Nepřítel lidu

Film, ktorý vás utvrdí v tom, že spravodlivosť je slepá... Súčasná verzia Ibsenovej hry Nepriateľ ľudu dokazuje, že ľudia vždy boli a sú rovnakí aj v tejto dobe. Stačilo iba trochu zmodernizovať okolnosti deja a viac než sto rokov starý príbeh zapadol aj do našej doby. Hlavné postavy bojujú samy so sebou a musia sa rozhodnúť, čo budú robiť. To čo je správne, alebo to čo je dobré? Aj keď tento film nepovažujem za nijak prevratný, Nórska kinematografia opäť potvrdila svoju kvalitu. Na vytvorenie dramatického filmu totiž nepoužíva prehnane dramatické scény a nepotrebuje umelo budovať napätie. V jednoduchosti je krása a to platí aj o tomto diele. Čistá línia bez zbytočných obkecov naokolo a bez náznaku patetickosti. Okrem toho si v niekoľkých záberoch môžete vychutnať prekrásnu Nórsku prírodu, ktorá je v tomto filme symbolom poškvrnenej čistoty. (02.11.2010)

Může to být adaptace klasiky, ale na druhou stranu to ještě neznamená, že to bude skutečně dobré. A "Nepřítel lidu" mi prostě dobrý nepřišel. Ta myšlenka sama o sobě není vůbec špatná, ale to už byla dobrá v Ibsenově hře. To provedení je pro současnou dobu nepříliš povedené. Ze začátku ještě dobré, ale postupně se dojem ztrácí do prázdna. (20.03.2017)

Ano, je pravda, že v severských filmech je krajina součástí děje a vlastně jednou z postav, to je to první, co diváka napadne. A potom ojeté klišé, že některé otázky jsou prostě nadčasové... a ty morální dvojnásob. Vzhledem k tomu, jak skromná je nabídka norských filmů u nás, si "Nepřítel lidu" pozornost určitě zaslouží. Škoda jen, že uvěřitelně rozjeté drama tvůrci uhráli v posledních minutách někam do smířlivého ztracena: Ibsenovi by se to zřejmě taky nezdálo. V tomto směru v rámci současných norských snímků dokázal jít dál režisér Erik Poppe v "Neviditelných", kde v závěru diváka tvrdě konfrontoval s realitou, to je větší umění. (07.11.2010)

Nezvládnutá adaptace, jak po stránce formální (nudné, duté, nerytmické) tak po stránce myšlenkové (připomíná to spíše snaživé zápisy z čtenářského deníku než skutečně funkční interpretaci). Postavy se ztrácejí v bezvýchodné a křečovité kaši dialogů a když na konci chce hlavní hrdina zadeklamovat několik klíčových Ibsenových myšlenek, zní to tak rétoricky, směšně a neukotveně, že celá závažnost snímku je ta tam. Ono je těžko hledat drama o pravdě tam, kde hrdina vyznívá jako blouznivý hysterik v pofidérní vesnické eko-historce. (15.11.2010)

Napoprvé to byly tak 3 hvězdy. Po čase jsem byla nucena se k filmu vrátit. A příliš to odpovídalo našim čerstvým zážitkům se stavební firmou, která nám způsobila na domě menší ekologickou pohromu při odstraňování azbestu... Samota a bezmoc hlavního hrdiny mi byla důvěrně známá. Repliky jako ze života. :-( (13.11.2010)