřícími milión kilometrů po celém světě. Přinášel autoritu svého úřadu a víru a vřelost své osobnosti na místa bezpráví i na místa, která žádný papež ještě nikdy v historii nenavštívil.
Ve světě druhé poloviny XX. století, poznamenaném totalitními režimy, diktaturami, studenou válkou a náboženskou intolerancí se stal symbolem. Pro trpící a utiskované symbolem lásky a naděje, pro diktátory postrachem. Světu, zachvácenému nejrůznějšími - ismy a relativitou všech hodnot, znovu a znovu vysvětloval obohacující podstatu víry a nutnost obnovení svobody, pravdy a lidské důstojnosti. A jako málokdo věděl, o čem mluví.
Ačkoliv měl pro své konzervativní postoje v některých bolavých otázkách současného světa i své kritiky, přesto získal miliony lidí na celém světě svým smyslem pro humor, schopností vyjádřit složité otázky jednoduše a především vřelým srdcem, do něhož se vešlo i odpuštění pro člověka, který jej chtěl zabít. Probouzel v lidech hodnoty, které sám vyznával. Lásku, úctu a toleranci. Jeho Světové dny mládeže jsou v historii křesťanské církve revolučním počinem. Stal se otcem všech, kdo jej chtěli přijmout, symbolem práva na lidskou důstojnost a svobodu, jednou z příčin morálního pádu komunismu, byl nominován na Nobelovu cenu míru.
Jeho poslední dny na tomto světě na začátku dubna roku 2005 s ním sdílelo tisíce věřících na zcela zaplněném Svatopetrském náměstí, vigilie se držely v kostelích i na otevřených prostranstvích po celém světě. K poslednímu rozloučení s papežovými ostatky před jejich uložením do krypty pod Svatopetrskou bazilikou se sjelo za čtyři dny kolem čtyř miliónů lidí, což je jedna z největších poutí v historii křesťanství.
Papežův pohřeb na krátkou dobu spojil celý svět, obyčejné lidi i hlavy států, přátele s nepřáteli, křesťany, pravoslavné, Židy, muslimy, blízké i vzdálené, všechny, jejichž životů se nějak dotkl, aby v ojedinělém souznění vzdali čest muži, který nesmazatelným způsobem poznamenal tvář tohoto světa.
Dvoudílný italsko-polsko-americký film Papež Jan Pavel II. byl natočen již v roce papežovy smrti, 2005, pod dohledem jeho dlouholetého přítele a osobního sekretáře, dnes kardinála Stanislawa Dziwisze, arcibiskupa krakovského, v režii Johna Kenta Harrisona (USA), který se podílel i na scénáři, původně inspirovaném televizní hrou Francesca Contalda (Itálie).
Mapuje cestu tohoto výjimečného muže od mládí v rodných Wadowicích, přes studia v Krakově, postupnou ztrátu blízkých a rozhodnutí vstoupit za nacistické okupace do tajného kněžského semináře pod vedením kardinála Sapiehy, až po první mezníky jeho kněžského života.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (23)
Karol Józef Wojtyla je pre mňa osobne jednou z najväčších osobností 20.storočia, a preto sa nečudujte, že ešte stále čakám na film, ktorý by jeho krásny a jedinečný životný príbeh predstavil v krásnom a jedinečnom spracovaní. Kým však taký film vznikne, ostane pre mňa tento tu najzásadnejším o Jánovi Pavlovi II. Práve tento film mi totiž priblížil mnoho z jeho života, z postojov, z reakcií na spoločneské udalosti ... Iste, filmu by sa dalo veľa vytknúť, ale rovnako by sa v ňom dalo veľa vyzdvihnúť. A vôbec, pre tých, ktorých azda najpopulárnejší pápež históie ovplyvnil tak ako mňa, budú pri sledovaní len pramálo riešiť technické spracvoanie; dôležitý je obsah, a ten je (na TV film) vypovedaný naozaj zaujímavo ... ()
Jeden z pokusů natočit obsáhlý pamětní opus o polském papeži. Podle mně toto dílo i přes svou velkou propagací, kterého se mu dostává ve filmotéce katolické církve nejspíš zapadne. První díl je velmi precizní, když popisuje v rychlejším sledu život Karola Wojtyly do období jeho zvolení papežem, přičemž perfektně a kouzelně Wojtyly hraje Cary Elwes (za to nejspíš jedna hvězdička), pak poměrně napínavé ztvárnění rekonstrukce a atentátů a setkání s Agcem (druhá hvězdička). Jinak má ale film celou řadu nedostatků a osobně si myslím, že obsazení Jona Voighta, kterého si pamatujeme i z jeho divokých rolí ze sedmdesátých let bylo spíš chybou než trumfovým esem. Skutečně lepší hodnocení si ode mne film nezaslouží. V dramatičnosti jej dokonce trumfnul i dvoudilný televizní polský film Karol, který se k nám prakticky téměř vůbec nedostal a bylo možné jej spatřit pouze na slovenských obrazovkách. ()
