Černé zrcadlo

"Basically the world we live in." Nastavování satirických nelichotivých zrcadel; západní společnosti, nám, vám, všem... A to skrze (zatím) triptych povídek, kde co povídka to unikát, který se nebojí být originální, kontroverzní, znepokojivý i do morku kostí trefný, nikdy však ani náznakem lacině mravokárný či doslovný. Tady se jen naznačuje, nechává to pracovat vaši mysl a představivost, ale dopad je právě o to silnější. Vždy bez výjimky výtečně napsáno, zahráno i natočeno. Navíc to díky rozpočtu vypadá k světu a není třeba si tak hrát na to, že ta papundeklová studiová kulisa je nejmodernější dotyková stěna. (05.01.2012)

S vyděrači se sice nevyjednává a již vůbec se jim neustupuje, ale pokryteckým veřejným míněním je třeba se pokrytecky řídit stůj co stůj. Vepř nevepř. (01.11.2016)

A co na tuto antiutopickou (anti)reklamu na Xbox Kinect říká Jaro Slávik? (01.11.2016)

Ze života. Bez nadsázky to nejlepší (a i "nejreálnější") využití sci-fi prvků jaké jsem kdy viděl. Ovšem obešlo by se to i bez nich, síla se tady totiž skrývá v emocích. A teď si to jdu přehrát znovu a znovu.... A znovu. (01.11.2016)

Žijeme více online než skutečný život a neumíme se vypořádat se smrtí. Intimní a komorní a rozhodně zatím ta vůbec tématem nejaktuálnější epizoda, která mohla být i nejlepší, kdyby jí v závěrečných minutách poněkud nedocházel dech. Každopádně pohyblivé reagující obrazy mrtvých lidí z Harryho Pottera jsou rázem echt znepokojivé. (01.11.2016)

Připravte si popcorn; začínáme! Současná společnost koncept pekla již nepotřebuje, lidé sami o sobě jsou tvůrci nejhrozivějšího sysifovského pekla, kde se role vinného/trestajících znepokojivě prolínají až ztrácejí. A nejmrazivější závěrečné titulky široko daleko k tomu jako bonus. Enjoy yourself! (01.11.2016)

Waldo-rrific! Zpočátku jsem si myslel, že inspirace (krom současné nálady západní společnosti) byla mimo jiné i v příběhu reykjavického starosty. Nakonec to tak nebylo a je to škoda, protože právě (ne)závěr prdícímu "politice natruc, zisku naproti" medvědu poněkud podráží nohy. Není vyloženě špatný, pouze nijaký a měl tedy být zcela jiný. (01.11.2016)

Roztříštěný vánoční speciál, který přes veškeré nemalé kvality působí, že ty dva (či tři chcete-li) aktuální, trefné a (nejen) morálně značně znepokojivé náměty byly zamýšleny spíše jako samostatné povídky. A jeden každý by utáhl vlastní povídku i lépe, než když jsou takto násilně propojené (čtěte slepené) dohromady. Každopádně ve stínu celkových kvalit jde stále spíše o zádrhel než skutečný problém, takže... Šťastné a veselé všem lidem "dobré" vůle! (26.11.2016)

Pokrytectví (1*) s afektovaně lůžovouškým americkým úsměvem na rtech (2*) dovedené skrze sociální "InstaSnapTinder" (a Kutila Tima; 4*) ad absurdum. Každopádně přesun Brookera (5*) pod křídla Netflixu (4*) a do zámoří (3*) ničemu neškodí. I nadále je to mrazivě aktuální, trefné, satirické, kritické, s nadhledem i hodné zamyšlení. Jenom to tentokrát postrádá tah na brank... Ehm, vlastně pět hvězd, jelikož to především kolem poloviny pouze variuje to samé na více způsobů a Howardová sice zvládá uťápnutou "čtyřkovou" polohu skvostně, ale tu vypjatou "dvojkovou a níže" poněkud okatě přehrává. (01.11.2016)

Straight into oblivion. Paranoia² aneb vstříc hlubinám šílenství skrze psychoterapii hrou. Výtečně vystavěno, škoda jen pozvolnějšího rozjezdu a hlavního hrdiny, který je až příliš typizovaný "emerikn djůd" na to, aby byl sympatický způsobem, který si tento typ příběhu žádá. (01.11.2016)

Kyberšikana v technologickém trolling thrilleru jedoucím na vlně "Simon Says". Gradovaná tenze bezvýchodné situace až na (i za) samou hranu únosnosti. V tomto ohledu z toho je cítit Watkinsův debut Eden Lake. Korunu tomu pak nasazuje sympaticky relativizující pointa. (01.11.2016)

