Agrese

Přání smíchu. Paulovi nejbližší jsou sice zavražděni, ale ho to tankuje asi tak, jako by mu někdo na jeho kombíku Volvo promáčkl blatník. Trintignantův podivný projev, střelená švagrová Deneuve, pár vteřinový štěk ucha Daniela Auteuila a při honičce hudba ve stylu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (takže vlastně agrese). Pirès to sice od úvodního konfliktu kočíroval „no reason“ směrem, ale bylo to jakýmsi zvráceným způsobem zábavné.. (25.03.2019)

Takovou sbírku nesympatických postav aby člověk pohledal. Agrese v nás, v něm, v tomhle - ale vlastně ne v motorkářích, jak to na první pohled vypadá a jak to nakonec soudkyně řekne - vlastně motorkáři, i když se chovali taky jako idioti, byli tu nejhodnější a zbytečně se na ně hážou všechna obvinění. Zato otec od rodiny, ten je byl už předtím pěkný nácek a agresor, a ta sestřička je taky pěkně vykutálená, a co teprvá ten scenáristův obětní beránek, ten barman - chudák Brasseur, když takovou ptákovinu musel hrát. Nesympatický film o hnusných lidech, bez nadhledu, bez reálnějšího a objektivnějšího pohledu na svět. Strašné, ale skutečně strašné dialogy a postavy se chovají všechny jak po lobotomii. (08.05.2019)

Jsem rád, že díky ČT2 jsem mohl tento filmeček vidět v českém dabingu, protože francouzsky neumím skoro nic a docela jsem se na toto kriminální drama i těšil. Jenže po jeho skončení musím říct, že má očekávání byla tedy mnohem větší. Po velmi slibném rozjezdu totiž přichází na řadu dost velký útlum vyvrcholený hodně přehnaným finále. Pořádná pomsta se nekoná, chvílemi mi to spíš připomínalo nechtěnou komedii a ústřední dvojice mi sem tam lezla i na nervy. Průměrný kousek, který měl každopádně na víc…50% (03.09.2018)

Nepredvídateľný, skoro každou ďaľšou scénou a prudkými zmenami ich nálad prekvapujúci, skvele napísaný thriller s chvíľami až príliš ujetými momentmi v hudobnom podmaze, hereckom prejave a dialógoch. Tie ostatne okamžite prezrádzajú spisovateľskú ruku, vybrúsené, nápadité, na často až dosť uletené detaily zamerané, ale vždy zaujímavo posúvajúce dej. Najvzrušujúcejšia je ale tá trvalá nejednoznačnosť v ponímaní dobra a zla, ktorá pretrváva aj po odhalení vskutku vypointovanej pointy a stále akoby ďalej pátra v hlbinách ľudskej duše, odkiaľ vytryskáva praveká agresivita. V americkom filme by ma takáto neistota a nečiernobielosť šokovala omnoho viac. PRIANIE SMRTI, ktoré viacerí považujú za predobraz AGRESIE je proti tomu jasne rozčlenené a yankeeovsky správňácke, čiernobielo primitívne. (28.11.2017)

Zajímavý námět, kterému bohužel dost chybělo k dokonalosti a myslím, že to byla škoda. Především hudba byla v mnoha místech přímo příšerná. Příběhy mužů či žen, beroucí spravedlnost do vlastních rukou, není právě revoluční téma a závěr většinou bývá klišovitě stejný nebo dost podobný. Nicméně lze dobře sledovat proměnu charakteru Paula (J.-L. Trintignant), od spokojeného otce rodiny po zuřivého a agresivního muže, jehož jedinou myšlenkou je pomsta. Závěr filmu Agrese přináší zajímavé rozuzlení. (20.11.2009)