Podobný druh pietních filmů přes veškerou snahu a dobré úmysly patří mimo okruh fanoušků osobnosti, o které snímek pojednává, k tomu nejnudnějšímu, co se na filmovém plátně či televizní obrazovce může objevit. Dobře to vystihl Spyro3. Je to zkrátka životopisný film, který je natočený bez náležitého odstupu s určitou dávkou patosu a idealizování postavy, o které vypráví. Vytrácí se člověk a adoruje se instituce papežského stolce. Katolík bude pochopitelně spokojený, ale ostatní ztrácí důvod s podobným kouskem ztrácet čas. Přitom Karol Wojtyla byl opravdu výjimečný člověk a kdyby ho scénárista a režisér dokázali zlidštit, mohlo jít o opravdu zajímavé dílo. Celkový dojem: 40 %. ()
Svojho času som tento televízny film pozeral, ale vďaka tomu, že sme ho mali doma nahratý, tak som si po rokoch mohol pripomenúť po príchode z omše za môjho deda, ktorý by sa dožil 90 rokov a zomrel niekoľko mesiacov pred týmto pápežom, toto dielo, lebo som túžil vidieť ďalší dobrý náboženský film. Už kedysi som mal o ňom pochybnosti, teraz som to sledoval pozorne a som celkom sklamaný, že to poňali ako presladený chronologický film pre davy. To, že bol chronologický, aj keď sa mi to napríklad pri liste americkým kardinálom a nasledovnom ukázaní pádu dvojičiek veľmi nezdalo, či to, že bol delený na dva diely s veľkou dĺžkou, mi nevadilo, naopak som tomu rád. Mrzí ma, že je tu mnoho vecí vynechaných. Tu mi bývalý pápež pripadal ako nejaký rojko, naivný a jednoduchý človek a celý film ako povrchný pohľad na všetky veci, ktoré sa dajú dobrom vyriešiť. Zaujímalo by ma, čo by ľudia urobili, keby na Zemi dajme tomu zostali 10 ľudia, z toho 5 nacistov a 5 ľudí ako žid, katolík, protestant, moslim a ateista a tí nacisti by ich išli zabiť, no ten ateista by vyzval tých ostatných 4, aby bojovali a zabili tých nacistov a zachránili sa, či aby zachránili jeden druhého. Toto je skrátka kontroverzná téma, lebo sa hovorí, že napríklad svoju rodinu musíš ochrániť, či aj bojovníci sú vyhlásení za svätých, takže zaujať jasné stanovisko je problém stále. Tohto pápeža som videl naživo na jeho poslednej návšteve Slovenska, odfotil som si ho v Petržálke, keď prechádzal na papamobile okolo, bol mi sympatický, myslím si, že je v nebi, to okolo jeho vysvätenia už neviem posúdiť, lebo to, či urobil ozaj zázraky alebo či si ich niekto chce vymyslieť, aby ukľudnili davy, ktoré ho chceli hneď po smrti za svätého, to nejaký občan zo Slovenska, ktorý žije prevažne tu asi neposúdi, nechcem hodnotiť cirkev, stále nechápem načo je jej toľko majetkov, keď náš Boh tu nežil majetnícky a ani tento pápež nebol majetnícky, no ako sa ukazuje aj v tomto filme aj hierarchický systém môže mať výhody a veci môžu mať aj vyšší zmysel, poslanie, o ktorom nevieme. Bol by som za úprimnejší film, hoci aj dlhý štvorhodinový, no podrobný a reálny, ide mi o obsah, technické spracovanie tu hraje u mňa vedľajšiu doplnkovú úlohu. K čomu je dobrý rýchlo natočený film? Akurát na vyťaženie z atmosféry, proste biznis, no stráca sa u mňa duchovno. Slzy sa mi do očí tlačili pri viacerých scénach, no situácie v jeho živote tomu nahrávali. Pre mňa nebol len prvým slovanským pápežom, niekým kto spopularizoval kresťanstvo a spriatelil ho s inými náboženstvami, pre mňa bol osobnosť, veľký duchovne významný človek, vzor a posol lásky. Predsa radšej mali urobiť minisériu, no doplniť to knihami o jeho živote je tiež dobrý nápad, ak chcete o ňom niečo vedieť. Vo filme je veľa pamätných viet, nielen tá, že komunizmus nie je jediné zlo, vo filme mali namysli dnešný materializmus, konzum, je tam mnoho inšpiratívnych posolstiev, ale bolo to zbúchané narýchlo, nemôžem to brať seriózne. Vo Vatikáne som bol, je tam veľa rôznych lobistických skupín ako slobodomurári, možno aj maltézski rytieri a podobne, mnoho tajných miest, mnoho kontroverzných vrátane vatikánskej banky, je tam veľa mlčanlivosti, tiež ohľadom smrti Jána Pavla I. sú konšpiračné teórie, no tie sa tiahnu aj koncilmi, svetovými vojnami až do prvopočiatkov, je tam proste toľko tém, že život takto významného človeka, ktorý bol dosť dlho vo funkcii pápeža odbiť niečím takýmto mi príde ako nedotiahnutá a po fiasku volajúca vec. Sklamanie u mňa, lebo som čakal významné dielo, toto proste po tom priam volalo. () (menej) (viac)
Karola Wojtylu si veľmi vážim, ako človeka, tak aj ako pápeža, ale tento film ma až tak neoslovil. Celý jeho život je až príliš napchatý do krátkeho časového úseku, navyše ani ten scenár sa veľmi nevydaril. Od druhej svetovej vojny ani neviete ako to rýchlo ubehne až k pápežstvu, čo je veľká škoda, pretože o tom veľkom človeku sa dalo toho urobiť viac. Ako spomienka a pripomenutie kým vlastne bol je to spravené pekne, nato že ide o tv film. Niektoré pasáže sa mi zdali byť trocha zbytočne. Záver filmu je dosť emotívny a na tie smutné momenty si stále dobré pamätám i keď som mal vtedy iba desať rokov. ()
Reklama