Výrazně jiná epizoda, která jako by se do Black Mirror zatoulala omylem z The Twilight Zone. Což samozřejmě není špatně, zvlášť když jde o natolik dobrý i emocionálně silný díl a když důstojný nástupce Soumračné zóny aktuálně již pěkně dlouho žádný není, ale přeci jen mezi ostatní stylem, zaměřením a ostatně i sdělením nezapadá. Nerad bych, aby se z Black Mirror časem stala pouze platforma pro uvádění "jakýchkoli povídek" (ne že by to byl případ přímo této epizody). Přesto podmanivý mix melancholie a optimismu s tak akorát přesně trefeným znepokojivým chuťovým ocáskem v závěru. Jedinou chybou je výstavba, která je od počátku trochu moc okatě průhledná. Každopádně zřejmě není náhoda, že to natočil zrovna Harris, autor epizody Be Right Back, která na téma smrti a odcházení nahlížela pohled zpola vypité sklenice zatímco zde spíše zpola plné. (06.11.2016)

Doposud nejslabší příspěvek v rámci Black Mirror; a to nejen třetí řady. Nejslabší však nutně neznamená špatný. Ne že by to jakkoli zaostávalo v myšlenkách či působivosti. V tom problém není. Pouze se chodí příliš dlouho kolem horké kaše. A to i v momentě, kdy je dávno jasné jakým směrem se to bude ubírat, k jakému rozuzlení i co se to snaží sdělit (zvlášť pokud jste viděli jeho Wipe 2015). Hodinová stopáž je tentokrát přestřelená, sedla by tomu spíše původní třičtvrtěhodinová z úvodních sezón. Ovšem větším problémem je finální doslovnost, kdy mají tvůrci potřebu vše p-o-l-o-p-a-t-ě vysvětlit (paradoxně zrovna v tak přímočaré epizodě, kde to tuplem není třeba). Tedy přesně to, čemu se s úspěchem veškeré předchozí příspěvky vyhýbaly jako čert svěcenému kříži. (28.11.2016)

#socialjusticewarriors #self_righteous #internet_anonymity #online_witchhunts #consequences #xfiles #feeling #conspiracytheory #scandinoir #policeprocedural #bloodydisturbing #a_bit_too_long_for_its_own_good (28.11.2016)

Do you submit? Po úvodní dvacetiminutovce bych to čekal mnohem temnější, s ukotvenější vnitřní logikou, méně okatými logickými lapsy, více řešící morální jádro pudla a vůbec tak nějak výrazně "černozrcadelnější". Ovšem zároveň nechci (a hlavně nemohu) popřít, že výsledný "Galaxy Quest s přesahem" nepopiratelně funguje i baví. A to ne zrovna málo. (01.01.2018)

Láska + přecitlivělá starostlivost = iParenting_1984 2.0 aneb když výchovu nahrazuje kontrola. Nesporně jedna z nejobyčejnějších epizod (navíc je jasné nejen k čemu to směřuje, ale i kudy se to tam dostane), ovšem právě ona "všednodenní obyčejnost" a dilema každého rodiče při hledání hranic "kam až při výchově/kontrole/důvěře zajít" jsou největšími přednostmi. (03.01.2019)

No more half measures. Mnohem více mrazivě pochmurný atmosferický severský noir à la Trapped než epizoda Black Mirror. Ovšem sakra dobrý severský noir, to zase ne že ne. (06.01.2019)

V mnohovesmíru musí existovat realita, kde je Black Mirror projektem Richarda Curtise namísto Charlieho Brookera. Čímž pádem tato epizoda patří do zcela jiné reality/vesmíru. Což ji však na kvalitách, humoru, nápadu, (rozto)milosti i emocionálním dopadu pranic neubírá. Spíše naopak. (06.01.2019)

Nejstylovější epizoda celé série; a to zdaleka nejen díky sednoucí čarukrásné černobílé stylizaci. Čtvrtá série má všeobecně problém s až příliš přímočarými epizodami. O této to platí dvojnásob. Tedy až na detail, že u ní nejde o výtku. Krátké, přímočaré, úderné, napínavé, žánrově pokleslé a v "nic nevyjevení" znepokojivě mrazivé. A z tohohle virálního videa (a jemu podobných) je rázem jedna z nejděsivějších vizí blízké budoucnosti... They're coming! (06.01.2019)

Slovutná klasika horrorové povídky Jacobsova Opičí tlapka jako základ konceptu doposud nejvíce „The Twilight Zone like“ epizody. Pokud chcete jako tvůrce mít záměrně sebeparodický díl, kde doženete veškeré trademarky své série ad absurdum, tak to už musíte být velcí scenárističtí kabrňáci s nemalou mírou sebereflexe. Opakovaně výtečně tyto epizody zvládaly svého času snad jedině Akta X. Black Museum na tenké linii „uvědomělá sebeparodie-nechtěná směšnost“ ne vždy v rámci dlouhé stopáže balancuje zcela jistě, ale ani jednou do sfér směšnosti nespadne. Naštěstí. Jinak platí, že obdobně jako v případě White Christmas, je tu příliš nesourodých motivů splácaných najednou. A finální „jakože osudový“ spojující prvek sice funguje, ale zase ne natolik, aby tento pocit přebil. Přesto solidní pulpově zábavná povídka o mnoha mikropovídkách, která drží pohromadě především díky charismatické slizkosti Douglase Hodge. (07.01.2019)