Pán času - Série 1

Rose (1x01) 2/5: Figuríny v područí MegaŽuvačky! Epizoda, která zestárla rychleji než mnohé několik desítek let staré díly původního seriálu. Jeden by čekal, že pokud po letech obnovujete (nejen) žánrovou legendu, tak se vytasíte se silnými zbraněmi, nějakým „gró“ které budete nabízet po následujících několik sezón a ne, že přijdete s polotovarem, který se snaží různými styly honit tolik zajíců, že mu všichni utečou a představíte nezajímavé jednorozměrné postavy. Prostě tuctovka jakých je na každé stanici bezpočet. A sympatická snaha o představení, které funguje jak pro diváka znalého i zcela netknutého, na tom nic moc nemění. The End of the World (1x02) 2/5: První z epizod „Tardis zastavuje na vesmírné stanici, kde se děje něco nekalého“, které budou časté a ven většině sériích jich je hned několik. Jsou si sobě navzájem podobné a na stejné brdo. Navíc se Russell při psaní úvodních dvou epizod zrovna nepřetrhl a dělá seriálu spíše medvědí službu než co jiného. Zde si bere nápad z Restaurantu na konci vesmíru, ale zpracovává ho nemasnou neslanou formou, které chybí chytrost a rafinovanost. The Unquiet Dead (1x03) 4/5: Charles Dickens meets The Beyond. Až Gatiss ukázal v čem bude síla novodobého Doktora; chytré žánrové hrátky s promyšlenými odkazy a řešení vážných otázek se šibalským úsměvem na rtech, kde žádná z postav nemá nic jisté. Aliens of London (1x04) + World War Three (1x05) 3/5: Čili Zeman, Škromach, Wolfová a jim podobní jsou mimozemšťané vzešlí zkřížením E.T.ho a velociraptorů? Mnohé by to vysvětlovalo... Každopádně opět platí, že Davies má výtečné nápady, ale sepsat je do podoby scénáře, by je měl někdo povolanější a méně prvoplánový. Dalek (1x06) 5/5: An old friend of mine. Well, enemy. The stuff of nightmares reduced to an exhibit. Vyhladit! Smutné! Procítěné! Chytré! Škoda, že to co dělá tato epizoda pro Daleky neudělala první epizoda pro Doktora. The Long Game (1x07) 2/5: Simon Pegg a jinak nic jiného než rutinérská variace na zmíněné u druhé epizody. Father´s Day (1x08) 4/5: Mám raději, když se s časovými paradoxy pracuje více logicky, rafinovaněji i promyšleněji, ale tady ten chaos v (ne)pravidlech příliš nevadí, jelikož to solidně funguje aspoň po emoční stránce. The Empty Child (1x09) + The Doctor Dances (1x10) 5/5: Jak Doktorova „Akta X like“ linie, tak i souběžná Rosina „space operová“ jsou nesporně tím (nej)lepším v první sérii. Problém je, že pospolu jim to neštymuje a trpí tím především horrorová atmosféra Doktorovy linie. Ovšem během druhé části to bere za své. Sevřenější, znepokojivější i dospělejší a tedy skrz na skrz lepší a navíc vyšperkované nefalšovaně dojemným závěrem. Prostě je tu vše co dělá Doktora (jak jako seriál, tak i tu postavu) Doktorem. Boom Town (1x11) 2/5: Díky Margaret Blaine/Blon Fel-Fotch Passameer-Day Slitheen a kousavým poznámkám na Cardiff to má dušičku, ale těch hloupě recyklovaných žánrových klišé tam je nadbytek. Každopádně jsem se aspoň něčemu přiučil; opakujte po mě Raxacoricofallapatorius, Raxacoricofallapatorius, Raxacoricofallapatorius. Bad Wolf (1x12) + The Parting of the Ways (1x13) 3/5: Nápad se zařazením v té době populárních televizních soutěží je stejně tak hloupý jako prvoplánový a zpracování je dětinské o to více, že se Davies snaží nastavovat zrcadla současné společnosti; hraje si na Charlieho Brookera, byť na něj v žádném ohledu nemá. Každopádně úplné finále funguje alespoň po emoční stránce. A to není zase až tak málo. Born Again 3/5: Miniepizoda, která není ničím více než vystřiženou scénou z finální scény závěru první řady. Je to milé, ale nic než právě milé to není. Zbytečné to není jen díky tomu, že to dějově propojuje finále první série s vánočním speciálem. (21.10.2016) (menej) (viac)