Ulica

Příběhove lepší než jeho spolubojovník "Ordinace v růžové zahradě". Herecké obsazení je lepší půměr. Naproti tomu děj je rozhodně jeden z nejlepších - otázkou však zůstavá kam se bude směřovat po mnoha dílech když TV NOVA chce seriál vysílat co nejdéle. Jako naprostou skoro novinku je snaha v seriálu reagovat na dění "v realitě". (18.09.2005)

1* za to, že je to naše. Jinak bída, nedovedu si představit, že bych to sledoval díl po dílu, nebo se na to těšil. Nechcu to nijak shazovat, protože své dost velké publikum to má, ale na mě to neleze ani trošku. To co se v některých dílech děje a řeší, je totálně na palicu a v většině případech, z toho co jsem viděl, je mi trapně. Rádoby šíleně silné emoce, vztahové a rodinné krize nejednou hraničící s debilitou a co víc, celá řádka slabých herců. Všude kolem nás se neustále řeší reálné a vážné problémy, tak proč to proboha rvat jěště do seriálu. Nechápu. Tak bídně málo je dobrých komediálních seríálů, které pobaví a člověk se odreaguje, ale těchto hovadin je na dvě ruky. (09.02.2012)

"Buď má lehkou mozkovou dysfunkci nebo je úplně pitomá." Aniž bych cítil potřebu někoho urazit, tak uvedené tvrzení přesně sedí na definici pravidelného diváka Ulice. Já jsem tedy odvážně viděl pouze první díl, ale těch dalších přibližně 2.894 nedobrovolně zhlédnutých upoutávek na nekonečné pokračování mne v té úvodní definici naprosto utvrzuje. (25.09.2016)

V raných počátcích, kdy stádo diváků TV Hovna dostalo nové krmě v této podobě se ještě nejednalo o pořad, který by způsoboval těžké poškození na duševním zdraví. Čistě ze zvědavosti jsem shlédl pár dílů a nevěřil jsem vlastním očím. Imbecilita šla prudce nahoru a IQ pořadu prudce dolu. Do hereckého ansámblu známých tváří se přisrali "lidé", kteří náhodou měli cestu kolem kulis v Hostivaři. Pokud pominu, že někteří "herci" v této zhovadilosti jsou neskutečně příšerní ( Matonoha, Tomicová) tak se předpokládám děje v každém dílu totální hovno. Na scénu přijde pár, který to dá spolu dohromady, následuje rozchod. Poté nám televize ukáže nějaké hádky, které zpravidla končí vždy omluvami a co považuju za hardcore fetiš humus, tak to, že 99% všech zúčastněných se snaží chovat ukázkově, tzn. musíme si všichni pomáhat, musíme jeden druhého srát s otázkama, zda něco nepotřebuje a hlavně nesmíme zapomenout usmívat se jak teplouš v pubertě. Skutečně nedůstojná sračka gigantických rozměrů, jejíž desetileté vysílání a po takové době stále vysoká sledovanost něco vypovídá o našem prohnilém národu. Hnus nemocnej. (06.07.2009)

Nekonečný seriál o nikdy nekončících, rádoby aktuálních problémech, obyvatel jedné ulice. Že vás to ani v nejmenším nezajímá? Ani se vám nedivím, ovšem pravidělně to (ne)dobrovolně sleduji pondělí co pondělí během návštěv u rodičovstva a z těch nekonečných seriálů (nejen našich) mi to přijde nejen nejsnesitelnější, ale rovnou i nejlepší. A to, že vidím sotva jeden z deseti až dvaceti dvojdílů a jako by se mezitím nic nestalo? Tak to těžko u tohoto typu pořadu z ranku "kulisa na doma po práci" brát jako zápor. (14.08.2007)