Svetlonos

Film nabízí dost zajímavý a pravdivý pohled na podstatu moci působící na člověka, ale především jde o mistrovsky zvládnutou žánrovku, která umí výborně nakládat se strachem (strach z neznáma, strach z tušeného i viděného, strach toho co ví víc než druhý (diváka o hrdinu), nervydrásající napětí především při první a poslední zkoušce), pointovaně uzavírat situace a také trochu mást (červené hadříky). Animace se tváří hlavně u hlavního hrdiny sympaticky starosvětsky (i když jeho dynamické pohyby dávají jasně najevo, že i loutka zvládne běžet o život), prostředí je však vytvořené hlavně aby vynikl moderní filmařský jazyk, který se hlavně napočátku skutečně podobá v subjektivním pohledu rpg hře se slušnou grafikou. Výborná je dunící hudba (i vítězoslávné fanfáry znějí krajně děsivě), ale složka, která se dá plně srovnat s vizuálním děním je výborná práce se zvukem, často deformovaným táhlou ozvěnou, myslím si, že ten je hlavní doménou toho, že Světlonoš ve výsledku vyznívá tak tísnivým dojmem. Švankmajer sice nesází na osobité experimenty a rozmanité temné hrátky jako jeho otec, ale zde nakročená cesta rovněž slibuje velké přísliby do budoucna posouvající náš animovaný film do moderních vod, které však nebrání tomu, aby samo působení i zde fungovalo i na bázi určité podprahovostí či tradice. Už se nemohu dočkat Podivného víkendu a držím VŠ palce, aby se mu tento projekt podařilo dotáhnout do zdárného konce. (05.01.2010)

Václav Švankmajer se prostě nezapře, že je synem Jana a Evy Švankmajerových, rukopis je nade vše víc než jasný! Má to hodně hustou, ponurou, depresivní, hororovou atmosféru, která provází celý strašidelný příběh. Animace a pohybování loutek, soch a všech věcí jakoby tatíkovi vypadl z oka, přitom v takovým modernějším podání. A ten zvuk, to je paráda! Různý skřípání, šumění, šeptání, vrzání, troubení a třešničkou jsou krysy, které vrčí a štěkají! Dokonce nechybí ani pěkně krvavá scéna! Bez debat nejlepší animovanej film za posledních 20 let! Moc se těším na Václavův novej dlouhometrážní film Podivný víkend! (09.03.2011)

I když se přes veškeré smrtelné nástrahy a překážky snažíme dosáhnout vytouženého cíle, jsme si opravdu jistí, že je náš vytoužený cíl to pravé ořechové? Není náhodou potřeba se zamyslet nad tím, jestli neděláme nějakou chybu? A nebudou po nás podle stejných formiček opakovat tyto chyby i další lidé? Naivita, nepoučitelnost a zápal pro věc. Tohle je suprhárdkór. (18.11.2013)

5* dávám hlavně za konec... Budu ještě chvíli přemýšlet, co všechno sděluje a jestli jsem ho nepochopil jinak, než autor zamýšlel... Je v tom obětavost? Věděl náš hlavní hrdina vůbec jaký je jeho cíl? Nebo byl naopak překvapen a jeho odměna nebyla zrovna tou, kterou si představoval... Je to proto lidská hloupost? Ať už z důvodu obětování sebe sama nebo pro naivitu? Bylo to krásně ponuré a krásně tiché dílko.. Asi si pořídim grafárnu a zapařim zase Diablo :-) (18.02.2009)

Animace je skutečně působivá, hudba také, ale příběh nechápu. Dobře, dejme tomu oběť. Ale to ho mohli buď kilnout na začátku a pak k trůnu odtáhnout, nebo mu nemuseli stavět do cesty zkoušky, nástrahy či co to bylo. Ono kdyby ho tam obluzovala nějaká ta polonahá socha, třeba by ho i svedla a zas by ho měli, kde chtěli mít. Prostě ten příběh a vyznění mi přijdou silně nedotažené a snímek jen pro formu. (06.09.2010)