Voníš jako tenkrát
Réžia:
Jitka NěmcováScenár:
Lucie KonečnáKamera:
Andrej BarlaHudba:
Milan SvobodaHrajú:
Michaela Kuklová, Jitka Schneiderová, Pavel Řezníček, Jana Hlaváčová, Anna Hašková, Jan Budař, Kamila Magálová, Oldřich Vízner, Jakub Prachař, David Švehlík, Libuše Štědrá, Blanka Zdichyncová (viac)Obsahy(1)
Michaela Kuklová a Jitka Schneiderová v televizním filmu režisérky Jitky Němcové milovaly jednoho muže a osudově si tím zkomplikovaly život. Původní scénář debutující autorky Lucie Konečné vypráví příběh dvou kamarádek, do jejichž přátelství zasáhla osudová náhoda podnícená normální dívčí žárlivostí... Čerstvé vysokoškolačky Ruth a Magda prožívají v Liberci v nedávné totalitní době docela běžné holčičí přátelství. Obě ale milují jednoho kluka Adama. Ruth je jaksi oficiální Adamovou partnerkou, v Magdě se lomí cit k Adamovi a přátelství k Ruth. Adam získá v té době vysněnou stáž v západní Evropě a odjíždí do Rakouska. Ruth zatají, že s ním čeká dítě a když se jí Adama nepodaří přesvědčit, aby zůstal, odmítne odjet s ním. Nedovede si představit, jak by se s dítětem a studiem protloukala neznámým světem. Za čas Ruth přemluví Magdu, aby se rozjela za Adamem a pokusila se ho přimět k návratu. Ale Magda situaci zneužije... Reálně se příběh Magdy a Ruth začíná odvíjet po osmnácti letech, kdy Magdina dcera Bohunka slaví patnácté narozeniny. Tento zlom mezi dětstvím a dospělostí jí má přinést mnohá poznání, zklamání ale i naděje do budoucnosti. A nejen jí, ale i její matce Ruth a nakonec i Magdě, která se po mnoha letech vrací do rodného Liberce. Dávná historie se tak po letech uzavře... Příběh o starých křivdách, které je třeba umět odpouštět, protože život je příliš krátký na to, abychom se utápěli v nenávisti je napsaný moderně s citem pro paradox v dramatických zvratech. I když vypovídá o vážných životních situacích, vidí je z odstupu a se sympatickým humorným odlehčením. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
to jsou samé kameramanské hrátky, a s barvičkami, ale že postavy (i když přihlédnu k jisté nadsazenosti dialogů, prostředí a vztahů) chovají jako idioti, to dramaturgovi nějak uteklo. Sice nám tam hraje hezká jazzová muzika v podkresu, sem tam nějaká hitovka, abychom věděli, ve které části Vyprávěj zrovna jsme, potom si projdeme několika stadii sexu v různých podobách (ještě že Ruth a Magda neměli pejska, třeba dogu, nebo miloučkého koně), ale celkově je film výrazně o ničem. Připomíná mi takové ty intelektuálské hříčky mnoha současných českých tvůrců, pro něž je to slovo intelektuální důležitější než slovo filmové, nebo nedej bože divácké. ()
Evidentně se toho Jitka Němcová u Federica Felliniho moc nepřiučila, když u něj sbírala zkušenosti, protože její režisérská práce za mnoho nestojí. Tady má sice velký vliv na výsledný dojem i prapodivný scénář, ale před nedávnem jsem viděla film Hodina pravdy, který natočila rovněž Jitka Němcová a ani ten mě nijak zvlášť neoslnil. (35%) ()
Tak to je bohužel hodně špatný film. Už na začátku zaujme, jak tvůrci zvýrazňují červené barvy na pozadí pohledu do předrevoluční minulosti obou hrdinek. Je to trochu zvláštní přístup neboť není jasné, co nám to má říct. Pak je dlouho nejasné, co se vlastně mezi děvčaty stalo. Přičemž obě se místy chovají přinejmenším zvláštně někdy až dětinsky. A to vše je vedeno velice nezáživnou formou. Vůbec nevím, zda je příběh vyprávěn tak, že vidí situace z odstupu...tím bych si rozhodně jistý nebyl. A sympatické humorné odlehčení jsem také postrádal. Těžko pak vyčítat hercům mdlé výkony, když jak dialogy tak scénář nenabízel cokoli hrát. ()
Neumím si představit, že by tenhle film šel do kina. Jeho zpracování je ryze televizní. A působí velmi zvláštním dojmem, při nejmenším za to můžou hrátky s červenou barvou, která je užita na hrdinčiných šatech. Nicméně tím jsou ty scény jasně ohraničeny. Příběh je to velmi jednoduchý, ale nabízí mnohem víc. Pořád je to ale osekáné na nejnutnější možnou mez. Možná se to mělo jmenovat ještě jinak. Použila bych název Magda to vidí jinak. To by bylo daleko více vystihující, protože to tak přesně je. Technická: distributor si nevidí na špičku nosu. Bohunka nebyla dcera Magdina, ale její matkou byla Ruth! ()
Silný ženský film v českém prostředí by se mi samozřejmě líbil, režisérka Jitka Němcová tu a tam umí malé radosti, bohužel ale scenáristka Lucie Konečná je na tom o poznání hůře... A takto bychom mohli pokračovat až ke kompromisu. Kuklová a Schneiderová hrají velmi energicky, zajímavě, leč jednání jejich postav je dost vykonstruované. Latentní sapfismus rozhodně není na překážku, story o znovu nalezeném přátelství také ne, stejně tak by bylo místo i na roztomilou babičku Hlaváčové nebo nevybouřenou patnáctku Anny Haškové, ale dohromady to celistvý obraz netvoří. Škoda. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (3)
- Natáčelo se také v obci Příšovice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Filmovanie prebiehalo v Liberci a Prahe - v časti Podolie. (dyfur)
-
Film měl mít premiéru 14. července 2004 v multikině s herci Janem Budařem či Janou Hlaváčovou. Háček je však v tom, že film je najednou tichý. V České televizi k němu totiž podle režisérky Jitky Němcové smazali zvuky. „Rekonstruovat pro verzi do kin znovu každý šum, každé zavírání dveří, to je práce pro dva zvukaře na čtyřicet padesát dní,“ tvrdí Němcová. Jak se něco podobného může stát? Snímek původně vznikal pod názvem Ruth to vidí jinak pouze pro obrazovku a v této podobě už je hotov. Pokud pak tvůrčí skupina nepřikáže, ať se zvuky zachovají, automaticky se prý mažou, neboť pořad je takzvaně „uzavřen“. Televizní záznam však pro kina nestačí.
Zda se zvuky opravdu smazaly a čí vinou, na to ČT neodpovídá. Z Kavčích hor se proslýchá, že vypuklo horečné hledání, ale ředitel výroby Petr Erben prohlašuje: "Žádný film jménem Voníš jako tenkrát neznám. Znám pouze televizní inscenaci Ruth to vidí jinak, ta je v pořádku - a jestli z ní vznikne také film pro kina, o tom budeme jednat až v pondělí. Takže veškeré otázky na film nebo na jeho zvuky jsou předčasné." (sator)
Reklama