Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1977 inscenoval režisér E. Schorm v Divadle Na zábradlí pohádkovou komedii C. Gozziho Král jelenem. V tradici italské commedie dell’arte s jejími typizovanými postavami a s pohádkovými motivy se na jevišti odvíjí příběh dobrotivého krále a kouzla proměny. Král Deramo (L. Mrkvička) se hodlá oženit s Angelou, dívkou, která ho opravdu miluje (H. Smrčková). Angelu si ale pro sebe vybral i jeho první ministr Tartaglia (J. Přeučil), a svou dceru Clarice (I. Čekanová) hodlal králi nabídnout za ženu, ačkoliv ta miluje jiného. Mazaný a zrádný ministr přesvědčí svého krále, aby se s ním na znamení přátelství podělil o kouzlo, které mu kdysi svěřil kouzelník Durandarte (V. Bedrna). Tím kouzlem, proneseným nad mrtvým tělem, vstupuje duše do tohoto těla, které ožívá. V příhodné chvíli se tak král promění v jelena a ministr vstoupí do těla krále. Zrádný komplot však Angela vytuší a zábavné proměny samozřejmě končí šťastně. Jevištní kouzlo ještě podpoří postava kouzelníkova sluhy (J. Preissová), která představením provází... Původní profesí filmový režisér E. Schorm, kterému v době normalizace byla filmová tvorba zapovězena, vstoupil do Divadla Na zábradlí v roce 1975 a vytvořil tu výraznou éru, v níž se opíral do značné míry o světovou klasiku, Shakespeara, Dostojevského a další. Jeho představení vynikala filmovou imaginací. Střihem, jevištní metaforou dokázal zdůraznit podstatné myšlenky předlohy a opíral se přitom o stávající výrazné herecké osobnosti, i ty, které vstoupily do souboru později (J. Bartoška, K. Heřmánek, P. Zedníček a další). (Česká televize)

(viac)

Recenzie (3)

ostravak30 

všetky recenzie používateľa

Mám rád divadelní představení, ale tentokrát nemůžu s hodnocením jinak. Pokud to měla být komedie, já se moc nezasmál. Z hereckých výkonů oceňuji vynikajícího Jana Přeučila. Samotný příběh se mi nezdál až tak zajímavý. Snad proto, že v různých obměnách jsme jej už viděli mnohokrát. Co mi ale vadí nejvíc, jsou socialistické divadelní záznamy. Natočení představení bez diváků, kdy herci zcela záměrně a neskrývaně zírají do kamery mě opravdu není sympatické. Po revoluci se naštěstí již točilo s diváky, ale ani tenhle záznam nebyl výjimka a mě příliš nenadchl. ()

Reklama

Reklama