La Vie est un roman
Life Is a Bed of Roses
Réžia:
Alain ResnaisKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Philippe-GérardHrajú:
Vittorio Gassman, Geraldine Chaplin, Fanny Ardant, Pierre Arditi, Caroline Sihol, Sabine Azéma, Samson Fainsilber, André Dussollier, Véronique Silver (viac)Obsahy(1)
Film se skládá ze tří příběhů. První vypráví o utopickém zámku z 20. století, který nechal postavit hrabě Forbeck, druhý je o současných profesorech, kteří na zámku žijí, a třetí pojednává o wagnerovském fantazijním světě králů a draků. Režisér Alain Resnais vzdává v tomto povznášejícím filmu o štěstí a síle představivosti poctu třem vlivným francouzským filmařům: Georgesovi Mélièsovi, Marcelu L'Herbierovi a Ericu Rohmerovi. Snímek je rozdělen do tří paralelních příběhů. Úvodní část se odehrává kolem první dekády 20. století v Ardenách, kde hrabě Forbeck odhaluje návrhy svého architekta na výstavbu utopického města. Tento příběh se odráží ve vyprávění ze současnosti, v němž Forbeckův zámek obývá skupina profesorů, kteří pod vedením gurua jménem Guarini hledají nový způsob vzdělávání za využití představivosti. Třetí část vykresluje wagnerovský fantazijní svět králů a draků, který je výplodem představivosti dětí některých z profesorů na škole. Díky vynalézavosti a skvělé filmařské zručnosti se Resnaisovi daří utkat z těchto tří vláken poutavou a zábavnou směsici dramatu, satiry, komedie, fantazie a hudby. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (12)
Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac. ()
Ťažké a vážne filmy z prelomu piatej a šiestej dekády vymenil neskôr Resnais za hravé, komediálne a niekedy aj muzikálne kúsky. Čo ale rozhodne neznamená, aspoň v prípade Život je román, že ide o dielo jednoduchšie uchopiteľné, menej filozofické a nebodaj menej intelektuálne než trebárs Marienbad či Hirošima. Práve naopak, vyžaduje si od diváka plnú koncentráciu a aj tak nie je možné všetko vstrebať na jeden krát. Avšak ide o film tak hravý a plný života, že je možné si ho užiť aj prostredníctvom čistého zmyslového vnímania. Ak sa necháte podmaniť jeho romantickou líniou, cynicky vás prekvapí a ak tou fantazijnou, tak tá zase neposkytuje dostatočný priestor na plnohodnotné prerozprávanie imaginárneho príbehu. Každopádne deťom netreba do ich fantázie príliš zasahovať a keď sa to tak vezme, najlepšie je tým vnútorným dieťaťom niekedy aj zostať navždy. Záleží ale od okolností. ()
Alain Resnais snad pokaždé dokáže svým dílem příjemně překvapit a potěšit. Nedělá své filmy standardním způsobem, ale snaží se o jiné cesty. Ukazuje jiné možnosti při sdělování svých myšlenek a mě jeho tvorba uspokojuje svou tvůrčí originalitou a jedinečností. Jeho nejvýraznější silou je samotná působnost díla jako celku na diváka. Se svým prolínáním různých druhů obrazů je zvýrazňovaná samotná podstata jeho idejí. Není rozhodující jediná forma, ale různorodá sada rozdílných částí, které dohromady poskládají jednotlivé kousky mozaiky do souborného a jednotného celku k velkolepému vyjádření myšlenky. Je vůbec možné nalézt jedno štěstí? Umíme přijímat lásku? Umíme dávat radost a pocit jedinečnosti? Umíme přijmout svobodu, pokud nás svírá strach z možnosti přijmout něco námi doposud nepoznaného? Musíme stále získávat převahu nad