Une vieille maitresse

Třikrát tfuj a nakopat tomu, kdo měl na starost casting. Ten bývalý model je rozhodně nejošklivější Francouz všech dob bez špetky charizmatu i hereckého talentu. Obdivuji představitelku hlavní role, že mu mohla tvrdit, že je krásný, byť to bylo za peníze. Označit něco takového za krásného muže by nemohly snad ani absolventky škol Jaroslava Ježka. A jelikož je onen ochcechul výrazně přítomen před kamerou (škoda, že ne za ní - ale asi se báli, že by ji zničil), je celkový dojem z filmu více než rozpačitý. Paní režisérka musela být hodně nametená, když to s přiléhavým jménem Fuj ad auau objevila v jedné z pařížských kaváren a mocí mermo si to musela nacpat do filmu. (18.11.2011)

"Říká se, že v bitvě, když jsou čistokrevní koně zraněni bajonetem, tajemné kouzlo bolesti je pohání vpřed nabodnout sebe sami přímo do srdce. Stejně je to s tebou, od toho dne, co jsem tě znovu spatřil..." Historický erotický thriller by měl být oblíbený, ale je bohužel málo točený žánr. Koukatelnost a kvalita takového filmu roste a padá především s ústředním párem. Co mi vadilo je, že z toho erotikého dusna nakonec moc není. Na otevřenou sexualitu jsme si zvykli už dávno a překvapit (případně šokovat, jak se možná režisérka snažila) dnešního filmového diváka (nikoliv puritánského) je celkem problém. Tam kde film měl vrcholit, vyvolávat vášně–nefunguje. (26.07.2009)

Adaptace konzervativního díla romantika Julese-Amédéea Barbey d'Aurevilly, které vyšlo v češtině pod názvem Stará milenka (ve dvou různých překladech ve 20. letech 20. století) v ideové části interpretuje pojetí manželství (včetně rozporů v katolické teologii - při svatbě se jednak čtou značně misogynní slova sv. Pavla a před ním poněkud jiná z Matoušova evangelia) a lásku ve 20. a 30. letech 19. století (s přesahy do libertinského století 18.). Romantická epocha (i autorovo předznamenání symbolismu a dekadence) jsou vystiženy věru věrohodně (včetně dobových orientalistických představ o tajemném Alžíru). (04.05.2011)

Děsím se adaptací svých oblíbených knih a tento film mě v mém přístupu jen utvrdil. Že z ústřední trojice zkouší něco zahrát akorát Asia Argento, s tím jsem se vyrovnala. V první půli jsou vztahy mezi postavami docela věrohodně načrtnuté, v druhé půlce se nám ale dostane akorát ne zcela jasného a vesměs poklidného sledu scén (že by se moc stříhalo?) bez výraznějšího zakončení, které se s dramatickým a přitom detailním popisem v předloze naprosto nedají srovnat. A přitom by stačilo tak málo... zklamání. (31.07.2011)

"Ani najpevnejšie parížske vzťahy netrvajú dlhšie ako sedem rokov, tak ako je možné, že toto trvá už 10?" Pýta sa jedna ctihodná dáma, znalá klamaní a intríg na poli lásky v dobe de Laclosovej (autor epištolárneho románu Nebezpečné známosti, rozkrývajúcim romantické pozadia vzťahov ako cynických hier, v ktorých víťazí uchmatnutie si čo najväčšieho počtu najšťavnatejších kúskov a rozkoší na oboch stranách). Ctihodná pani Breillatová to vyrozprávala v kostýmovom filme s nádhernými obrazmi. Takmer neustále jemne rozpohybovaná kamera zachytáva rôzne uhly pohľadu na protagonistov, ktoré priliehavo dopĺňajú retrospektívny príbeh výnimočnej lásky, zrodenej z odmietnutia, prekladanej nenávisťou a vykúpenej na trikrát krvou (jej pitím, spálením a vyňatím z tela). Obvyklé režisérkine negustióznosti boli nahradené zaujímavými mileneckými prepletencami, z ktorých vznešenú erotiku zhadzovali rozhovory im predchádzajúce, pri akte prebiehajúce alebo situácia a kontext, za ktorých sa milovanie odohrávalo. Vo výsledku jednoznačne to najlepšie, čo Breillatová doposiaľ nakrútila. Má to spád, myšlienky, príbeh, femme fatale v hlavnej úlohe (Asia Argentová), jednoducho provokatívna dráma o čistote a hĺbke lásky, jej spochybnení a poškvrnení a to všetko v bezchybne šitých, načačkaných kostýmoch. (15.04.2008)