Obsluhoval som anglického kráľa

po shlednuti cele metraze tohoto dilka jsem shledal zajimavou / zapamatovanihodnou JEDINOU (!) scenu, a to kdy hlavni hrdina jakozto hlavni poskok na place "pluje" po parketach, obletujic zakazniky. Za to prvni hvezda. A druha za onen krasny ksichtik te bloncky z prvni tretiny, jejiz jmeno si nepamatuji? A jaktoze si ho dovoluji nepamatovat? Protoze jsem se tak priserne nudil!! Opravdu zklamani s velkym Z. (12.12.2009)

Režisér a scénarista Jiří Menzel natočil viacero filmových adaptácií literárnych diel spisovateľa Bohumila Hrabala. Viaceré z nich sa mu celkom podarili, dosiahli úspech u divákov aj kritiky. ("Ostře sledované vlaky", "Postřižiny" alebo "Slavnosti sněženek"). Ja som sa však ani pri týchto tituloch moc nebavil. Hrabalova tvorba sa mi zdá nudná. Ale dalo sa na to pozreť. Avšak film "Obsluhoval som anglického kráľa" z roku 2006 považujem za absolutný prepadák. Menzelovi už z toho Hrabala začalo hrabať. ** (29.05.2018)

Jiří Menzel jezdil tak dlouho ostře sledovaným vlakem až se mu jeho talent začal dírou v kapse u kalhot vytrácet. Když poté zastavil ve stanici Hrabalova, napadlo ho, že Obsluhoval jsem anglického krále by mohl být dobrý film. Na stejném nástupišti ho napadlo natočit i ostatní snímky, které našli předlohu v Hrabalově díle. Rychle začal psát scénář, ale už se mu vytratilo příliš talentu, aby to byl skvělý kousek. Poté cestou do studia další trošku ze svého talentu a tak natočil snímek pochybné kvality, který je v půlce cesty ke kvalitě předchozích snímků. Je těžké popsat co je na něm přesně špatně, ale možná by stačilo skoro všechno. Oldřich Kaiser je dobrý herec a ve filmu mě příjemně překvapil. Na druhou stranu nemusím filmy, které jsou vyprávěné, a u kterých známe plus mínus konec. Hned se vytrácí překvapení nad závěrem a snímek nemá potřebný náboj. Sledování "epizod"o to,m kam zavedla chuť po penězích číšníka jménem Dítě je plné zvláštního pocitu. Chvílemi jsou scény poetické a krásné jako by je sám Hrabal natočil, ale jiné jsou vrcholem obyčejnosti a nudnosti. Pro mě bylo nejdůležitější si uvědomit, že Dítě vlastně není vůbec kladný hrdina a dá se říci slovy, majitele Hotelu Paříž, že je "špatným Čechem". Dítě svým stárnutím nejen, že mění své životní cíle, ale také se mění jeho povaha, která přechází ze sobectví a hamužnictví k obyčejnému stáří plné radosti z maličkostí a konce všech jeho tužeb okolo peněz. Dítě je povětšinou snímku přesto všechno trochu nepříjemnou postavou, která se tváří maximálně nevinně, ale opak je pravdou. Přes výborného Kaisera se dá říct, že OAK je průměrný český film, který zapadne a ztratí se stejně rychle jako pan Menzel zase nastoupí na svůj vlak a odjede do dalšího nádraží. (21.09.2007)

Velmi vyrovnaně a sebevědomě převedený Hrabal, tentokrát s mnohem větší dávkou melancholie, než jak jsme na to byli u Menzla zvyklí. Snímku se nedá upřít kouzlo, zručnost a atmosféra, která stále "houstne" v dobrém slova smyslu. Film krásně dokumentuje Menzlův pracovní i životní vývoj a postoj a je svébytnou výpovědí o historii i současnosti, zcela bez nebepečí nemístného zjednodušování nebo kýče. (20.02.2007)

Neuvěřitelné se stalo skutkem a poprvé v životě ve mně Menzelova adaptace Hrabalovy předlohy zanechala hořkost, zklamání a rozčarování. Možná ne tak úplně zaslouženě, ale při vzpomínce na to, co dokázal Menzel natočit, mi tohle připadlo už jen jako výkřik do prázdna. Ne že by tu nebyly okamžiky hodné zapamatování, kdy je znát, co mohlo z tohohle snímku být (běh za vlakem, výstup pana Skřivánka a německého hosta) a herci, kteří dokázali vdechnout svým postavám život (zcela po zásluze oceněný Martin Huba, Milan Lasica a Oldřich Kaiser). Ale na přebití absence atmosféry a životnosti a naopak nadbytek záběrů výplodů kulinářského umění a odhalených těl, která ve mně zanechala podezření, že Menzel k stáru propadl voyeurství, to nestačilo. Bohužel. (30.04.2007)