ostatními, abychom nebyli sami těmi, kdo jsou v područí? Umíme otevřít svou mysl novým vznešenějším myšlenkám, nebo se spokojíme pouze s tím, co máme a důvěrně známe? Dokážeme žít, nebo jen přežívat? Dokážeme bez pokrytectví přijímat rozdílné osobnosti? V prvním rozehraném příběhu je stěžejní postavou podivínský hrabě Michel Forbek (dobrý Ruggero Raimondi) s neobyčejnou možností osobnostního posunu. Jeho protipólem je jeho přízemní otec Zoltán (zajímavý Samson Fainsilber), nedůvěřivá a ustrašená Livia Cerasquier (dobrá Fanny Ardant) a její oddaný manžel Raoul Vandamme (André Dussollier). Ve druhém rozehraném příběhu je stěžejní postavou mladá, ambiciózní a hledající Élisabeth Rousseau (zajímavá Sabine Azéma), která je nesmlouvavým způsobem konfrontována s realitou názorových rozdílů, postojů a chování. Další výrazné postavy jsou uznávaný šiřitel svobody tvůrčích myšlenek Walter Guarini (dobrý Vittorio Gassman), lehkomyslná a vášnivá Nora Winkle (dobrá Geraldine Chaplin), hravý a šaškovský Robert Dufresne (Pierre Arditi), nadšený i rozčarovaný organizátor sympózia Georges Leroux (Robert Manuel) a mladá učitelka Claudine Obertin (Martine Kelly). A vše je prošpikováno fantaskní imaginací dětské hry s hrdinou (Jean-Claude Corbel) bez bázně a hany. Žít a nechat žít! Rozvíjet své možnosti a myšlenky. Milovat a být milován. Jak rozmanitý je život a všechny jeho možnosti. Jak nesnadné je uchopit všechny krásy života za ten správný konec. Naděje snad přetrvává. ()
Dávám slabé čtyři hvězdy, ačkoliv je to spíše na silné tři, protože atmosféru snu umí Resnais velmi obstojně. Ona to vlastně celé je takové dětská hra nejenom dětí, ale i nedospělých dospělých. Jen mi vadilo, že je to zbytečně dlouhé (některé motivy a myšlenky se zbytečně opakují) a to zapojení písniček... jako jo, dětská fantazie, ano, beru, děti si rády zpívají... ale přece jen toho zpěvu v určité chvíli na mne bylo moc. Jinak film hodně klame tělem. Ačkoliv jsou nejčastěji skloňovanými slovy láska, štěstí a harmonie, film je o pravém opaku - o sobectví, hledání štěstí tam, kde není, a přitom člověk to štěstí nevidí tam, kde skutečně je, ani kdyby je měl pod nosem, a pak i o tom, že pokud bude někdo chtít všechny "harmonizovat", zbudou nám jen prázdné duše bez názoru, individuality, jedinečnosti. Ano, neshodnou se pak všichni, ale o tom to přece je. A v dnešní době, kdy zase musí všichni uznávat jen jeden názor, jinak jsou popotahováni a uráženi, jde o sdělení velmi aktuální. ()
"SVĚT JE ORCHESTR A LIDÉ JSOU HUDEBNÍCI." Na první pohled podivná kombinace tří nesourodých témat, učitelské konference, utopistického dýchánku a wágnerovské pohádky... Neboj diváku, nesourodou tato trojice motivů zůstane i po skončení snímku, střídání dějových poloh jest ale při sledování díla vítanou úlevou - nedostává se pocitu zahlcenosti jako u jiných Resnaisových filmů. Také vzít jednotlivé fragmenty, rozstříhat je a složit dle příslušnosti, vznikly by 3 smysl-dávající práce nevelkého rozsahu, bravo :) Ano, je tu ještě onen prvek muzikálový - co na to říct, je to přesně takový úlet, jako když si představíte, že někdo jako Alain Resnais zkouší muzikál :) Přesto všechno (nebo snad právě proto), pro mě osobně zatím nejzábavnější a nejpřístupnější dílo svébytného francouzského režiséra 65% ()
Reklama