Zabitie Jesseho Jamesa zbabelcom Robertom Fordom

K westernu to má docela daleko. Atmosféra se pohybuje spíš někde mezi anglickou detektivkou a procházkou v KRNAPu. Když jsem shledala, že má oblíbená scéna z Fullerova I shot Jesse James (Jesseho koupel) je tu jen lehce naznačena, těšila jsem se, kdyže tedy tentokrát nastane ta velká chvíle. Ale bylo to čekání dlouhé a marné. Předání koltu proběhne tak, že by si ho člověk pomalu nevšiml. Sama vražda je na tom jen nepatrně lépe. Spíš než o silných momentech a žánrových kreacích je tento film o umění dlouhých záběrů a výborné hudbě (a Nick Cave je ve své miniaturní roli snad z celého filmu nejstylovější). (hodnocení zatím spíš 3 a půl) (21.03.2008)

Kdybych měl na popis toho filmu použít pouze jedno jediné slovo, vybral bych si zřejmě "podmanivý". Vyprávění tak hladce plynoucí, že bych z něj nevystřihl jediný záběr, a to se jedná o 150 minutovou plavbu zcela mimo hlavní proud hollywoodského manistreamu, kde se pramálo střihá, herecké výrazy nahrazují desítky slov a artové záběry na dominantní přírodní sconérie, které v Gladiátorovi vyznívaly jako pár baladických veršů v konvenční masové próze, jsou tady na pořadu dne takřka v každé scéně a tvoří charakteristickou meditativní symboliku celého díla. A když dojde čas na verbálno, mohutně se hlásí o slovo oba titulní báječní herci, mezi nimiž to od začátku až neskutečně jiskří a rovina jejich osobního konfliktu funguje snad nejlépe, jak bylo vůbec možno - Affleck je dokonale podivínský a nevypočitatelný parchant, kterému bych přál víkendové doučovací hodiny matiky až do konce života, Pitt je neuvěřitelně charismatický a vyzařuje takovou vnitřní sílu, že bych si snad i oblíkl boratky a šel vyznat lásku mojí matikářce z gymplu, kdyby mi to přikázal. Vyjma emocionálně netečného vyústění jejich duelu, které mě neuspokojilo možná i proto, že i samotný Jesse je navzdory Braďákovu charismatu jen parchant, k němuž si člověk těžko hledá cestu, mohu pět opravdu jen slova chvály. Deakins odvedl standardně nadpozemskou a tudíž zřejmě akademicky nedocenitelnou práci, hudba zůstane v hlavě ještě dlouho po projekci a Andrew Dominik protrpěl záchvat filmařské kreativity, kterou s trochou štěstí ještě někdy zopakuje. Jiný western, avšak progresivnější než všechna ostatní žánrová díla za dlouhá léta.. (12.02.2017)

„Can't figure it out. You want to be like me or do you want be me?” Westernová poezie o přátelství, lásce, nenávisti, zradě a smrti. Cassey Affleck, pravděpodobně největší talent své generace, jako úlisný Ford září. Jeho gestikulace, hlas a pohled staví film nad rámec svého žánru. Jeho výkon je tak dokonalý, že zastiňuje i samotného Brada Pitta, jehož Jesse, maniak - bezcitná stvůra a zároveň šarmantní gentleman - chladný vrah je učebnicová ukázka vytříbeného herectví. Hudba dvojice Nick Cave a Warren Ellis, dovoluji si označit za jeden z nejlepších soundtracků historie, pomalu plyne skrze děj a pouze dokončuje celkovou emocionální hloubku snímku. Vrcholem se pak spolu s hlavními představiteli stává sama obrazová stránka, umělecké dílo v každém detailu. Pára od přijíždějícího vlaku, zasněžené jezero, obilí políbené sluncem. To vše zakončeno v intenzivně gradujícím finále, které pouze potvrzuje moje přesvědčení, že tohle je nejlepší western 21. století. (30.11.2007)

„Neviem prečo, ale čím viac rozprávaš, tým viac husacej kože mi naskakuje.“ Preceňovaný? Podceňovaný? Mne sa páčil z rovnakého dôvodu, z akého sa ostatným nepáčil. A ostatní možno pochopia, že to, čo otravovalo a nudilo ich (kamoš vravel, že sa zrazu zobudil a išli záverečné titulky), sa mne páčilo. Ale vysoké hodnotenie určite neudeľujem za čudný scenár ani za herecké výkony (oveľa zaujímavejší, než Brad Pitt, je mrazivý Casey Affleck a jeho ukážkovo minimalistický, psychopatický výkon). Udeľujem ho kvôli odvahe, s akou sa producent Ridley Scott (!) vrhol na trojhodinový (!) western bez akcie (!!) a vlastne bez všetkého, čo divák čaká od westernu. (07.06.2008)

Asistovaná sebevražda Jesseho Jamese zmanipulovaným Robertem Fordem. Správně nasměrovanou reakcí na obdiv a servilitu lze u druhých vybudovat zášť a u sebe věčnou slávu, ví to i Mozart a jeho Salieri z Divokého západu.. Deakinsova kamera evokující dobové fotografie, se svým nasvícením prostřednictvím plápolajících ohňů či petrolejových lamp a tónovaná paletou hnědých a černých barev, toť čirý divácký požitek. A.Dominik vymačkává z jednoho herce vedle druhého to nejlepší a obrazovou poetizaci starého amerického západu používá jen jako líbivou kamufláž dekonstrukce mýtů kolem jeho hrdinů, brodících se v bahně amorality, slabosti a hanby. Vytknul bych knižní jazyk, potažmo voiceover spjatý s Hansenovou novelou či malickovský nepoměr délky a dění, ale s ním to máte jako u projížďky s Jesse Jamesem, když on je ten vpředu. Pokud jste si vědomi věcí, co mohou přijít, budete se cítit komfortněji.. (19.11.2015)